– Existují lidé, kterým v zásadě není dána schopnost milovat? – Ptám se slavného psychoterapeuta, sexuologa, kandidáta lékařských věd, profesora Institutu psychoanalýzy Alexandra Poleeva.
Alexandr Polejev| Čtvrtina lidí podle vědeckých výzkumů pocity lásky neprožívá,“ odpovídá. – Hovoříme o těch, kteří žijí v civilizovaných zemích, v takzvané zlaté miliardě, protože takové studie nebyly na globální úrovni provedeny. To ale neznamená, že tito lidé neprožívají pocit náklonnosti, touhy se o někoho starat, ale není jim dána možnost zažít romantickou lásku.
Ruské noviny| Co je romantická láska?
Polejev| Jedná se o velmi důležitý a komplexní fenomén. Napsal jsem články na toto téma, lze je zobrazit na mých webových stránkách www.prosex.ru a v mých knihách je o tom. Velká pravá romantická láska se normálnímu člověku obvykle přihodí jednou, dvakrát nebo maximálně třikrát za život. Nemůže se to stávat častěji, protože tento pocit je velmi radostný, lehký a jasný, ALE – vyčerpávající. Jak psychicky, tak fyziologicky. Ta je založena nikoli na emocích, jak by se mohlo zdát, a už vůbec ne na vášni (ač jsou přítomné), ale na tzv. dvojitém omylu myšlení. V první řadě jde o idealizaci, kdy se nám obyčejný člověk zdá být neobyčejně chytrý, atraktivní a mimořádný. Velmi často dochází k idealizaci navzdory tomu, že známe skutečné přednosti člověka. Druhou chybou myšlení je myšlenka jedinečnosti. Když se zdá, že jedině s tímto člověkem budete šťastní.
U mužů se vyskytují jen některé z těchto poruch, protože představa o jedinečnosti partnera v nás není vyjádřena. A idealizace – ano. Některá dívka se nám může zdát nejpůvabnější a nejpřitažlivější.
RG| Kdo ale neumí milovat, chybí mu romantická láska jako taková?
Polejev| Aby pochopili, že nevědí, jak milovat, je třeba si ujasnit: co přesně jim není dáno. Proč příroda vymyslela romantickou lásku? Bylo by možné vytvořit rodinu tak tiše, jak to dělají racionální Němci. Vychovat deti. Faktem je, že je to romantická láska, která probouzí touhu žít spolu – to je první věc. Za druhé, probouzí sexualitu. Romantickou lásku potřebují především ženy. Kdyby tomu tak nebylo, většina z nich by zůstala frigidní. Romantická láska je velmi důležitý proces. Netrvá moc dlouho – od čtyř do devíti měsíců. Déle to nemůže trvat, protože dochází k psychickému přizpůsobení se jiné osobě. Lidé se k sobě již připoutali, objevuje se jiný druh lásky – méně akutní.
Kdo neumí milovat, nemá idealizaci. Ne proto, že by byli tak chytří, ale proto, že se bojí někoho idealizovat a stát se tak závislými na určité osobě, zranitelnými. Obvykle jsou příliš křehké. Někteří z nich si však nemohou idealizovat, protože jsou příliš kritičtí. Někdy nejen ostatním, ale i sobě. A bez idealizace se láska nekoná. Dalším důležitým bodem je, že páry, které se sejdou bez romantické lásky, se mnohem častěji rozcházejí. Představte si, lidé se ženili pro pohodlí. To může být psychologický výpočet, ne nutně materiální. Žili pět let, stali se zralejšími, chytřejšími a prosperujícími. Začali si prohlížet ostatní. Přemýšlíte, zda přejít k jinému partnerovi? Kladou si otázky – co jsem v ní (v něm) našel? Ale zároveň si pamatují těch šest nebo osm měsíců, kdy do sebe byli bláznivě zamilovaní. A vyvstává myšlenka: kdybych to měl s ní (s ním), ale s novým partnerem není takový citový výbuch, má cenu odejít?
RG| Ti, kteří nejsou schopni zažít lásku, uvědomují si to sami?
Polejev| Zpravidla ano.
RG| A trpí tím?
Polejev| Čtou knihy, sledují filmy, mají přátele, kteří jim vyprávějí o svých pocitech. Muži to berou klidněji. Říkají: „Také to chci – být vášnivý, být v plamenech, spěchat s ní na rande. Nikdy jsem nic takového neměl. Kdysi jsem to nerespektoval, ale teď chápu, že je to skvělé! Pomoc”. Ženy to ale mají těžší. Navíc nemohou uspět jako ženy! Bez citu lásky se jen těžko zapojují do intimního života. Ke vstupu do sexuálního vztahu je nezbytná láska a emocionální povznesení. Ženy, které nejsou schopny milovat, jsou proto zpravidla sexuálně neúspěšné. Vidí své milované přítelkyně a smějí se jim, říkají, co na něm vidíš, a on je malý a ošklivý a dostane jen 250 dolarů. A pak se zamilovala další přítelkyně, třetí a čtvrtá. Ale pořád se jí nedaří! Má sex s muži, ale nedochází k žádnému citovému povznesení.
RG| Proč se to děje? Možná jsou ti, kteří nejsou schopni milovat, sobečtí lidé posedlí sami sebou?
Polejev| To nemá nic společného se sobectvím. Sobečtí lidé také milují, i když sobecky.
RG| Nedostatek lásky – dá se léčit nebo ne?
Polejev| Je léčitelná, ale ve většině případů jde o komplexní psychoterapeutický proces. Je to záležitost zvláštního typu osobnosti. Skutečnost, že tato osoba neumí milovat, je pouze špičkou ledovce. Je za tím něco jiného. Neschopnost milovat romanticky je přísně vzato nemoc. Protože se za ní skrývá ohon problémů, například neschopnost překonat neurotické komplexy, nedostatek sexuality. Přísně vzato jde o těžkou neurotickou poruchu, se kterou se ženy často obracejí na odborníky. A muži tak chodí. Často se stává, že s věkem mizí neschopnost idealizace, kritičnost a zranitelnost. Zejména pro muže. A člověk se skutečně zamiluje ve 35 letech. A všechen ten sex, všechny koníčky, které se předtím staly, působí na pozadí tohoto pocitu jako vulgární idiocie.
RG| Ale je dobré, když se to stane ve 35 letech, a ne v 55.
Polejev| Stává se to i v 55, ale to je méně časté, protože láska vyžaduje hodně energie a v tomto věku už ji člověk prostě nemá.
RG| Ale co fráze “všechny věky jsou podřízeny lásce?” Zdá se mi, že i v 55
let, může člověk najednou vyvinout takovou energii.
Polejev| Absolutně ne všechny věkové kategorie jsou submisivní, pokud jde o velkou romantickou lásku. Taková láska vyžaduje dlouhé spalování, vášeň. A v 55 letech se hodně otočíte? Někdo samozřejmě šetří energií. Láska ale vyžaduje nejen psychickou sílu, ale také posílení fyzickou energií.
RG| Stává se, že je člověk schopen milovat, ale ne své druhy, ale řekněme peníze?
Polejev| To se stává docela zřídka. Můžete se nadchnout pro konkrétní koníček. Tento postoj nacházíme například mezi sběrateli. Ano, ve své praxi jsem viděl člověka, který spáchal sebevraždu, protože si nemohl koupit obraz od Aivazovského, který se mu líbil (chybělo mu 10 tisíc dolarů). Ale to jsou lidé neschopní velké lásky k ženě, protože jejich vnitřní síly směřují k něčemu jinému.
RG| Mám tuto otázku, protože někteří lidé jsou v dnešní době, aby vydělali peníze, připraveni obětovat jakýkoli skvělý pocit kvůli čisté sumě.
Polejev| To neznamená, že v nich nevzniká jasný pocit. Aby v nich ale rozkvetla láska, musí ji podporovat partner. Romantická láska bez reciprocity rychle vyprchá.
Valentin Rasputin:
Spisovatel žije na Sibiři. Odletěl do Moskvy na premiéru v Moskevském uměleckém divadle. Čechovova hra „Žijte a pamatujte“ založená na jeho stejnojmenném příběhu. Hlavní postava příběhu, Andrej Guskov, na konci války dezertuje z války a ukrývá se v okolí své rodné vesnice. Nastena, která cítí přítomnost svého manžela, ho najde a toto tajemství pečlivě uchovává. Někde v dálce probíhá válka a v duších hrdinů se probudil a znovu rozkvetl „zakázaný pocit“. Před válkou bezdětná Nastena otěhotněla. V době náletu na Andrei spáchá Nastena sebevraždu.
Jsou činy Rasputinových hrdinů v souladu s dnešním publikem?
– Valentine Grigorieviči, líbilo se vám představení?
– Co pohání vaše postavy více – láska nebo manželská povinnost?
– Pro mé hrdiny se povinnost mísí s láskou. Mají čistý úžasný vztah.
– Co je podle tebe láska?
“Je to očistný pocit.”
– A čemu se dnes říká láska v televizních filmech a pořadech věnovaných vztahu muže a ženy?
– To není láska, ale korupce. Ale ne všude zlo zvítězilo. Navštivte nás na Sibiř, přesvědčte se, jak lidé navzdory všemu žijí a milují.
Valentin Yudashkin:
– Kdo ti dal jméno Valentin?
“Věděla, co to znamená?”
– Přípravy na Milan Fashion Week, kterého jsme se zúčastnili, a naše tradiční slavnostní show věnovaná Dni žen. Moje nová kolekce se jmenuje „Cabaret“.
– Co byste si přáli k Valentýnu?
– Milovat a být milován.
Valentin Chernykh:
– Valentine Konstantinoviči, jste autorem scénářů k filmům „Moskva nevěří slzám“, „Láska v ruštině“, „Pozemská láska“ od Evgeny Matveeva. V čem je ale naše ruská láska jiná?
– Nic. Je to láska v Paříži, láska v Moskvě a v Římě. Jen je tu asi těžší milovat.
– Na čem teď pracuješ?
– O úpravách desetidílného filmu Murata Ibragimbekova. Zatím neexistuje žádné jméno, ale chci nabídnout své vlastní: „Moskva udeří od špičky“.
– Ano, je to všechno o tom samém. Moskva je drsné město, dokáže vás nejen zamilovat, ale i zlomit.
– Proč je tvůj hlas tak smutný?
– Pes zemřel. Je to jako ztratit milovanou osobu.
Valentin Gaft:
– Jednou jsem ve své knize napsal „Láska je krátký článek, ale vše záleží na čtenáři.“
– Moje poslední láska je Olga Michajlovna Ostroumová. Tohle je osud.
Valentin Smirnitsky:
– Valentine Georgieviči, ve „Třech mušketýrech“ jste hrál Porthose. Mušketýři se vyznačovali rytířským postojem k ženám. Setkávají se dnes v životě?
