Termín „neuróza“ zavedl do lékařské praxe v roce 1776 skotský lékař W. Gullen (1712-1790). Od té doby se rozsah jeho klinických projevů rozšířil, zúžil, nebo se dokonce pokusil popřít jeho existenci jako samostatné formy onemocnění. Pojem neurózy však nadále existuje a jeho význam se jen zvyšuje. Problém neuróz nepřestává znepokojovat lékaře různých specializací. A není se čemu divit. Se skutečnými neurózami a neurotickými komplexy příznaků se setkávají nejen psychiatři a neurologové, ale také terapeuti, pediatři, ftiziatři, porodníci-gynekologové a lékaři jiných odborností. Neurotické stavy mohou být stádiem, stádiem vývoje jakékoli nemoci. Mohou zkomplikovat řadu onemocnění, zejména chronických.
Neuróza je založena na poruše vztahu člověka. Neuróza je funkční porucha osobnostizpůsobené ve většině případů psychogenními (tj. spojenými s traumatickými, závažnými, pro pacienta významnými) důvody, které snižují psychologická adaptace и jsou alarmující, emoční poruchy, vegetativně-somatické projevy. Nezbytným předpokladem zvukové konstrukce a obsahu psychoterapeutického procesu je proto hluboké seznámení se s osobností pacienta.
Pro výzkum osobnosti existují dvě hlavní metody: klinická a laboratorní. Klinická metoda zahrnuje studium osobnosti s jejími charakteristikami a poruchami v jejich dialektické jednotě, založené na biologické půdě, ve vztahu mezi psychikou a somou. Je založena na pozorování pacienta a rozhovorech s ním. Mnoho psychologických metod pro studium osobnosti pochází z klinické metody. MMPI a další testy byly výsledkem pozorování práce psychiatrů, zaznamenávání jejich otázek a statistického i jiného shrnutí jejich práce. Laboratorní metoda zahrnuje použití různých testů. Nejběžnější testy osobnosti jsou:
Eysenckův osobnostní dotazník
Mini-mult dotazník (krátká verze MMPI)
Metodika zjišťování psychologických charakteristik temperamentu
Torontská alexithymická stupnice
Pro studium emoční sféry:
Spielberg-Hanin reaktivní a rysová úzkostná škála
Taylorova technika měření úrovně úzkosti (upraveno T.A. Nemchinovem)
Zungova škála deprese
K posouzení vaší pohody
Test diferencovaného sebehodnocení funkčního stavu (SAN)
Zjistit nespokojenost se sociálním úspěchem
Wassermanova metoda pro diagnostiku úrovně sociální frustrace (Boikova modifikace)
Ze skutečných interakcí během skupinové psychoterapie se lze o osobnosti pacienta hodně dozvědět. Myšlenka neuróz jako psychogenních poruch, při jejichž rozvoji určující role patří duševnímu faktoru, vysvětluje přiměřenost a široké použití různých metod psychoterapie pro ně. Samotný obsah psychoterapie u neuróz, její cíle a cíle jsou různé a jsou určovány specifickými klinickými charakteristikami pacienta a nemoci s přihlédnutím ke klinické podstatě neurózy, vycházející z její povahy.
Klinické charakteristiky pacienta s neurózou zahrnují:
– osobní charakteristiky pacienta a jeho reakce na onemocnění
– psychologické faktory etiopatogeneze
– psychická souvislost onemocnění.
Například v první fázi neurózy patří mezi primární osobnostní charakteristiky:
– zvýšená aktivita pacienta s hysterií
– úzkost a rigidita obsedantního pacienta
– zvýšená vyčerpanost pacienta s neurastenií.
Tito. ve stadiu 1 převažuje emocionální situace více než psychogenní. Druhým stupněm je samotná neuróza, psychogenní porucha založená na porušení významných osobních vztahů. Sebepochybnost, hledání uznání – pevný a stabilní postoj k sobě samému. Ve třetí fázi neurózy dochází k zesílení těchto rysů až do stupně charakterologických akcentací a psychopatických vlastností, které do značné míry určují chování člověka a jeho špatné přizpůsobení. Že. primární osobnostní rysy spojené s temperamentovými vlastnostmi se vyjadřují v afektivní sféře. Objevují se sekundární znaky v rozporu se systémem vztahů a jsou hluboce zakořeněnými osobními porušeními, vnitřními problémy, „pro sebe“. Terciární osobnostní rysy jsou již detekovány na úrovni chování a mohou se projevit např. v komunikačních obtížích, tzn. v problémech „s druhými a pro druhé“. Osobnostní charakteristiky pacienta trpícího neurózou hrají významnou roli při výběru nejoptimálnější psychoterapeutické taktiky.
V klinickém obrazu neuróz za přítomnosti neurotických poruch (astenické, obsedantně-fobní syndromy, hysterické monosymptomy) se duševní trauma vůbec nerealizuje nebo je realizováno, ale není přímo korelováno s neurotickými poruchami. V některých případech může být při objasňování pacienta zjištěna existence problému psychotraumatické situace, ale stížnosti obsahují pouze poruchy a obavy z nich.
Hlavním úkolem psychoterapeutické léčby neurotických poruch je „transformace“ pacienta ve zdravého.
ETAPA BUDOVÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉHO PROCESU
Léčba astenického syndromu. Astenický syndrom v té či oné formě je přítomen v jakékoli formě neurózy. Varianty průběhu astenického syndromu (hypostenické – převaha únavy, vyčerpání nad podrážděností, vzrušivost, a pokud podrážděnost, vzrušivost nad vyčerpáním, pak hyperstenické) odrážejí funkční stav nervového systému a jejich zohlednění je důležité při vedení psychoterapie. Proto v této fázi je důležité normalizovat psychosomatický stav, příprava na plodnější vnímání psychoterapie pacienty. Za tímto účelem se provádějí prodloužená hypnoterapeutická sezení podle V.E. Rožnov s vhodnými návrhy k normalizaci vitality, rovnováhy, dobrého zdraví, pozornosti, paměti, dobrých emocí, hlubokého vnitřního klidu. Užitečné jsou také AT a psychoterapeutické techniky, které obnovují zdrojový potenciál těla. Stejné cíle sleduje meditace dýchání v psychosyntéze a trénink procesu uvědomění v Gestalt terapii. V této fázi je důležitá i restorativní medikamentózní léčba.
Dosažení dostatečného povědomí o své nemoci, tzn. korekce typu reakce člověka na jeho poruchy. Pacienti s neurózami na ně obvykle reagují ve zvýšené míře. V této fázi PT je důležité korigovat ICD směrem k jeho adekvátnosti s pochopením úrovně poruch (funkčních, reverzibilních). K tomuto účelu se provádí vysvětlující, racionální PT a jeho současná modifikace – kognitivní PT. Můžete použít techniky pro změnu přesvědčení, vizuálně-kinestetickou disociaci od NLP.
Pitva a povědomí pacienta o psychotraumatu jako příčině poruch, uvědomění si souvislosti mezi psychotraumatem a bolestivými příznaky. Zpracování tohoto traumatu bez jeho potlačování, vzdalování se od něj změnou svého „já“, přizpůsobení se novým okolnostem, které psychotrauma vyvolalo. Můžeme říci, že neuróza je vynucený způsob existence člověka v těžkém, pro něj téměř nesnesitelném prostředí, tzn. unikátní způsob kompenzace. Je důležité vzít v úvahu specifika psychotraumat pro každý typ neurózy, povahu a obecné principy psychotraumat ve vztahu mezi vědomím a nevědomím, vyvinuté v našem domácím PT (V.N. Myasishchev, V.E. Rožnov).
Deaktualizace psychotraumat a konfliktů obecně s další ztrátou pozornosti k nim prostřednictvím analogie daného konfliktu, jeho typičnosti. Identifikace konfliktu pacienta s konflikty tohoto druhu mezi slavnými lidmi, literárními hrdiny, typy řešení konfliktů v nich. Uvědomění si prožitého okamžiku psychotraumatu – toto psychotrauma zažili jiní lidé a nyní tato zkušenost připadla mně. Analýza osudu s pacientem jeho zkušeností s vyhlídkou, že se z tohoto psychotraumatu dostane. Jsou zde účinné analogie, odpovídající sugesce v hypnotickém stavu, autohypnóza v AT stavu, NLP (vlna, exploze, vizuálně-kinestetická disociace), disidentifikace od psychosyntézy (Assagioli: „Dominuje nám to, s čím se ztotožňujeme, ale můžeme mít kontrolu nad tím, s čím se ztotožňujeme.“
Psychoterapeutická taktika zaměřená na zvrácení vývoje symptomů a syndromů. V nedávné minulosti byla veškerá taktika léčby neurózy omezena na tento úkol. V současné době hrozí návrat k tomuto stavu, pokud lékař pracuje v rámci jedné konkrétní psychoterapeutické techniky, např. NLP, behaviorismu apod., a nevychází z nauky o neurózách, jejich etiologii a patogeneze. V této fázi, kdy psychotrauma, které způsobilo tyto poruchy, ztratilo svůj význam, je slibná taktika, jak zvrátit vývoj poruch. Používají se výše uvedené metody již nemířil na psychické trauma, jako v předchozích fázích, ale na nemoc. Současné metody jsou kognitivně-behaviorální PT.
Formování motivu k uzdravení. Toho lze dosáhnout změnou pacientova sebeuvědomění, sebeprezentace, tzn. koncept skutečného „já“. K utváření motivu pro změnu sebe sama u pacienta dochází nápravou sebeuvědomění, skutečného Já ve vztahu k požadovanému Já a posunem k Já, které by ho dovedlo k výsledkům, po kterých touží.
Doporučuje se přidělit úkoly ke zvážení následujících otázek:
Jak se on sám považuje? Ať se považuje za sebe ve všech ohledech, včetně duchovních vlastností, dovedností, schopností;
Jak chce být považován, je v něčem nespokojený sám se sebou atd.;
Jak si ostatní myslí, že je. Zkuste se na sebe podívat očima své rodiny a přátel, kolegů s přihlédnutím k povaze vašich vztahů a jednání;
Jaký skutečně je – zde je důležité vše shrnout: jeho jednání, emoce, bolestivé projevy chování, duševní sklony. Jakou reakci to všechno mezi ostatními vyvolává?
Překonání psychologických obranných mechanismů, protože neurotické poruchy vznikají jako kompenzace, uvolnění psychického konfliktu (psychotrauma) a nastolují psychickou „rovnováhu“ ve vztahu k psychické příčině, avšak s přítomností neurotických poruch. Takovou rovnováhou, která do jisté míry uvolnila vnitřní napětí, je přirozeně nevědomé bránění takové neurotické životní pozice pacienta. Pacient v jakékoli situaci vědomě i nevědomě usiluje o udržení svého osobního stavu, svého Já a negativně reaguje na vlivy narušující psychickou nepohodu. Psychologické obranné mechanismy se projevují v podobě racionalizace, represe, projekce, redukce, reaktivních formací a ve svérázných hrách neurotiků. Na patogenezi neurotických poruch, tedy potlačování psychických problémů a vzniku neurotických poruch, se podílejí i psychické obranné mechanismy. Psychologické obranné mechanismy vznikají, formují se a posilují situačně. Které mechanismy sebe v dané situaci za daných okolností nejúčinněji chrání, pacient intuitivně používá. Pokud některé mechanismy nefungují, zapnou se jiné. K potlačení jejich projevu při psychoterapeutické práci je důležité používat analogie. Rogerovy „pomocné vztahy“ v tomto ohledu fungují dobře.
Psychoterapeutická taktika zaměřená na osobní rozvoj, pokud možno, dosažení zralosti fungování v emocionální, volní a intelektuální sféře, nastolení procesu osobního růstu a psychické stability. Využívají skupinovou, kognitivní, behaviorální PT, psychosyntézu, symboldrama, techniky NLP, prvky nejvyšší úrovně AT.
Neuróza je porucha neuropsychické sféry člověka s výraznými somatickými, emočními, mentálními a behaviorálními příznaky. Neurotické poruchy jsou poměrně časté a mají chronický průběh.
Příznaky neurózy výrazně komplikují běžný život člověka, zkreslují vnímání, zhoršují adaptační schopnosti, snižují výkonnost a úroveň sociálních kontaktů.
Symptomatický obraz neuróz je pestrý. Jedna neurotická porucha může mít několik specifických příznaků, které ovlivňují všechny oblasti lidského života.
Příčiny neurózy jsou často skryté v nevědomé části psychiky. Jsou zpravidla vyvolány vnitřním konfliktem jedince, kde jsou zapojeny potřeby a touhy člověka a zastavené tělesné impulsy nutné k jejich uspokojení. K procesu vzniku neurotické poruchy se také připojuje sociální zkušenost interakce s jinými lidmi, psychické trauma nebo dlouhodobý psychotraumatický stres. Vždy se jedná o negativní, děsivou, bolestivou zkušenost, která zůstává v osobnosti v podobě postoje či přesvědčení, často nerealizovaného, ale projevuje se v podobě jednotlivých symptomů neurózy.
Léčba neuróz
Léčba neuróz u dospělých může zahrnovat léky a psychoterapii. Tělesné příznaky vyžadují nejprve lékařské vyšetření. To je nezbytné, aby lékař vyloučil organické patologie. V některých případech mohou lékaři předepsat symptomatickou terapii, která pomůže zmírnit nepříjemný symptom a zmírnit celkový stav pacienta.
Medikamentózní léčba neuróz je zaměřena na zmírnění symptomů. Farmakologická terapie zmírňuje projevy neurózy, ale neléčí. Bohužel v moderní medicíně neexistuje lék, který by ovlivňoval vnitřní konflikt jedince. Jediným dostupným způsobem boje s neurotickými poruchami je psychoterapie.
Léčba neuróz pomocí psychoterapie
Psychoterapeuti úspěšně léčí neurotické poruchy. Jejich znalosti pomáhají člověku najít vnitřní konflikt a vyřešit jej. V případech, kdy byl vývoj neurózy ovlivněn duševním traumatem, pomohou specialisté vyrovnat se s následky traumatického zážitku a najít vnitřní zdroje k obnovení normálního fungování.
V procesu psychoterapie se člověk učí lépe chápat své vnitřní potřeby a touhy. Otevírají se mu nové způsoby interakce s okolním světem.
Psychoterapie se úspěšně používá při léčbě celé skupiny neuróz:
- fobie, strachy;
- alarmující a panické neurózy;
- deprese;
- neurózy v důsledku stresu;
- neuróza obsedantních stavů a pohybů;
- vegetativní neurózy;
- hypochondrická neuróza;
- obsedantně-kompulzivní poruchy;
- neurózy gastrointestinálního traktu (střeva, žaludek);
- kardioneurózy;
- neurózy hltanu;
- neurastenie;
- poruchy příjmu potravy;
- a další.
V současné době existuje několik psychoterapeutických metod, které jsou právem považovány za nejlepší v léčbě nervových poruch.
Psychoanalýza v léčbě neuróz
Psychoanalýza je jednou z prvních psychoterapeutických oblastí, která úspěšně pracuje s neurózami. Její zakladatel Sigmund Freud vyvinul psychoanalytickou teorii, která se zabývá hysterickými neurózami. Následně jeho následovníci metodu rozšířili a pomohli pacientům léčit všechny typy neurotických poruch.
V současné době je psychoanalýza jednou z nejosvědčenějších metod léčby neurózy. Kurz psychoterapie vám umožní prozkoumat nevědomé procesy a konflikty, které spouštějí nemoc. Psychoanalýza je účinná při léčbě neuróz u dospělých a dětí.
Gestalt terapie pro léčbu neuróz
Gestalt terapie úspěšně funguje i u neurotických poruch. V současné době se tato metoda rozšířila v západních zemích. Její zakladatel Frederick Perls, sám psychoanalytik, se hodně naučil z Freudových děl. Metoda práce s neurózami je však poněkud odlišná od psychoanalýzy.
Gestalt terapeut zkoumá mentální procesy, rozšiřuje klientovu oblast uvědomění, pomáhá zažít zastavené procesy a nachází nové kreativní způsoby interakce se sebou samým a světem kolem nás.
Léčba neuróz hypnózou
Hypnoterapie je nejstarší metodou léčby neurotických poruch. V současné době se hypnóza těší mezi lidmi stále většího zájmu jako celkem rychlá a účinná metoda.
Pomocí speciálních technik uvádí hypnolog klienta do stavu transu. Psychoterapeutické ovlivnění se vyskytuje na hranici s nevědomými duševními procesy. Tento účinek pomáhá člověku vyrovnat se s neurózou.
Léčba neuróz v Moskvě
Psychologické centrum Edge of Consciousness úspěšně léčí neurózy. Naši specialisté mají potřebné znalosti a zkušenosti k léčbě dospělých a dětí s neurotickými poruchami.
V centru jsou zaměstnáni psychoanalytici, gestalt terapeuti, hypnoterapeuti, arteterapeuti a rodinní psychoterapeuti s dlouholetou praxí v poskytování psychologické pomoci.
Každý klient se může spolehnout na individuální a profesionální přístup. Naši specialisté zajistí účinnou léčbu neurotických poruch a šetrné zacházení s obtížnými zkušenostmi klienta.
Schůzku s psychoterapeutem si můžete domluvit denně od 10 do 22 na čísle +7(499)391-47-07.
