Problém generace není ani problémem biologickým a demografickým, ale spíše problémem historickým a sociokulturním. Význam pojmu „generace“ odráží na jedné straně zapojení lidí do určitých společenských událostí nebo procesů, které ovlivňují život společnosti, a na druhé straně duchovní společenství cílů, jednotu mravního a sociálního pozice, sociálně-psychologické postoje, hodnotové orientace a specifika mentality současníků, jejichž životy jsou spjaty s určitou historickou událostí. Mnohostranný a proměnlivý životní cyklus člověka zahrnuje následující fáze života: dětství, dospívání, dospělost a stáří.
V každé životní etapě člověk plní různé sociální role – dítě, student, zaměstnanec, rodič, dědeček. Kromě toho je důležité sebeurčení člověka, tedy vědomá a nezávislá volba klasifikovat se jako jednu nebo druhou generaci. Zpravidla se ve fázích dětství, dospívání a mládí člověk učí a osvojuje si společenské normy a hodnoty. V období zralosti dochází k vědomí společenských norem a hodnot v souladu s individuálními možnostmi člověka. Ve stáří zažívá člověk rozpory ve vnímání sociální reality a dochází k nejmenšímu přizpůsobování se procesům socializace ve společnosti.
Každý člověk je v průběhu životního cyklu za prvé v určitých rodinných, pedagogických, sociálních, sociálně-politických mezigeneračních vztazích s jinými lidmi; za druhé, každý člověk se vyznačuje multigeneračností, tedy současnou příslušností k několika generacím. Obecně platí, že rozdělení společnosti na generace odráží jeden z nejstarších a nejpřirozenějších způsobů její sociální stratifikace a sociální struktury (stratifikace).
2.2. Vztahy mezi generacemi v rodině
Jedním z hlavních rysů adolescence a rané adolescence je změna významných osob a restrukturalizace vztahů s dospělými.
Jednou z nejdůležitějších potřeb dospívání je potřeba osvobození se od kontroly a opatrovnictví rodičů, učitelů, starších obecně, jakož i od jimi stanovených pravidel a postupů.
Vztahy mezi generacemi nemohou být nikdy a nikde absolutně rovné a symetrické. Starší učí a vzdělávají mladší, seznamují je s kulturou zděděnou z minulosti a následně jim toto dědictví předávají.
V dnešní době je tempo vývoje tak rychlé, že minulé zkušenosti jsou nejen nedostatečné, ale často dokonce škodlivé a brání odvážným a pokrokovým přístupům k novým, bezprecedentním okolnostem.
Dříve mohl starý muž říci mladému muži: „Musíš mě poslouchat, protože jsem byl mladý a ty jsi nebyl starý, takže vím všechno lépe než ty. Dnes možná uslyší odpověď: “Ale ty jsi nikdy nebyl mladý v podmínkách, ve kterých musíme žít, takže tvoje zkušenost je nám k ničemu.”
Míra podobnosti a kontinuity generací není v různých oblastech života stejná. V oblasti spotřebitelských orientací, volného času, uměleckého vkusu, sexuální morálky jsou rozpory mezi rodiči a dětmi, obecně staršími a mladšími, zpravidla mnohem větší než v hlavních společenských hodnotách. Mladí lidé se vždy chtějí odlišovat od svých starších a nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je pomocí externích doplňků. Jedna z funkcí mládežnické módy a slangu často šokuje konzervativní otce. S jejich pomocí teenageři a mladí muži označují a rozlišují „nás“ od „cizinců“. Řekněme, že v oblasti hudebních koníčků jsou již velké rozdíly mezi 15-17letými a 20-23letými; orientují se na jinou hudbu a v jiných oblastech kultury se jejich vkus může shodovat. Moderním teenagerům je ne bezdůvodně vyčítáno, že jejich citová nezábrana se někdy rozvine v morální laxnost.
Vzhledem k této problematice dochází k závěru, že mladší generace a generace jejich rodičů a prarodičů si nejsou vůbec podobné: všichni mají jiné hodnoty, jiné názory na život atd. Ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Jde jen o to, že když se spojí dvě různé rodiny, je třeba vzít v úvahu rozdíly v hodnotovém systému těchto rodin, aby nedocházelo k vnitrorodinným konfliktům.
Základem domácích konfliktů je nejčastěji to, že starší generace věří, že její životní zkušenost jí dává právo diktovat mladým lidem své chování, komentovat je a nutit je řídit se jejich radami. A mladí lidé si zase myslí, že mají dostatek znalostí k samostatnému životu a co s tím má společného věk.
A řešení je tak jednoduché: musíte být k sobě tolerantnější! Starší generace by měla dát mladým lidem příležitost převzít iniciativu a zohlednit jejich názory a zájmy. A mladí lidé by si měli uvědomit, že od svých starších se mají vždy co učit. Kdo je lepší, zda starší generace nebo mladší, je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Jen mladá generace žije v jiné době a v zásadě nemůže být stejná jako lidé, kteří vyrostli v jiné době. Ano, jsou jiní, ale to neznamená, že jsou špatní! A aby se propast, která odděluje jednu generaci od druhé, zmenšila, musí být všichni trpěliví a respektovat názory toho druhého.
Vědeckotechnický pokrok, technologický rozvoj a společenské změny výrazně ovlivňují naše životy. Proto to, co bylo správné a přirozené pro starší generaci, je pro mladší generaci zastaralé a trapné. V tomto ohledu vzniká generační konflikt. Neustálé hádky, nedorozumění, kritika a moralizování vedou k destrukci vztahů mezi členy rodiny.
Popis generačního konfliktu
Mění se nejen módní trendy, ale i lékařská a pedagogická paradigmata. Změnilo se dokonce i samotné pojetí toho, jaký by měl člověk být. Za posledních 20 let u nás došlo k obrovským proměnám, které nemohou neovlivňovat rodinné vztahy. Taková rychlá změna vzorců na úrovni rodiny vedla ke vzniku rodinného systému generační problémy.
Konflikt mezi generacemi – to je rozdíl v názorech lidé různého věku. Nejmarkantnějším příkladem jsou komunikační situace mezi rodiči a dětmi, ale i prarodiči.
Hlavní role ale hraje nejen vztah mezi starší generací a teenagery, ale také komunikace rodičů s maminkami a tatínky. Nejčastěji se takové neshody nazývají – konflikty mezi otci a dětmi.
Konflikt může vzniknout z různých důvodů a není jich málo. Ze všech však můžeme vyzdvihnout ty, které se vyskytují nejčastěji. V zásadě se jedná o různé pohledy na tyto nuance:
- rodičovství;
- rekreační oblast;
- individuální světonázor (postoj k rodině, studiu, kariéře);
- zdraví
- finance;
- komfortní zóna (vybavení, oblečení, jídlo).
Neshody v dospívání
V posledních 50 letech od konce XNUMX. světové války je opozice mezi rodiči a dětmi prakticky postulována kulturou. Objevil se stabilní koncept „náctileté rebelie“. Toto je chování, které se očekává od rostoucího dítěte.
Pokud k tomu přistoupíme z historické a kulturní stránky, pak jde o mladý koncept, o kterém před sto lety nikdo neslyšel. A takové slovo jako “teenager” v žádném lexikonu neexistoval. Proč se v naší době všechno změnilo?
Tento jev je z velké části způsoben tím, že se zhroutila tradiční patriarchální struktura jak ve společnosti, tak v rodině. Pokud se tedy dříve obecně přijímalo, že nejvíce moudří nositelé pravdy – to jsou stařešinové z klanu, nyní veškerá naděje spočívá v mladší generaci. Na příkladu konkrétních rodinných situací to vše může způsobit mnoho problémů, např.
- V náctiletém slangu se pojem „rodiče“ jako takový nepoužívá. Ve většině případů je nahrazena takovými pohrdavými slovy: rodaki, předci – lidé, kteří již nejsou relevantní a nemají právo volit, protože „sají“ a mezitím „vládne mládež“.
- Názor rodičů je dětmi standardně vnímán jako zastaralý: „co tomu rozumíš!“, „Mami, takhle už dlouho nikdo neříká (nemyslí, nedělá).
Že zlepšit vztahy mezi generacemi a zmírnit konflikty, které vznikly, je nutné:
- Neztrácejte smysl pro humor. I když jste velmi uražení a nepříjemní, neměli byste si vše brát k srdci.
- Zkuste si vzpomenout na sebe a své chování jako teenager. Pokud máte nějaké staré fotografie nebo deníky, určitě se na ně podívejte a znovu si je přečtěte. A také si promluvte s přáteli a rodiči, kteří vám mohou říct, jací jste byli.
- Když je v domě klid a dobrá atmosféra, promluvte si s dítětem o tom, jak jste kdysi byli v tomto stavu i vy. Snažte se, aby tento rozhovor byl spíše přátelský než didaktický.
- A také se doporučuje sdělit vám, že vaši rodiče vám také připadali zastaralí a hloupí.
- Uklidněte se myšlenkou, že dospívání nakonec pomine. Kdo z nás si ve 14 letech nemyslel, že ví o životě a lidech všechno? Životní zkušenost však každého obměkčí.
- Když je situace stále obtížnější, je třeba mít na paměti, že prostřednictvím konfliktů si děti vyvíjejí svou vlastní životní pozici.
Uběhnou roky a vědomí dítěte se změní. Více pochopí, ocení a vyjádří svou vděčnost. Ve většině případů konflikt vztahy mezi generacemi se mění vzájemné porozumnění.
Vznik a projevy konfliktů
Je velmi těžké jednoznačně odpovědět, jak se rozdíly mezi generacemi projevují. Velkou roli hraje celá řada faktorů: od důležitosti věcí, o kterých se diskutuje, až po povahové rysy každého partnera. Ale nejdůležitější je, kde ke konfliktům dochází.
Nejčastější jsou neshody, ke kterým dochází v rodinném kruhu. Mohou být dokonce denní. Měřítko je však pro každého jiné:
- Rodiče například zakazují nezletilé dceři chodit pozdě ven, což ji uráží a nechápe důvody takového chování, a tak vůči nim začne chovat zášť. Tato situace je vážným konfliktem, protože může zanechat velkou stopu na rodinných vztazích.
- Zvažte jinou situaci: babička neustále nutí vnuka hodně jíst, přestože už nechce. I toto je konfliktní situace, která však nezanechává žádný vážný otisk na vzájemném porozumění, vzájemném respektu a podpoře.
Rovněž stojí za zvážení, že jsou to neshody v rodině, které způsobují negativní reakci a touhu být slyšen. Proto jsou mnohem nebezpečnější než ty, které se vyskytují mezi cizími nebo neznámými lidmi.
Ke konfliktům ve společnosti patří ty, ke kterým došlo mimo zdi domu: v obchodě, se sousedy, ve škole. Nejčastěji k nim dochází prostřednictvím nějakého lidského faktoru: někdo se dostatečně nevyspal, a proto začíná hádku. V tomto případě se člověk nemůže ovládat a vytáhne to na cizího člověka.
Ale jsou i lidé, kteří záměrně vyvolávat konflikty. Potřebují „oběť“, od které se mohou „odtrhnout“, aby to nedělali doma.
Takové hádky jsou nebezpečné, protože ve většině případů se partner stává velmi agresivním, když mu cizí člověk, který nezná nebo nerozumí jeho životní situaci, začne poučovat. Vyhněte se takovým neshodám je možné pouze díky lhostejnosti k tomu, co se děje mimo „vlastní území“.
Typy neshod mezi generacemi
Existují různé neshody. Existují například normativní konflikty. Jde o střety, které se opakují každý den týden od týdne a důvod zůstává vždy stejný.
Děti se například každé ráno pomalu chystají do školy a rodiče kvůli tomu chodí pozdě do práce. Všichni v domě jsou nervózní a křičí. A tato situace se stává 5x týdně.
Každá rodina má svůj vlastní „soubor“ normativních konfliktů. Časem se to mění. Takové potíže jsou však předvídatelné. Hádku je nutné pečlivě sledovat a analyzovat. Ještě lepší je takové střety nahrát na video nebo na hlasový záznamník, abyste přesně věděli, kdy vypukne další bouře neshod.
V případě regulačního konfliktu byste měli:
- Dva týdny pozorujte a zaznamenávejte čas a důvod, proč k hádce došlo.
- Diskutujte spolu o pozorováních, pak identifikujte konflikty a pojmenujte je (nejlépe vtipná).
- Domluvte se, že až jeden z členů rodiny ucítí, že se tato hádka blíží, dá o ní vědět ostatním, třeba tím, že ji nazve domluveným jménem.
- Naučte se předvídat začátek hádky.
- Dohodněte se společně, že při přestřelce nikdo nikomu nic nedokazuje ani nevysvětluje.
- Přemýšlejte o tom, jak byste se měli chovat, pokud je jeden z vašich příbuzných „nemocný“.
- Společně vymyslete způsob, který vám pomůže přelstít konflikt, aby vám nezkazil náladu.
Takové konflikty vznikají velmi snadno, ale nikomu to nepřináší potěšení. Poslouchat každý den to samé je prostě nuda. Navíc takové hádky mohou časem zesílit, což negativně ovlivňuje psychické klima rodiny. Členové rodiny mohou mít pocit, že je obklopen nejen cizími lidmi, kteří mu nerozumí, ale také nepřáteli.
Když se přes veškeré vynaložené úsilí konfliktní situace nezmírní, může to být velmi zraňující a urážlivé. Stále častěji se proto budou objevovat myšlenky: “V tomto domě myslím na všechno jen já a jen já něco potřebuji, kromě mě se nikdo nechce měnit.” Pokud vás takové myšlenky již navštívily a touha vzdát se objevuje velmi často, musíte si pamatovat, že:
- Vzdělávat dospělé je prostě zbytečné.
- Pokud jsou změny, které se objevují ve vašem chování, znatelné a udržitelné, lidé kolem vás si toho určitě všimnou. Možná vás vaše rodina podvědomě začne zkoušet a uvádět ve vás emoce. Pokud se však dokážete uskromnit a nebudete se na ně ohánět, nebudou vaše změny marné. Členové rodiny se totiž mohou něco naučit z vaší zkušenosti s každodenním chováním.
- Změny se nestane zvykem okamžitě, chce to čas.
Způsoby řešení situace
Pro většinu lidí není důležitější otázka, proč rozdíly vznikají, ale zda lze překonat generační propast. Chcete-li to provést, existují tři účinné metody:
- Jasná argumentace vašeho postoje. Abyste dokázali svůj názor, nestačí se od něj jednoduše neodchýlit. Musíte se pokusit přesvědčit svého partnera, že to není jen váš názor, ale názor založený na příkladu, osobní zkušenosti a čtení ze spolehlivého zdroje. A zároveň musíte naslouchat partnerovi, který má jiný úhel pohledu. Jsou situace, kdy jsou oba názory správné. Z tohoto důvodu se vztahy mezi generacemi nikdy nezlepší.
- Kompromis – vhodné pro rezervované lidi, kteří vědí, jak naslouchat a analyzovat. Podle praxe lze v konfliktech, kde existují dva různé názory, najít „zlatou střední cestu“. Kompromis může spočívat i v tom, že se oponenti nejprve řídí jedním názorem a pak druhým. Snad někdo z nich jasně ověří rozumnost, užitečnost a účelnost rozhodnutí někoho, jehož názor nebyl zprvu akceptován.
- Když jedna strana konfliktu chce, aby to rychle skončilo, pak je nejlepší, aby udělala ústupky. Když totiž dojde k hádce, může různým generacím trvat velmi dlouho, než přijdou na to, kdo z nich má pravdu a kdo ne. To může vést k nečekanému výsledku, který má často špatný vliv na vztah mezi těmito lidmi. V této situaci existují následující řešení problému:
- jedna ze stran souhlasí;
- všichni zůstávají nepřesvědčení;
- Konflikt prostě nezačíná, protože jedna ze stran, která má opačný názor, o něm nemluví.
Pozitivní aspekty konfliktu
Na první pohled je těžké uvěřit, že by taková situace mohla mít nějaké pozitivní aspekty. Nicméně existují. Například:
- Společnost jde neustále kupředu. Mohou za to především mladí lidé, kteří neustále usilují o rozvoj ve všech oblastech. Je to mladší generace, která objevuje nové stránky našeho světa a dosahuje obrovských úspěchů v situacích, které se dříve zdály neřešitelné. Nejvíce se to týká techniky, vědy a medicíny.
- Dochází k výměně zkušeností. Každá strana zúčastněná v konfliktu argumentuje svůj postoj fakty: bude to pohodlnější, lepší, levnější. Zpočátku se tato vysvětlení mohou zdát nedostatečná, ale když se vítězství nebo chyba stanou zřejmými, starší nebo mladší generace se z této zkušenosti poučí.
Je velmi těžké najít vzájemné porozumění mezi zástupci starší a mladší generace, ale případné konfliktní situace se dají vyřešit. Buďte trpěliví, analyzujte situaci a vymyslete akční plán. S tímto přístupem se vztahy mezi generacemi rozhodně zlepší.
