Komunikace je proces výměny informací a interakce mezi lidmi, založený na vzájemném vnímání a chápání lidí (Andreeva). Tato definice komunikace nám umožňuje zvážit strukturu a zdůraznit funkce komunikace.
Komunikace se skládá ze 3 hlavních složek (komunikační struktura):
1. Výměna informací je komunikační stránkou komunikace.
2. Interakce a vzájemné ovlivňování – interaktivní stránka komunikace.
3. Vnímání lidí a vzájemné porozumění je percepční stránkou komunikace.
komunikace– komplexní proces interakce mezi lidmi, sestávající z výměny informací, jakož i ze vzájemného vnímání a porozumění partnery. Subjekty komunikace jsou živé bytosti, lidé. Komunikace je v zásadě charakteristická pro jakékoli živé bytosti, ale pouze na lidské úrovni se proces komunikace stává vědomým, propojeným verbálními a neverbálními akty. Osoba přenášející informace je tzvkomunikátor, přijímám to –příjemce. (42)
Komunikace je komplexní a mnohostranný proces.
A. A. Bodalev–interakcelidí, jejichž obsahem jevýměnainformacepomocí různých komunikačních prostředků k navazování vztahů mezi lidmi.“
B. F. Lomovrozlišuje tři funkce komunikace:informace a komunikace,regulační-komunikativní,afektivně-komunikativní.
B. D. Paryginpoznamenává, že tento proces může působit současně jako procesinterakcelidi a jakinformačníproces a jakpostojlidépříteliкpřítela jak probíhá procesvzájemnévlivna sebe a jak proces z nichvzájemnézkušenostiиvzájemnépochopenínavzájem.
Definice B. D. Parygina se zaměřuje na systematické pochopení podstaty komunikace.
V. N. Kulikovpoznamenává, že B. D. Parygin předložil úplný a ucelený obraz komunikace, všech jejích složek. V.N.Kulikov říká, že některé z těchto složek (interakce a komunikace) vyjadřují podstatu komunikace, jiné (postoj lidí k sobě, empatie) spíše vypadají jako podmínky úspěchu komunikace. S ohledem na různé významy složek proto navrhuje považovat komunikaci za „procesvýměnainformaceиinterakcelidénazákladvzájemné porozumnění.”
Obsah komunikace– informace, která se přenáší z jedné živé bytosti na druhou v meziindividuálních kontaktech. Může se jednat o informace o vnitřním (emocionálním apod.) stavu subjektu, o situaci ve vnějším prostředí. Obsah informací je nejrozmanitější, když jsou subjekty komunikace lidé. (42)
Účel komunikace– odpovídá na otázku „Proč bytost vstupuje do aktu komunikace?“ Platí zde stejná zásada, jaká již byla zmíněna v odstavci o obsahu komunikace. U zvířat obvykle cíle komunikace nepřesahují biologické potřeby, které jsou pro ně relevantní. Pro člověka mohou být tyto cíle velmi, velmi rozmanité a představují prostředek k uspokojování sociálních, kulturních, kreativních, kognitivních, estetických a mnoha dalších potřeb.
Komunikační prostředky– způsoby kódování, přenosu, zpracování a dekódování informací, které jsou přenášeny v procesu komunikace od jedné bytosti k druhé. Kódování informací je způsob jejich přenosu. Informace mezi lidmi lze přenášet pomocí smyslů, řeči a dalších znakových systémů, písma, technických prostředků pro záznam a ukládání informací. (42)
Proces komunikace (komunikace).Jednak se skládá přímo ze samotného aktu komunikace, komunikace, na níž se podílejí sami komunikanti. Navíc by v normálním případě měly být alespoň dva. Za druhé, komunikanti musí provést samotnou akci, kterou nazýváme komunikace, tzn. něco udělat (mluvit, gestikulovat, umožnit „přečíst“ z jejich tváře určitý výraz, naznačující např. prožívané emoce v souvislosti se sdělovaným). Za třetí je nutné dále určit komunikační kanál v každém konkrétním komunikačním aktu. Při telefonování jsou takovým kanálem orgány řeči a sluchu; v tomto případě mluví oaudio-verbální(sluchový-verbální) kanál, jednodušeji – o sluchovém kanálu. Forma a obsah dopisu jsou vnímány tímvizuální (vizuálně-verbální) kanál. Podání ruky je způsob, jak vyjádřit přátelský pozdrav.podle kinesiko-taktilní(motorově-hmatový) kanál. Pokud se z žaloby dozvíme, že náš partner je řekněme Uzbek, pak zpráva o jeho národnosti k nám přišlavizuální kanál(vizuální), ale ne vizuálně-verbální, protože nikdo nic nesděloval verbálně (verbálně). (42)
Analýza struktury komunikace nám umožňuje identifikovat funkce komunikace (Lomov):
1. Informační a komunikační funkce.
2. Regulačně-komunikační funkce.
3. Afektivně-komunikační funkce.
Tyto tři funkce odpovídají třem základním strukturním prvkům komunikace.
Seznam těchto funkcí lze rozšířit.
4. Komunikace je základem, nezbytnou podmínkou normálního života a formování osobnosti.
Vzhledem k tomu, v procesu komunikace všechny základní lidské sociální potřeby:
● v sociálních vazbách s jinými lidmi (příslušnost ke skupině);
● ve významnosti nebo sebepotvrzení;
● v sociálních referenčních bodech a předmětu napodobování;
● v sebeuvědomění, v sebeúctě.
Význam komunikace v životě jedince se nejzřetelněji projevuje ve 3-x kritické situace:
1. Nedostatek komunikace („Mauglí“) ==> degradace osobnosti a náhlé nevratné zpoždění psychického vývoje.
2. Nedostatek komunikace (zejména intelektuální nebo přátelské) ==> jako kompenzace – odchylky v chování:
autokomunikace (komunikace se sebou samým) = schizofrenie,
přílišná upovídanost, náklonnost,
personifikace (komunikace s neživými předměty a zvířaty),
religiozita (komunikace s Bohem nahrazuje komunikaci s člověkem).
3. disharmonická komunikace (časté konflikty, hádky, nespokojenost s partnerem ==> (stres) ==> psychické nemoci: 1) neurózy; 2) kardiovaskulární onemocnění, vředy atd.; 3) sebevražda.
Komunikace je mezilidská interakce dvou nebo více jedinců, jejímž projevem je výměna informací kognitivního a emočně-hodnotícího charakteru. Podílí se na praktické interakci lidí, jakož i na plánování, realizaci a kontrole těchto činností.
Hlavní aspekty komunikace
Struktura komunikace zahrnuje tyto aspekty: komunikativní, interaktivní a percepční. Každý z nich je zodpovědný za určitý aspekt:
- komunikativní – přenos informací mezi lidmi;
- interaktivní – interakce mezi předměty;
- percepční – vzájemné vnímání mezi kontaktujícími jedinci.
V jednotě tyto tři strany komunikace působí jako způsob organizace společných aktivit lidí a budování vztahů mezi nimi. Implementují následující komunikační funkce:
Opatrně! Pokud učitel v práci odhalí plagiát, nelze se vyhnout velkým problémům (až vyloučení). Pokud nemůžete napsat sami, objednejte zde.
- kontakt – navázání vztahu a udržování kontaktu;
- informační – výměna názorů, rozhodnutí, dat a dalších informací;
- pobídka – stimulace komunikačního partnera k aktivitě a nasměrování k provádění určitých akcí;
- koordinace – koordinace akcí při organizování společných aktivit;
- funkcí porozumění je vnímání a porozumění jak sdělení, tak komunikačnímu partnerovi;
- amotivní – výměna emocí, ovlivňování pocitů a zkušeností partnera i jeho vlastních;
- funkcí navazování komunikace je uvědomění si a upevnění svého místa v komunitním systému;
- funkcí ovlivňování je změna stavu, chování, postojů, rozhodnutí partnera.
Komunikační stránka komunikace
Spočívá ve vzájemné výměně informací. V procesu komunikace se informace nejen předávají mezi jednotlivci, ale také se objasňují, rozvíjejí a tvoří. Komunikační interakce mezi lidmi může probíhat pouze tehdy, komunikují-li pomocí jednotného systému významů.
Komunikační stránka komunikace je zodpovědná za:
- přenos a příjem informací – informace jsou přenášeny ve formě zprávy, ale neznamenají přímou změnu v chování partnera;
- výměna instrukcí – informace mohou být vyjádřeny formou objednávky, rady, žádosti a jsou navrženy tak, aby podnítily nějakou akci. Podněcování může být několika typů: aktivace (pobídka k jednání určitým směrem), interdikce (zákaz nežádoucích akcí), destabilizace (porušení určitých forem chování partnera);
- správný výběr slov a argumentů – informace, které jsou přenášeny mezi komunikujícími, musí být vnímány a chápány s minimální ztrátou významu.
Percepční stránka komunikace
Spočívá v navázání vzájemného porozumění mezi partnery a zlepšování vztahů mezi nimi. Komunikace probíhá formou vnímání a porozumění jednotlivci navzájem.
Percepční stránka komunikace je zodpovědná za:
- sebepoznání – během interakce s jinými jedinci dostává člověk informace o sobě;
- poznání partnera – je uskutečňováno prostřednictvím vnímání jeho vnějších a sociálních dat, přesvědčení a postojů, výměny emocí;
- organizování společných aktivit – pochopení motivů, postojů a charakteru partnera vám umožní vytvořit si model nejúčinnější interakce s ním;
- utváření vzájemného porozumění – v průběhu interakce se jedinci vzájemně poznávají, dosahují vzájemného porozumění, které lze považovat za základ rozvoje sociálních vztahů;
- utváření citových vztahů – jakákoli sociální interakce vyvolává u jedince pocity díky vzájemné výměně emocí a utváření nových.
Percepční strana provádí následující procesy:
- vnímání fyzických vlastností partnera;
- hodnocení verbálních a neverbálních informací;
- vypracování emocionálního, sociálního a psychologického portrétu subjektu;
- formování vnímání na emocionální úrovni;
- rozvoj efektivní interakce.
Interaktivní stránka komunikace
Interaktivní stránka souvisí s organizací interakce. To znamená, že je důležité, aby si jednotlivci vyměňovali nejen informace a emoce, ale také organizovali samotný proces společné činnosti.
Existují tři hlavní typy interakce:
- spolupráce je základním prvkem pro společné aktivity směřující ke společnému cíli;
- konkurence – vede ke konfliktům, může být produktivní i destruktivní;
- konflikt – identifikace vícesměrných a protichůdných tendencí jedinců.
Jsou identifikovány následující komponenty, které ovlivňují výběr typu interakce a její úpravy během komunikace:
- zohlednění plánů všech stran;
- analýza příspěvku účastníků k procesu interakce;
- pochopení míry inkluze všech předmětů.
Pro efektivní interakci musí strany dodržovat následující pravidla:
- dodržovat pravidla etikety a morálky;
- dodržovat stanovená pravidla interakce.
Příklady aspektů komunikace v každodenním životě
Zvažme všechny aspekty komunikace na příkladu interakce s přáteli. Komunikační stránkou komunikace je tedy výměna zpráv a nejnovějších událostí, diskuse o knihách, hudbě, počasí, společná příprava projektu.
Percepční stránka komunikace se v tomto případě projevuje ve vzniku přátelství, kdy se jednotlivci zapojují do vzájemného poznávání a také akceptují vzájemné postoje, přesvědčení a chování. Všechny další komunikační akty budou také zahrnovat vjemovou stránku, protože přátelství je na vysoké úrovni vztahu, který zahrnuje emocionální aspekt.
Interaktivní stránkou komunikace je organizace komunikačního procesu mezi jednotlivci. Zahrnuje globální i menší komunikační problémy. Dodržování jak obecně uznávaných pravidel interakce, tak pravidel zavedených v konkrétní sociální skupině. Jde například o vzájemný respekt jeden k druhému a osobní hranice, nastavující rámec pro komunikaci, tedy o tom, která témata se probírají a která ne.
