Intrapersonální konflikt je jedním z nejsložitějších psychologických konfliktů, který se odehrává ve vnitřním světě člověka. Je těžké si představit člověka, který by nepodléhal intrapersonálním konfliktům. Navíc člověk neustále čelí takovým konfliktům. Intrapersonální konflikty konstruktivní povahy jsou nezbytnými momenty rozvoje osobnosti. Ale destruktivní intrapersonální konflikty představují pro jedince vážné nebezpečí, od těžkých zážitků, které způsobují stres, až po extrémní formu jejich řešení – sebevraždu. Proto je pro každého člověka důležité znát podstatu intrapersonálních konfliktů, jejich příčiny a způsoby řešení. Tyto a další aspekty intrapersonálních konfliktů se promítají do tohoto tématu workshopu.
Materiál pro samostudium
Koncept intrapersonálního konfliktu
Intrapersonální konflikt je konflikt v mentálním světě člověka, který představuje střet jeho opačně zaměřených motivů (potřeb, zájmů, hodnot, cílů, ideálů).
Intrapersonální konflikt má některé rysy, které je důležité vzít v úvahu při jeho identifikaci. Tyto funkce jsou:
• Neobvyklé z hlediska struktury konfliktu. Neexistují žádné subjekty konfliktní interakce reprezentované jednotlivci nebo skupinami lidí.
• Specifičnost forem výskytu a projevu. K takovému konfliktu dochází ve formě těžkých zkušeností. Provázejí ji specifické stavy: strach, deprese, stres. Často intrapersonální konflikty vyústí v neurózu.
• Latence. Intrapersonální konflikt není vždy snadné odhalit. Často si člověk sám neuvědomuje, že je ve stavu konfliktu. Navíc někdy může skrývat svůj konfliktní stav pod euforickou náladou nebo za energickou aktivitu.
Základní psychologické koncepty intrapersonálních konfliktů
Problém intrapersonálního konfliktu v názorech Sigmunda Freuda (1856-1939)
Podle 3. Freuda je člověk od přírody konfliktní. Od narození v něm bojují dva protichůdné instinkty, které určují jeho chování. Takovými instinkty jsou: eros (sexuální pud, pud života a sebezáchovy) a thanatos (pud smrti, agrese, ničení a ničení). Intrapersonální konflikt je důsledkem věčného boje mezi erosem a thanatosem. Tento boj se podle Z. Freuda projevuje v ambivalenci lidských citů, v jejich nedůslednosti. Ambivalence pocitů je umocněna nekonzistentností sociální existence a dostává se do stavu konfliktu, který se projevuje neurózou.
Konfliktní povahu člověka nejplněji a konkrétněji zastupuje 3. Freud ve svých názorech na strukturu osobnosti. Podle Freuda zahrnuje vnitřní svět člověka tři instance: It (Id), „Já“ (Ego) a Super-Ego.
Je to primární, vrozená autorita, zpočátku iracionální a podřízená principu slasti. Projevuje se nevědomými touhami a pudy, které se projevují nevědomými impulsy a reakcemi.
„Já“ je racionální autorita založená na principu reality. ID „já“ uvádí iracionální, nevědomé impulsy do souladu s požadavky skutečné reality, tedy s požadavky principu reality.
Super-ego je „cenzurní“ autorita založená na principu reality a reprezentovaná společenskými normami a hodnotami, požadavky, které společnost klade na jednotlivce.
Hlavní vnitřní rozpory osobnosti jsou mezi Id a Super-Egem, které jsou regulovány a řešeny „Já“. Pokud „já“ nebylo schopno vyřešit rozpor mezi Id a Super-Egem, pak ve vědomé instanci vyvstávají hluboké zážitky, které charakterizují intrapersonální konflikt.
Freud ve své teorii odhaluje nejen příčiny intrapersonálních konfliktů, ale také odhaluje mechanismy obrany proti nim. Za hlavní mechanismus takové ochrany považuje sublimaci, tedy přeměnu sexuální energie člověka na jiné druhy jeho činnosti, včetně jeho kreativity. Kromě toho Freud také identifikuje takové obranné mechanismy jako: projekce, racionalizace, represe, regrese atd.
Teorie komplexu méněcennosti Alfreda Adlera (1870-1937)
Podle názoru A. Adlera dochází k formování charakteru člověka v prvních pěti letech života člověka. V tomto období zažívá vliv nepříznivých faktorů, které v něm dávají vzniknout komplexu méněcennosti. Následně má tento komplex významný dopad na chování jedince, jeho aktivitu, způsob myšlení atd. To určuje intrapersonální konflikt.
Adler vysvětluje nejen mechanismy vzniku intrapersonálních konfliktů, ale také odhaluje způsoby řešení těchto konfliktů (kompenzace komplexu méněcennosti). Identifikuje dvě takové cesty. Za prvé je to rozvoj „sociálního cítění“, sociálního zájmu. Rozvinuté „sociální cítění“ se nakonec projeví zajímavou prací, normálními mezilidskými vztahy atd. Ale u člověka se může vyvinout i tzv. „nevyvinuté sociální cítění“, které má různé negativní formy projevů: kriminalita, alkoholismus, drogová závislost, atd. n. Za druhé stimulace vlastních schopností, dosažení převahy nad ostatními. Kompenzace komplexu méněcennosti stimulací vlastních schopností může mít tři formy projevu: a) adekvátní kompenzace, když se nadřazenost shoduje s obsahem společenských zájmů (sport, hudba, kreativita atd.); b) překompenzace, kdy dochází k přehnanému rozvoji některé ze schopností, která má výrazný egoistický charakter (hromadění, obratnost apod.); c) imaginární kompenzace, kdy je komplex méněcennosti kompenzován nemocí, převažujícími okolnostmi nebo jinými faktory, které subjekt nemůže ovlivnit.
Učení extraverze a introverze od Carla Junga (1875-1961)
K. Jung při vysvětlování intrapersonálních konfliktů vychází z uznání konfliktní povahy samotného osobního postoje. Ve své knize „Psychologické typy“, vydané v roce 1921, uvedl typologii osobnosti, která je stále považována za jednu z nejpřesvědčivějších a je široce používána v teoretické i praktické psychologii. Typologie osobnosti K. Junga je založena na čtyřech základech (osobních funkcích): myšlení, počitky, pocity a intuice. Každá z mentálních funkcí se podle C. Junga může projevovat dvěma směry – extraverzí a introverzí. Na základě toho všeho identifikuje osm typů osobnosti, tzv. psychosociotypy: extrovertní myslitel; introvertní myslitel; extrovertní pocit; introvertní pocit; emočně-extrovertní; emocionální introvert; intuitivní-extravert; intuitivní-introvertní.
Hlavní v Jungově typologii je orientace – extraverze nebo introverze. Právě to určuje osobní postoj, který se nakonec projeví v intrapersonálním konfliktu.
Extrovert je tedy zpočátku zaměřen na vnější svět. Svůj vnitřní svět buduje v souladu s tím vnějším. Introvert je zpočátku sebestředný. Pro něj je nejdůležitější svět vnitřních zkušeností, a ne vnější svět s jeho pravidly a zákony. Je zřejmé, že extrovert je náchylnější k intrapersonálním konfliktům než introvert. (
Koncept „existenciální dichotomie“ od Ericha Fromma (1900-1980)
Při vysvětlování intrapersonálních konfliktů se E. Fromm pokusil překonat biologické interpretace osobnosti a předložil koncept „existenciální dichotomie“. V souladu s tímto pojetím tkví příčiny intrapersonálních konfliktů v dichotomii samotného člověka, která se projevuje v jeho existenčních problémech: problém života a smrti; omezení lidského života; obrovský potenciál člověka a omezené podmínky pro jejich realizaci atp.
Konkrétněji E. Fromm uplatňuje filozofické přístupy při vysvětlování intrapersonálních konfliktů v teoriích biofilie (láska k životu) a nekrofilie (láska ke smrti).
Erik Eriksonova teorie psychosociálního vývoje (1902-1994)
Podstatou Eriksonovy teorie je, že předložil a zdůvodnil myšlenku fází psychosociálního vývoje jednotlivce, z nichž každý zažívá svou vlastní krizi. Ale v každé věkové fázi dochází buď k příznivému překonání krizové situace, nebo nepříznivé. V prvním případě jde o pozitivní vývoj jedince, jeho sebevědomý přechod do další životní etapy s dobrými předpoklady k jejímu úspěšnému překonání. V druhém případě se člověk posouvá do nové etapy svého života s problémy (komplexy) etapy předchozí. To vše vytváří nepříznivé předpoklady pro rozvoj jedince a vyvolává v ní vnitřní prožitky. Etapy psychosociálního vývoje osobnosti podle E. Eriksona jsou uvedeny v tabulce. 8.1.
Motivační konflikty podle Kurta Lewina (1890-1947)
Klasifikace vnitřních konfliktů uvedená v tabulce 8.2 má velkou praktickou hodnotu pro identifikaci intrapersonálních konfliktů a určení způsobů jejich řešení. XNUMX.
Kromě výše nastíněných psychologických konceptů intrapersonálních konfliktů existují další rozvíjené v rámci kognitivní a humanistické psychologie.
Formy projevů a způsoby řešení intrapersonálních konfliktů
Pro řešení intrapersonálních konfliktů je důležité zaprvé zjistit skutečnost, že k takovému konfliktu došlo, a zadruhé určit typ konfliktu a jeho příčinu; a za třetí, použijte vhodnou metodu rozlišení. Je třeba mít na paměti, že často k řešení intrapersonálních konfliktů potřebují jejich nositelé psychologickou a někdy i psychoterapeutickou pomoc.
Vnitřní konflikty se stávají problémem každého člověka a není tak snadné se s nimi vypořádat. Důsledky intrapersonálních konfliktů mohou jedinci vážně ublížit, zahnat ho do slepé uličky a zpomalit seberozvoj. V psychologii existuje více konceptů tohoto problému a dnes se podrobně podíváme na typy, typy a důsledky konfliktů.
Co je to intrapersonální konflikt?
Intrapersonální konflikty označují komplexní stav člověka, který v určité chvíli pociťuje rozporuplné pocity a hledá řešení, aby byla mysl spokojená a klidná.
Příčiny konfliktů u každého jedince jsou různé, ale jejich základ spočívá v propasti mezi touhou po cíli a dosaženými výsledky. Tento problém nastává v okamžiku vyvolání vnitřních rozporů jedince se sociálním prostředím a jeho osobním postavením ve skupině.
Tyto důvody spolu úzce souvisejí a začínají se rozvíjet v okamžiku nekonzistence ve vnitřním světě. Pokud má člověk schopnost introspekce a má dobře vyvinutý smysl pro hodnotu, rychle najde východisko ze situace. Slabší jedinci nejsou schopni se s problémy vypořádat sami: nechávají je, ať se jim to daří a úzkostný stav se mění v neurotický konflikt.
Rozpory s nástupem prvních příznaků vznikají z různých důvodů. Nejjednodušším příkladem je situace, kdy se v práci objeví naléhavý úkol a vy potřebujete vzít své dítě k učiteli.
Uvažujme o formách projevů intrapersonálních konfliktů. Je jich několik:
- potřeba odporuje společenské normě;
- nesouhlas zájmů, motivací a potřeb;
- konfrontace v sociálním prostředí;
- rozpory základů a společenských hodnot.
Pokud člověk nepřikládá význam projevům konfliktních situací a nemají pro něj hluboký význam, pak problému prostě nevěnuje pozornost. Vnitřní konflikt je pociťován, když se objeví rozpory, které působí stejně. V ostatních případech si člověk nejčastěji vybírá více či méně – pak se pocit konfrontace nedostaví.
Vnitřní boj vzniká z pocitu nepohody v sociálním prostředí. Důvody se mohou lišit. Nejčastěji se však jedná o neuspokojivý stav vlastních potřeb, který je třeba pociťovat a brát v úvahu.
Formy projevu intrapersonálních konfliktů jsou následující situace:
- vznik překážek, které brání nebo narušují uspokojování potřeb;
- pocit silné potřeby a nedostatek způsobu, jak ji uspokojit;
- bariéry, které vznikají na biologické úrovni;
- střet jedince se sociálním prostředím.
Proč je řešení intrapersonálních konfliktů tak důležité? Zdroje a důvody
Jak již bylo zmíněno, vnitřní konflikt vzniká v situaci se zvýšenou konfrontací mezi různými strukturami v lidské psychice. A to vše odráží složitá, protichůdná spojení jednotlivce s vnějším světem. Jednoduše řečeno, když existují vzájemně se vylučující potřeby, člověk prostě není schopen pochopit, co je pro něj důležitější, a proto není schopen se rozhodnout.
Je zřejmé, že je nutné řešit konflikty, ale zároveň musíte pochopit příčinu problému. Rozpory mohou nastat v následujících situacích:
- zvýšená odpovědnost a pravidla, která omezují člověka jako jednotlivce;
- nepohodlné pracovní podmínky a poměrně přísné požadavky;
- neslučitelné úkoly;
- provádět své úkoly v přísných mezích a nechápat, jak je realizovat;
- když se individuální potřeby liší od požadavků, norem, tradic;
- realizace osobního tvůrčího potenciálu je omezena organizačními podmínkami;
- vznik rozporů a konfrontace v rozdělení sociálních rolí;
- konflikt mezi morálními hodnotami a ziskem.
Vznikají situace, kdy se touhy člověka rozcházejí s realitou, v důsledku čehož je zablokován pocit uspokojení a začíná se objevovat pocit nenaplnění a poté naprostý nedostatek aspirace.
Člověk se velmi často potýká s adaptačním konfliktem: v tomto případě je narušena rovnováha s vnějším světem a dochází ke střetům s vnějším prostředím. Je tedy pozorován vznik konfliktu z nedostatečného sebevědomí nebo hodnocení vlastního potenciálu.
Řešení konfliktu je důležité, jinak může vést k příznakům, jako jsou:
- hysterický stav a úzkost;
- ztráta cílů a snížení výsledků;
- únik z reálného života;
- změna místa bydliště nebo práce;
- neurastenie;
- potlačování tužeb, vyhýbání se odpovědnosti;
- stav euforie.
Je to důležité. Konflikty v životě mohou vzniknout z ničeho nic, každý z nich však musí umět analyzovat, pochopit důvod jejich vzniku a snažit se je překonat. Jedinec v tomto případě úspěšně zvládne komunikační dovednosti, naučí se kompetentně řešit situace a rozvine schopnost konfrontace a interakce ve skupinové komunikaci.
Typy vnitřních konfliktů a jak najít duševní klid
Vnitřní konflikty mohou být různé, ale hlavní způsoby, jak je překonat, jsou:
- objektivní posouzení situace;
- omezení konfliktního chování v úzké interakci s vnějšími objekty a omezení konfrontace;
- výběr způsobu řešení situace;
- snížení úzkosti a pochybností.
Ale bez ohledu na to, jaké typy intrapersonálních konfliktů zvažujeme, všechny jsou založeny na rozdílech ideálů, tužeb a očekávání. Proto začíná vznikat a rozvíjet se problém. Je nutné pochopit, co pocit nepohodlí způsobilo a pokusit se tento pocit co nejrychleji odstranit, protože vede ke zničení duševního klidu.
Existuje 8 typů intrapersonálních konfliktů. Podívejme se na každou z nich podrobněji.
Morální
Když se objeví rozpory, je na jednotlivce vyvíjen tlak nebo jsou vnucována přesvědčení, vzniká etnický konflikt. Právě tato možnost začíná ničit osobnost.
Mohou nastat chvíle, kdy je nutné zachránit život člověka, a to lze provést pouze lhaním.
Ale člověk povyšuje pravdivost na nejvyšší úroveň! Morální konflikt vede k mravní nespokojenosti, je velmi osobní, takže jedinec je ve složité situaci volby mezi různými typy chování.
Náboženský
Důvod výskytu se projevuje v neshodách z přesvědčení a přesvědčení, a pak mysl ztrácí své pokyny a stává se velmi křehkou. Někteří lidé začínají přirovnávat Boží lásku k peklu a nebi a vyjadřují nespokojenost s tím, že jejich milovaný mohl být poslán do temnoty, aby tam trpěl věčnými mukami.
Tento typ konfliktu velmi často vzniká, když se střetnou pravda a náboženské přesvědčení. Náboženství má své vlastní charakteristiky a učí, jak správně žít. V důsledku hlubokého studia takových pravidel může vzniknout nesouhlas s určitým učením: v tomto případě také vzniká náboženský konflikt.
Mezilidské
Příčinou problému může být odmítnutí situace. Člověk se za určitých okolností chová tak, jak chce, ale najednou zjistí, že se od něj vyžaduje úplně jiné chování. V tomto konfliktu jsou vnitřní sebeláska a vysoké sebevědomí úzce propojeny.
Jeden příklad: žena nemá ráda domácí mazlíčky, ale vede o nich rozhovory s kolegy z práce a skrývá svůj negativní vztah ke zvířatům. S největší pravděpodobností se tak projevuje touha přizpůsobit se okolí. To odebírá jednotlivci velké množství vnitřní energie, člověk své pocity skrývá a nechce být vyvržencem společnosti.
Je to důležité. Velmi často vznikají mezilidské konflikty z rozmrzelosti, přičemž poškozený mlčí a své city neskrývá, i když to chce opravdu oznámit. To ničí váš vnitřní klid.
Existenciální
Existenciální konflikt je chápán jako pocit nepochopení smyslu života. Člověk cítí nepohodlí, objevují se myšlenky o tom, proč je v tomto světě potřebný. Nejčastěji se situace projeví poté, co se vnitřní přesvědčení začnou hroutit, a když nastanou pro jedince těžké životní situace, je velmi těžké najít správné řešení.
Jsou jedinci, kteří svůj život velmi milují, ale zároveň ho začnou nenávidět. Zároveň existují i jedinci, kteří jsou zvyklí žít jen jeden den: užívají si aktuální okamžik, aniž by mysleli na budoucnost. V životě nevyvíjejí žádné úsilí, protože si pro sebe vybrali zónu pohodlí „dnes a teď“ a v této pozici uvízli.
Ale život nestojí na místě: všechno plyne, všechno se mění. A pro další existenci je potřeba se začít hýbat, přemýšlet a podnikat nějaké akce, myslet na budoucnost. Dříve jsme nevěděli jak, ale teď musíme něco naplánovat a nakopnout se, dostat se z naší pohodlné díry. Takové snahy vedou k manifestaci vnitřního konfliktu na existenční úrovni.
Konflikt sebeúcty
Člověk si vytváří svůj pohodlný obraz – je přesvědčen, že je trpělivý, umí soucítit, milovat a pomáhat druhým. Jsem si jistý, že jsem nejlepší ve svém oboru. Situace se ale může velmi brzy změnit a my už nejen cítíme, ale jasně vidíme důkazy o opaku. A pak se začnou víra hroutit.
Zde je jeden příklad. Jistá „čestná osoba“, zachvácená velkou touhou získat určitou práci, najednou zjistí, že na to nemá určité dovednosti nebo vlastnosti. Navzdory tomu vytváří falešný životopis, aby dosáhl svého. Jiný příklad: člověk propaguje zdravý životní styl, všem o něm říká a prezentuje se jako nejlepší příklad, ale zároveň se nemůže vzdát kouření.
Jakákoli duševní představa, kterou o sobě člověk má, může být zničena vnějšími a vnitřními faktory. Jste si jisti, že máte obrovskou trpělivost a umíte odpustit, ale v okamžiku zrady blízkého přítele ho chcete potrestat a odvrátit se a přerušit veškerou komunikaci. Pak začnete přemýšlet o otázce: mohu opravdu všechno odpustit a předstírat, že se nic nestalo?
Politické
Konflikt se nazývá politický, když existuje rozkol v něčí víře v zájmy veřejných organizací a stran. Nejběžnější příklady jsou: láska k vlasti a zároveň – popírání mnoha zákonů a rozhodnutí úřadů.
Lidé, kteří vedou aktivní stranický život, jsou přívrženci politické filozofie, ale nespokojí se se způsoby podpory a neuznávají některé systémy. Při práci na různých společenských otázkách člověk nemusí přijímat politické funkce, přestože je sám horlivým příznivcem této konkrétní strany.
Sexuální
Vznik tohoto konfliktu se projevuje v procesu střetu přesvědčení a tužeb v sexuálních vztazích. Tento problém může úzce souviset s morálním a náboženským konfliktem.
Jedním z příkladů je, když muž, který se považuje za blízkého Bohu, začíná mít pocit, že se jako sexuální partnerka zajímá spíše o muže než o ženu. Stává se homosexuálem. Žena byla po dlouhou dobu věrná svému manželovi a ani nepomyslela na to, že by se podívala na jiné muže. Postupem času však začala projevovat zájem o silnější pohlaví a chtěla mít několik milenců současně.
Milovat
Stojíme před problémem silné lásky k člověku, ale zároveň se dopouštíme určitých činů, které partnerovi i nám samým přinášejí jen bolest. Za nejjednodušší a nejběžnější příklad je považována láska k dítěti, ale zároveň se ho rodič snaží přimět k poslušnosti, ukázněnosti a napadání.
Později přichází pocit viny. Další: milujeme svou druhou polovinu, ale její zvyky jsou velmi otravné, ale nezasahují do lásky k osobě. Prožíváme hluboké city k partnerovi, jsme rádi, že je mezi námi vztah, ale chápeme, že je potřeba se oddělit.
Motivační
Vzniká v situaci, kdy člověk uvízne mezi vlastním snem a realitou, tedy realitou. Zároveň ten člověk až příliš jasně začíná pociťovat nebezpečí, které mu brání dosáhnout toho, co chce. Všechny naděje se začínají hroutit a touha začíná mizet.
Existuje několik řešení. Tento:
- zásadně změnit své přesvědčení;
- úprava vlastních představ;
- hledání nových, progresivnějších způsobů myšlení.
Tipy, jak předcházet intrapersonálním konfliktům
V životě každého člověka může z ničeho nic vzniknout konflikt. Abyste se z toho dostali rychle a bez zvláštních následků, musíte dodržovat důležitá pravidla. Například:
- nereagujte přehnaně na emoce druhých;
- neberte na sebe negativitu pocházející od jiných lidí;
- klidně zacházejte nejen se svými, ale i s chybami jiných lidí;
- komunikovat výhradně na základě vzájemného respektu.
Výskyt konfliktu v životě člověka je normální a neznamená, že s vámi není něco v pořádku. Je důležité správně umístit své pozice, zájmy a chránit je.
Tímto způsobem budete schopni řešit jakýkoli konflikt, který nastane. Hlavní věc je pochopit a cítit svůj vnitřní svět.
Můžete donekonečna trpět vnitřním neklidem, ale je lepší rychle řešit konfliktní situace a projít si svou nelehkou cestu za svým snem. Taktika chování při řešení obtížných situací do značné míry závisí na vnitřních rozporech. Není třeba se nechat ovlivňovat jinými lidmi – musíte analyzovat svůj osobní názor a správně se rozhodnout.
