Latentní homosexualita je termín, který implikuje podvědomou přitažlivost ke stejnému pohlaví, kterou nepotvrzují ani činy, ani myšlenky. Latence, tedy utajení, znamená vědomé či nevědomé potlačování homosexuálních sklonů. Navíc se mohou objevit v určitém okamžiku nebo pod vlivem některých faktorů nebo mohou zůstat nepovšimnuty až do konce života. Termín poprvé uvedl do užívání slavný psycholog Sigmund Freud, který považoval latentní homosexualitu za jeden ze znaků a důkaz původní bisexuality všech lidí.
Latentní gay = homofobní?
Teorie, že jedním z hlavních příznaků latentní homosexuality je vyslovená homofobie, se objevila ve dvacátém století. V té době bylo na toto téma provedeno mnoho studií, které potvrdily, že muži a ženy, kteří projevují výraznou agresi vůči sexuálním menšinám, jsou v té či oné míře skrytými gayi nebo lesbami.
V roce 1996 proběhl na univerzitě zajímavý experiment. Šlo o 84 mužů, kteří měli k homosexualitě různé postoje. Z toho 35 mělo ke gayům velmi negativní vztah, 29 svůj postoj raději nedávalo najevo a zbytek zastával tolerantní názory. Během experimentu byly mužům ukázány různé typy pornografie (tradiční, lesbická a gay).
Výsledky studie ukázaly, že skupina lidí, kteří neprojevovali agresi vůči homosexuálům, byla při sledování gay pornografie mírně nebo vůbec vzrušená. V homofobní skupině přitom více než 50 % mužů vykazovalo vysokou míru vzrušení a téměř všichni své pocity během průzkumu výrazně bagatelizovali.
Navíc byla pozorována úplná absence erekce jen 20 % homofobní skupina, zatímco zbytek byl nadšený. Faktory, které vedou ke vzniku latentní homosexuality spolu s homofobií:
- nepřítomnost otce v rodině;
- Autoritativní struktura v rodině (dítě nemá možnost projevit své zájmy a sklony);
- Stigmatizace homosexuality (zejména skutečnost, že donedávna byla považována za duševní chorobu);
- Muž znásilnění v dětství nebo dospívání.
Čili v podstatě znaky latentního gaye se kombinují se silným negativismem vůči homosexuálům, pokud se muž nebo žena bojí, že je společnost nepochopí nebo jsou znechuceni duševním traumatem v dětství. Existují tři kategorie skrytých gayů, u kterých se znaky latentní homosexuality projevují různým způsobem.
Nejneškodnější typ mužů, kteří nemají výrazný skrytý sklon k homosexualitě. Takoví lidé při zmínce o gayích znervózňují, ale neprojevují silnou agresi. Zřídka se zapojují do sexuálního kontaktu se stejným pohlavím nebo se nezapojují vůbec, zatímco tito lidé se nepovažují za homosexuály a nacházejí různá ospravedlnění pro své činy. V běžném životě je u takových lidí velmi těžké podezřívat latentní homosexualitu, pouze pokud jsou nějak vyprovokováni.
Násilný
Tato kategorie homosexuálů je do jisté míry pro společnost nebezpečná a snadno se pozná v běžném životě. Muži, kteří jsou násilnými latentními homosexuály, se aktivně a neustále snaží sobě i okolnímu světu dokazovat, že jsou normální muži, kteří nemohou zažít přitažlivost ke stejnému pohlaví. Přitom míra jejich touhy a touhy po mužích na podvědomé úrovni je velmi vysoká, proto velmi trpí a chovají se extrémně agresivně, nechtějí si svá přání přiznat a všemožně se jim brání. Nebezpečí ze strany takových mužů hrozí nejen homosexuálům, ale i lidem, které násilníci podezřívají, že jsou gayové. Všemožnými způsoby urážejí sexuální menšiny, rádi spekulují, zda je ten či onen gay, a projevují agresi ve formě slibů, že zbijí nebo zabijí ty, které podezřívají z homosexuálů.
Takoví lidé pečlivě sledují všechny novinky o gayích a téma homosexuality se stává jejich osobní posedlostí. Na rozdíl od tichých latentních homosexuálů se tito muži častěji zabývají pohlavním stykem se stejným pohlavím, nikoli však dobrovolně, ale ve formě znásilnění. Navíc vždy převezmou hlavní roli a ospravedlňují se tím, že musí potrestat gaye. Muži se neuznávají jako homosexuálové nebo dokonce bisexuálové a na jakýkoli návrh nebo dokonce vtip tohoto druhu reagují hněvem nebo dokonce fyzickým násilím.
Maniaci
Nakreslit jasnou hranici mezi maniakem a jen násilným latentním gayem může být docela obtížné. Jejich chování je velmi podobné, až na to, že ti násilníci chtějí světu dokázat, že jsou normální, a maniaci mají jedinou touhu – ukojit nezvladatelnou sexuální touhu po stejném pohlaví. Navíc v duchu ani neuvažují o možnosti, že by to šlo udělat dobrovolně.
Maniaci se mohou chovat úplně jako násilníci, ale dokážou si nasadit masky jak navenek, tak v běžném životě, aniž by jakkoli dávali najevo své sklony. Na svědomí přitom mají mnoho skutečných znásilnění či dokonce vražd (mimochodem nejen mužů, ale i dívek). Jejich výmluvy zůstávají stejné: „toto je trest“ nebo „čistím svět“. Nejzajímavějším typem ospravedlnění jejich činů, jak mezi maniaky, tak mezi násilnými latentními gayi, je následující: „jste gay nebo jste perverzní, což znamená, že se vám takové věci musí líbit.“ Takoví lidé nechápou, zda oběť, kterou si vybrali, je homosexuál nebo ne, ale sami najdou důvod si to myslet. To znamená, že takoví muži jsou v podstatě posedlí klamnými představami. Naštěstí je jejich procento mezi latentními homosexuály velmi malé.
Obecně platí, že v moderním světě, kde většina zemí prosazuje tolerantní postoj k sexuálním menšinám, je procento násilných latentních gayů nebo maniaků poměrně malé. Je třeba chápat, že takoví lidé jsou považováni za nemocné, ale není možné jim to dokázat, protože jejich přirovnávání k homosexuálům je doprovázeno zjevným negativismem.
