Kolektivní nevědomí je prvkem psychoanalýzy objeveným Carlem Jungem. Zjednodušeně řečeno jde o součást podvědomí, skládající se ze životních zkušeností předchozích generací. Podle Junga má silný vliv na to, jak žijeme, jak se chováme v určitých situacích. Je to skutečné? Opravdu nás ovlivňují životy našich předků?
Co je to kolektivní nevědomí
Podle Jungovy teorie v psychologii je kolektivní nevědomí jednou z vrstev či vrstev podvědomí. Řečeno jinak, jedná se o informační pole, které obsahuje velké množství různých dat. Co tvoří strukturu kolektivního nevědomí podle Junga? Životní zkušenost, ale ne každého jednotlivého člověka, ale celé společnosti.
Sám Jung popsal tento koncept takto: „Kolektivní nevědomí je jednou z forem nevědomí, které je společné společnosti jako celku a je produktem zděděných mozkových struktur. Na rozdíl od individuálního nevědomí je kolektiv společný všem lidem, kteří žili a žijí na planetě, bez ohledu na jejich životní zkušenosti nebo historii. V podstatě jde o jakýsi společný jmenovatel, který spojuje lidi, kteří se od sebe radikálně liší.
Kolektivní nevědomí podle vědce představuje informace z mentálního světa nashromážděné během tisíciletí, během kterých lidstvo existuje. Individuální nevědomí je informace z mentálního světa konkrétního člověka.
Historie objevu konceptu
Jak bylo uvedeno výše, autorem myšlenky kolektivního nevědomí je Carl Gustav Jung, švýcarský psychoanalytik. Byl nejznámějším a zároveň nejkontroverznějším žákem Sigmunda Freuda. Jeho teorie je stejně kontroverzní, ale neméně zajímavá.
První zmínka o doktríně kolektivního nevědomí byla v roce 1916 v Jungově článku „Struktura nevědomí“. Šlo o Freudův výzkum snů. V nich objevil některé prvky, které nebyly 100% součástí individuálního nevědomí, ale připomínaly kolektivní povahu člověka. Právě těmto prvkům se říkalo profantazie, archaické pozůstatky. Freud o nich mluvil také jako o zděděných duševních dispozicích, archaických dědictvích minulosti a zděděných vzorcích.
V jednom ze svých děl Freud řekl, že duševní život člověka do značné míry závisí nejen na tom, co osobně zažil. Je ovlivněna prvky získanými při narození, dědictvím společnosti.
Charakteristika kolektivního nevědomí
V roce 1936 měl Carl Jung přednášku na téma „Koncept kolektivního nevědomí“ v Abernethy Society v Anglii. V něm obdařil koncept řadou charakteristik:
- Nevyvíjí se individuálně, ale dědí se.
- Skládá se z tzv. archetypů neboli modelů a vzorců instinktivního chování.
- Skládá se také z podobných vzorců chování, které jsou stejně přítomné u všech lidí.
- Kolektivní nevědomí je pro každého člověka stejné. To znamená, že to můžeme nazvat základem duševního života celého lidstva jako celku.
- Má mytologické prvky.
- Skládá se z jednotlivých obrázků, které nemají žádné rasové nebo krevní rozdíly. Patří všem žijícím na planetě.
- Kolektivní nevědomí je jakýmsi úložištěm vzpomínek na vzdálenou minulost. Nelze jej ovládat ani měnit silou vůle.
A ještě jeden fakt – kolektivní nevědomí se aktivuje jen ve velkých skupinách lidí. To vede k všeobecnému šílenství, které má za následek revoluce a války.
Archetypy kolektivního nevědomí
Podle Junga archetypy pomáhají člověku dostat se do pohody ve vnějším světě. Existují 3 hlavní vzorce chování:
- chaos – touha bojovat;
- řád, neutralita – touha po pořádku, spolupráci;
- harmonie – prosperita, harmonické vztahy, krása.
Existuje také několik archetypů, které určují, jak bude člověk žít a taktiku jeho chování v určitých situacích:
- Anima, Animus – ženský a mužský princip.
- Stín je část psychiky skrytá a chráněná nevědomím;
- Hrdina – aktivuje se v nebezpečných situacích.
- Moudrý starý muž je rádce, ten, kdo učí a vychovává.
- Trickster je archetyp spojený s mazaností a podvodem.
A možná nejdůležitějším archetypem je člověk. Je to maska, kterou si člověk nasazuje, aby předstoupil před společnost.
Příklady kolektivního nevědomí
V reálném životě se koncept kolektivního nevědomí projevuje ve 2 formách chování lidí, kteří jsou součástí davu:
- Sdružení. Díky stejnému emočnímu stavu nebo představám se z nesourodého davu stává jeden. To se děje například na shromážděních nebo na náboženských setkáních.
- Odpojení. V tomto případě vás kolektivní nevědomí zpanikaří a vytvoří chaos. Lidé jsou ve stresu a nemohou se adekvátně rozhodovat. Hlavní věc, kterou chtějí udělat, je přežít. Zvenčí se zdá, že ten člověk prostě není on sám.
Určitě jste se ve svém životě setkali s oběma projevy kolektivního nevědomí.
Problém a kritika
Hlavním problémem Jungovy teorie je používání biologických a někdy až mystických vysvětlení lidské existence. Náboženství a mýty mu vždy připadaly jako něco, co je úzce spjato s lidskou psychikou, něco, co je součástí kolektivního nevědomí.
Možná to bylo právě proto, že tato teorie nebyla přijata vědeckými kolegy. Podle jejich názoru nejde o nic jiného než o snahu ospravedlnit asociální chování.
Existuje ještě jeden důvod, proč není kolektivní nevědomí populární – tuto teorii nelze ani dokázat, ani vyvrátit. Můžete tomu jen věřit.
Závěr
Netřeba dodávat, že lidská psychika je mnohostranná? Vědci jej již dlouho rozdělili na několik složek, z nichž jednou je kolektivní nevědomí. Těžko říct, zda to má skutečně dopad na naše chování a život obecně. Ví se jen jedno – zkušenost lidstva se v té či oné míře odráží na vědomí každého z nás.
