Neurosis – funkční poruchy vyšší nervové aktivity psychogenního původu. Klinika neuróz je velmi rozmanitá a může zahrnovat somatické neurotické poruchy, vegetativní poruchy, různé fobie, dystymii, obsese, kompulze, emočně-mnestické problémy. Diagnózu „neurózy“ je možné stanovit až po vyloučení psychiatrických, neurologických a jí podobných somatických onemocnění v ambulanci. Léčba má 2 hlavní složky: psychoterapeutickou (psychokorekce, tréninky, arteterapie) a medikamentózní (antidepresiva, trankvilizéry, antipsychotika, posilující léky).
Přehled
Neurózu jako termín zavedl v roce 1776 ve Skotsku lékař Kuplen. To bylo provedeno v rozporu s dřívějším tvrzením J. Morgagniho, že každá nemoc je založena na morfologickém substrátu. Autor termínu “neuróza” tím myslel funkční poruchy zdraví, které nemají organické postižení žádného orgánu. Následně známý ruský fyziolog I.P. Pavlov.
V MKN-10 se místo termínu „neuróza“ používá termín „neurotická porucha“. Dnes je však pojem “neuróza” široce používán ve vztahu k psychogenním poruchám vyšší nervové aktivity, tj. způsobeným působením chronického nebo akutního stresu. Pokud jsou stejné poruchy spojeny s vlivem jiných etiologických faktorů (například toxické účinky, trauma, nemoc), pak se označují jako tzv. syndromy podobné neuróze.
V moderním světě je neuróza poměrně běžnou poruchou. Ve vyspělých zemích trpí různými formami neurotických poruch 10 až 20 % populace, včetně dětí. Ve struktuře duševních poruch tvoří neurózy asi 20-25%. Vzhledem k tomu, že příznaky neurózy jsou často nejen psychického, ale i somatického charakteru, je tato problematika aktuální jak pro klinickou psychologii a neurologii, tak pro řadu dalších oborů.
Příčiny neurózy
Přes různorodý výzkum v této oblasti není skutečná příčina neurózy a patogeneze jejího vývoje s jistotou známa. Po dlouhou dobu byla neuróza považována za informační nemoc spojenou s intelektuálním přetížením a vysokým životním tempem. V tomto ohledu byl nižší výskyt neuróz ve venkovských oblastech vysvětlován jejich uvolněnějším životním stylem. Studie provedené mezi řídícími letového provozu však tyto předpoklady vyvrátily. Ukázalo se, že i přes tvrdou práci, která vyžaduje neustálou pozornost, rychlou analýzu a reakci, dispečeři netrpí neurózami častěji než lidé jiných specializací. Mezi důvody jejich nemocnosti byly indikovány spíše rodinné potíže a konflikty s nadřízenými než přepracovanost v procesu práce.
Jiné studie a také výsledky psychologického testování pacientů s neurózou ukázaly, že rozhodující nejsou kvantitativní parametry traumatického faktoru (mnohosti, síla), ale jeho subjektivní význam pro konkrétního jedince. Vnější spouštěcí situace, které neurózu vyvolávají, jsou tedy velmi individuální a závisí na hodnotovém systému pacienta. Za určitých podmínek může každá situace, dokonce i každodenní, tvořit základ pro rozvoj neurózy. Mnoho odborníků přitom dochází k závěru, že nezáleží na stresové situaci samotné, ale na nesprávném postoji k ní, jako k ničení osobní prosperující přítomnosti nebo ohrožení osobní budoucnosti.
Určitá role ve vzniku neurózy patří k psychofyziologickým vlastnostem člověka. Je třeba poznamenat, že lidé se zvýšenou podezřívavostí, demonstrativností, emocionalitou, rigiditou a subdepresí častěji onemocní touto poruchou. Možná, že větší emoční labilita žen je jedním z faktorů vedoucích k tomu, že rozvoj neurózy je u nich pozorován 2krát častěji než u mužů. Dědičná predispozice k neuróze se realizuje právě prostřednictvím dědičnosti určitých osobnostních rysů. Kromě toho existuje zvýšené riziko rozvoje neurózy v období hormonálních změn (puberta, menopauza) au lidí, kteří měli v dětství neurotické reakce (enuréza, logoneuróza atd.).
Patogeneze
Moderní chápání patogeneze neurózy přisuzuje hlavní roli v jejím rozvoji funkčním poruchám limbicko-retikulárního komplexu, především hypotalamické části diencefala. Tyto mozkové struktury jsou zodpovědné za poskytování vnitřních spojení a interakce mezi autonomní, emocionální, endokrinní a viscerální sférou. Pod vlivem akutní nebo chronické stresové situace dochází k porušení integračních procesů v mozku s rozvojem maladaptace. Současně nejsou zaznamenány žádné morfologické změny v mozkových tkáních. Vzhledem k tomu, že procesy dezintegrace pokrývají viscerální sféru a autonomní nervový systém, na klinice neurózy jsou spolu s mentálními projevy pozorovány somatické příznaky a známky vegetativně-vaskulární dystonie.
Narušení limbicko-retikulárního komplexu u neuróz je kombinováno s dysfunkcí neurotransmiterů. Studie mechanismu úzkosti tedy odhalila nedostatek noradrenergních systémů mozku. Existuje předpoklad, že patologická úzkost je spojena s abnormalitou benzodiazepinových a GABAergních receptorů nebo s poklesem množství na ně působících neurotransmiterů. Účinnost léčby úzkosti benzodiazepinovými trankvilizéry tuto hypotézu potvrzuje. Pozitivní účinek antidepresiv ovlivňujících fungování serotonergního systému mozku ukazuje na patogenetickou souvislost mezi neurózou a poruchami metabolismu serotoninu v mozkových strukturách.
Klasifikace
Osobní charakteristiky, psychofyziologický stav těla a specifika dysfunkce různých neurotransmiterových systémů určují rozmanitost klinických forem neuróz. V domácí neurologii se rozlišují hlavní 3 typy neurotických poruch: neurastenie, hysterická neuróza (konverzní porucha) a obsedantně-kompulzivní porucha (obsedantně-kompulzivní porucha). Všechny jsou podrobně popsány v příslušných recenzích.
Jako samostatné nozologické jednotky se rozlišují také depresivní neurózy, hypochondrické neurózy, fobické neurózy. Ten je částečně zahrnut do struktury obsedantně-kompulzivní poruchy, protože obsese (obsese) mají zřídka izolovaný charakter a jsou obvykle doprovázeny obsedantními fobiemi. Na druhou stranu v MKN-10 je úzkostně-fobní neuróza vyňata jako samostatná položka s názvem „úzkostné poruchy“. Podle zvláštností klinických projevů se řadí mezi záchvaty paniky (paroxysmální autonomní krize), generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, agorafobie, nosofobie, klaustrofobie, logofobie, aichmofobie aj.
Mezi neurózy patří také somatoformní (psychosomatické) a poststresové poruchy. U somatoformní neurózy obtíže pacienta plně odpovídají klinickému obrazu somatického onemocnění (např. angina pectoris, pankreatitida, peptický vřed, gastritida, kolitida), nicméně při podrobném vyšetření s laboratorními testy, EKG, gastroskopií, ultrazvukem, irrigoskopie, kolonoskopie atd., tato patologie není detekována. Existuje historie traumatické situace. Poststresové neurózy jsou pozorovány u osob, které přežily přírodní katastrofy, nehody způsobené člověkem, vojenské operace, teroristické útoky a jiné masové tragédie. Dělí se na akutní a chronické. První jsou přechodné a objevují se během tragických událostí nebo bezprostředně po nich, obvykle ve formě hysterického záchvatu. Ty postupně vedou ke změnám osobnosti a sociálním maladaptacím (například afghánská neuróza).
Etapy vývoje neurózy
Ve svém vývoji procházejí neurotické poruchy 3 stádii. V prvních dvou stadiích může vlivem vnějších okolností, vnitřních příčin nebo pod vlivem probíhající léčby přestat existovat neuróza beze stopy. V případech dlouhodobého vystavení traumatickému spouštěči (chronický stres), při absenci odborné psychoterapeutické a/nebo lékařské podpory pacienta nastává 3. stadium – onemocnění přechází do stadia chronické neurózy. Přetrvávají změny ve struktuře osobnosti, které v ní zůstávají i za podmínky efektivně prováděné terapie.
Za první stadium dynamiky neurózy je považována neurotická reakce – krátkodobá neurotická porucha trvající nejvýše 1 měsíc, která je důsledkem akutního psychotraumatu. Typické pro dětství. Jako ojedinělý případ se může objevit u zcela duševně zdravých lidí.
Delší průběh neurotické poruchy, změna reakcí chování a objevení se hodnocení vlastní nemoci svědčí o rozvoji neurotického stavu, tedy vlastní neurózy. Nekontrolovaný neurotický stav během 6 měsíců – 2 let vede k formování neurotického vývoje osobnosti. Příbuzní pacienta i on sám hovoří o výrazné změně v jeho povaze a chování, často situaci reflektují frází „byl změněn“.
Celkové příznaky neuróz
Autonomní poruchy jsou multisystémové povahy a mohou být buď trvalé, nebo záchvatovité (záchvaty paniky). Poruchy funkce nervové soustavy se projevují tenzními bolestmi hlavy, hyperestezií, závratěmi a pocitem nestability při chůzi, třesem, chvěním, paresteziemi a záškuby svalů. Poruchy spánku jsou pozorovány u 40 % pacientů s neurózami. Obvykle jsou reprezentovány nespavostí a denní hypersomnií.
Neurotická dysfunkce kardiovaskulárního systému zahrnuje: kardialgii a dyskomfort v oblasti srdce, arteriální hypertenzi nebo hypotenzi, poruchy rytmu (extrasystole, tachykardie), syndrom pseudokoronární insuficience, Raynaudův syndrom. Respirační poruchy pozorované u neurózy jsou charakterizovány pocitem nedostatku vzduchu, knedlíkem v krku nebo dušením, neurotickým škytavkou a zíváním, strachem z udušení a pomyslnou ztrátou dechové automatiky.
Na straně trávicího systému se může objevit sucho v ústech, nevolnost, snížená chuť k jídlu, zvracení, pálení žáhy, plynatost, nejasné bolesti břicha, průjem, zácpa. Neurotické poruchy genitourinárního systému způsobují cystalgii, polakisurii, svědění nebo bolest v oblasti genitálií, enurézu, frigiditu, snížené libido, předčasnou ejakulaci u mužů. Porucha termoregulace vede k periodické zimnici, hyperhidróze, subfebriliím. Při neuróze se mohou objevit dermatologické problémy – vyrážky jako kopřivka, lupénka, atopická dermatitida.
Typickým příznakem mnoha neuróz je astenie – zvýšená únava jak v oblasti psychické, tak v té fyzické. Často se vyskytuje úzkostný syndrom – neustálé očekávání nadcházejících nepříjemných událostí nebo nebezpečí. Fobie jsou strachy obsedantního typu. U neurózy jsou obvykle specifické, související s určitým subjektem nebo událostí. V některých případech je neuróza doprovázena kompulzemi – stereotypními obsedantními motorickými akty, což mohou být rituály odpovídající určitým obsesím. Obsese – bolestivé obsedantní vzpomínky, myšlenky, obrazy, pudy. Zpravidla se kombinují s nutkáním a fobiemi. U některých pacientů je neuróza provázena dysthymií – sníženou náladou s pocitem smutku, stesku, ztráty, skleslosti, smutku.
Mnestické poruchy, které neurózu často doprovázejí, zahrnují zapomnětlivost, poruchy paměti, větší roztěkanost, nepozornost, neschopnost koncentrace, afektivní typ myšlení a určité zúžení vědomí.
diagnostika
Vedoucí roli v diagnostice neurózy hraje identifikace traumatického spouštěče v anamnéze, údaje z psychologického vyšetření pacienta, studie struktury osobnosti a patopsychologické vyšetření.
V neurologickém stavu pacientů s neurózou nejsou zjištěny žádné fokální příznaky. Možná celkové oživení reflexů, hyperhidróza dlaní, třes konečků prstů při natahování paží dopředu. Vyloučení cerebrální patologie organického nebo vaskulárního původu provádí neurolog pomocí EEG, MRI mozku, REG, ultrazvuku cév hlavy. Při závažných poruchách spánku je možné konzultovat somnologa a provést polysomnografii.
Je nutná diferenciální diagnostika neurózy s klinicky podobnými psychiatrickými (schizofrenie, psychopatie, bipolární porucha) a somatickými (angina pectoris, kardiomyopatie, chronická gastritida, enteritida, glomerulonefritida) onemocněními. Pacient s neurózou se od psychiatrických pacientů výrazně liší tím, že si svou nemoc dobře uvědomuje, přesně popisuje příznaky, které ho trápí a chce se jich zbavit. V obtížných případech je součástí plánu vyšetření konzultace s psychiatrem. K vyloučení patologie vnitřních orgánů je v závislosti na hlavních příznacích neurózy předepsáno: konzultace s kardiologem, gastroenterologem, urologem a dalšími odborníky; EKG, ultrazvuk břišních orgánů, FGDS, ultrazvuk močového měchýře, CT vyšetření ledvin a další studie.
Léčba neurózy
Základem léčby neurózy je eliminace dopadu traumatického spouštěče. To je možné buď při vyřešení traumatické situace (což je extrémně vzácné), nebo při takové změně postoje pacienta k aktuální situaci, kdy pro něj přestává být traumatickým faktorem. V tomto ohledu vede v léčbě psychoterapie.
Tradičně se ve vztahu k neurózám využívá především komplexní léčba kombinující psychoterapeutické metody a farmakoterapii. V mírných případech může postačovat samotná psychoterapeutická léčba. Je zaměřena na revizi postoje k situaci a řešení vnitřního konfliktu pacienta s neurózou. Z metod psychoterapie je možné využít psychokorekci, kognitivní trénink, arteterapii, psychoanalytickou a kognitivně-behaviorální psychoterapii. Kromě toho je poskytován výcvik v relaxačních metodách; v některých případech hypnoterapie. Terapii provádí psychoterapeut nebo lékařský psycholog.
Medikamentózní léčba neurózy je založena na neurotransmiterových aspektech její patogeneze. Má pomocnou roli: usnadňuje práci na sobě v průběhu psychoterapeutické léčby a upevňuje její výsledky. S astenií, depresí, fobiemi, úzkostí, záchvaty paniky jsou předními antidepresivy: imipramin, klomipramin, amitriptylin, extrakt z třezalky tečkované; modernější – sertralin, fluoxetin, fluvoxamin, citalopram, paroxetin. Anxiolytika se navíc používají při léčbě úzkostných poruch a fobií. U neuróz s mírnými projevy jsou indikovány bylinné sedativní přípravky a krátké kúry mírných trankvilizérů (mebicar). U pokročilých poruch se dává přednost trankvilizérům benzodiazepinové řady (alprazolam, klonazepam). Při hysterických a hypochondrických projevech je možné předepisovat malé dávky neuroleptik (tiaprid, sulpirid, thioridazin).
Multivitaminy, adaptogeny, glycin, reflexní terapie a fyzioterapie (elektrospánek, darsonvalizace, masáže, hydroterapie) se používají jako podpůrná a obnovující terapie neuróz.
Prognóza a prevence
Prognóza neurózy závisí na jejím typu, stadiu vývoje a délce průběhu, včasnosti a přiměřenosti poskytované psychologické a lékařské pomoci. Ve většině případů vede včasná terapie, když ne k vyléčení, tak k výraznému zlepšení stavu pacienta. Dlouhá existence neurózy je nebezpečná nevratnými změnami osobnosti a rizikem sebevraždy.
Dobrou prevencí neuróz je předcházení vzniku traumatických situací, zejména v dětství. Ale nejlepším způsobem může být vypěstovat si správný postoj k přicházejícím událostem a lidem, vytvořit si adekvátní systém životních priorit, zbavit se klamů. Posílení psychiky napomáhá i dostatek spánku, dobrá práce a aktivní životní styl, zdravá výživa, otužování.
Neuróza je duševní onemocnění charakterizované dysfunkcí centrálního nervového systému. Komplikuje život člověka, může způsobit poruchu osobnosti, různá somatická onemocnění a vyžaduje okamžitou léčbu. Správně zvolená terapie snižuje intenzitu obsedantních stavů nebo je zcela odstraňuje.
Příznaky neuróz
Neuróza je doprovázena následujícími duševními příznaky:
- emoční přepětí
- obsedantní myšlenky a fobie
- izolace
- nerozhodnost
- zvýšená únava
- nízké nebo vysoké sebevědomí
- strach z komunikace
- zranitelnost
- fotofobie a hyperakuze
- nejistota v životě a nedostatek priorit
- změny nálady
Somatické příznaky onemocnění zahrnují:
- závrať
- bolesti hlavy
- zvýšené pocení
- skoky krevního tlaku
- impotence a rozvoj prostatitidy u mužů
- snížený výkon
- zhoršená chuť k jídlu
- nespavost
- emocionální trauma kvůli silným obavám o své zdraví
Datum zveřejnění: 24. března 2021
Datum revize: 17. února 2023
Obsah článku
Příčiny
Neuróza se vyskytuje z následujících důvodů:
- chronický stres v důsledku dlouhodobého fyzického a psycho-emocionálního stresu
- vyčerpání nervového systému při hledání řešení problému
- genetická predispozice
- workoholismus a neschopnost relaxovat
- infekční choroby
- rodinné problémy a emocionální tíseň
- závislost na alkoholu nebo drogách
Odrůdy
Lékaři rozlišují 3 typy neurotických poruch:
- obsedantně kompulzivní porucha
- hysterická neuróza
- neurastenie
Obsedantní neuróza
Má dlouhou dobu vývoje. Člověka často začnou obtěžovat obsedantní myšlenky. Bojí se ušpinit, dostat infekci, je podezřívavý k ostatním a neustále si myslí, že může někomu vážně ublížit. Pacient s touto diagnózou má tendenci vše kontrolovat a příliš často si myje ruce. V budoucnu může pociťovat záchvaty paniky a deprese. Nemoc lze vyléčit léky v kombinaci s psychoterapií.
Hysterická neuróza
Patologie se projevuje u lidí s nestabilní psychikou. Takoví pacienti často mění náladu, jsou příliš emotivní, sobečtí, rádi manipulují druhými pomocí hysterie, křiku a slz. Vyznačují se také zapomnětlivostí a vysokou autohypnózou. Mohou se objevit křeče, halucinace, arytmie, zvýšené pocení a mdloby. Často lidé s hysterickou neurózou vyhrožují sebevraždou a pokusí se o to.
Neurastenie
Neurastenie neboli únavový syndrom je běžnou formou neurózy, ke které dochází při dlouhodobém fyzickém nebo psychickém přetížení. Jeho charakteristickými znaky jsou podrážděnost, poruchy srdečního rytmu, dyspeptické poruchy, zvýšené pocení, únava a snížené libido. Po podráždění a hněvu pacient náhle přejde do depresivního stavu.
diagnostika
K identifikaci neurózy lékař nejprve provede vyšetření, analyzuje příznaky a studuje anamnézu. Při rozhovoru s pacientem zjišťuje, zda má člověk nějaké problémy v osobním životě nebo v práci. Při podezření na nervové poruchy se používají speciální dotazníky a testy.
K diagnostice neuróz v síti CMRT klinik se používají různé metody:
MRI (magnetická rezonance)
Ultrazvuk (ultrazvuk)
UZDS (duplexní skenování)
Počítačová topografie páteře Diers
Prohlídka (komplexní vyšetření těla)
CT (počítačová tomografie)
UZDG (ultrazvuková dopplerografie)
Na kterého lékaře se obrátit
Pokud se objeví nervozita, emoční napětí a další příznaky neurózy, kontaktujte neurologa nebo psychoterapeuta.
Léčba neuróz
V případě onemocnění jsou předepsány vitamíny a obnovující léky. Sedativní léky mají uklidňující účinek. Také normalizují spánek.
Pokud se onemocnění objeví v důsledku přepracování, pak je nutné užívat léky na zlepšení krevního oběhu a metabolických procesů v mozku.
U depresivní neurózy a neurastenie se za účinné považují léky na bázi Eleutherococcus a ženšenu.
V těžkých případech léčba zahrnuje antidepresiva. Pacientům s hysterickou neurózou, fobiemi a obsedantně-kompulzivní neurózou jsou předepsány trankvilizéry. Jejich mechanismus účinku je zaměřen na snížení pocitů úzkosti, strachu a emočního stresu. Takové léky by měly být užívány v dávkách předepsaných lékařem, jinak můžete pociťovat únavu, ospalost a nevolnost.
K odstranění halucinací u hysterické neurózy se používají antipsychotika. Mají uklidňující a antipsychotický účinek. Nootropika a psychostimulancia pomohou zvýšit duševní i fyzickou výkonnost. Způsobují nárůst elánu a síly a snižují pocit únavy. Takové léky lze použít k léčbě deprese.
V kombinaci s léky je efektivní využívat fyzioterapeutické postupy – elektroforézu, hydroterapii, darsonvalizaci a elektrostimulaci. Každé ráno je užitečné provádět terapeutická cvičení pro povzbuzení těla a zlepšení nálady.
Pro uvolnění těla a zlepšení krevního oběhu je užitečné masírovat. Urychlit zotavení z nemoci pomůže léčebná dieta č. 12. Jedná se o vyhýbání se alkoholickým nápojům, kořeněným a smaženým jídlům, kávě a dalším potravinám, které vzrušují nervový systém. Doporučuje se omezit spotřebu produktů, které obsahují soli fosforu.