Depresivní neuróza nebo neurotická deprese je porucha podobná duševní neuróze charakterizovaná depresivními projevy a vleklým „hladkým“ průběhem. Vychází z vnějších traumatických situací, které člověka dlouhodobě ovlivňují.
Tato porucha se může projevovat různými způsoby a zahrnuje různé syndromy:
- Astenická – apatie, zvýšená únava a únava.
- Úzkostně-fobní – vysoká úzkost, nepřiměřené obavy.
- Hypochondrický – nadměrný zájem o své zdraví a pohodu.
Deprese neurotického charakteru si lidé kolem nás léta nevšimnou. Nemá vážný dopad na sociální aktivitu a osobní život.
Bez vhodné léčby však může onemocnění vést k vytvoření neurotických charakterových rysů a poruchy osobnosti. Vysoké je také riziko rozvoje různých závislostí – gamblerství, alkoholismus, drogová závislost. Fungují jako příležitost k úniku ze stresové situace.
Správně posoudit stav a předepsat účinnou léčbu může pouze psychiatr nebo psychoterapeut.
Příčiny
Základní příčinou syndromu neurotické deprese jsou vnější okolnosti, které u jedince způsobují negativní emoční prožitky. Mohou to být například každodenní potíže, problémy v práci nebo nedorozumění v rodině. Člověk si tyto události bere příliš k srdci a neustále si je přehrává. Nervový systém, který je nucen dlouhodobě pracovat ve stresovém režimu, se vyčerpává. V důsledku toho se vytvoří porucha.
Predisponujícím faktorem jsou osobní vlastnosti. Deprese neurotického původu se nejčastěji vyvíjí u lidí, kteří mají následující rysy:
- přímočarost;
- přísné dodržování pravidel a nekompromisnost;
- „uvíznutí“ na negativních událostech;
- konzervatismus a strnulost myšlení;
- emoční uzavřenost;
- nervozita;
- neschopnost vyrovnat se s vlastními životními problémy.
Takoví lidé se fixují na negativní emoce a v případě neúspěchu rychle propadají zoufalství a sklíčenosti. Mají sklony k nervovému zhroucení. Kvůli psychologickým vlastnostem charakteru se nemohou změnit nebo uniknout ze stresové situace. V důsledku toho převládá neustále nízká nálada, která vede k depresivní neuróze.
Příznaky
U neurotické deprese se příznaky shodují s hlavními projevy klasické deprese, jsou však méně výrazné. Jedná se o triádu příznaků – depresivní nálada, pomalost myšlení a motorická retardace.
Lidé trpící touto poruchou si také stěžují na:
- fyzická slabost a slabost;
- plačtivost;
- neklidný spánek;
- zvýšená úzkost bez důvodu;
- nízký krevní tlak, který je doprovázen krvácením z nosu;
- omdlévání;
- bolest v různých částech těla.
Charakteristická je sebelítost a obviňování druhých ze svých problémů. Je tam teatrálnost a afektovanost. Důležitým bodem je, že pesimistické myšlenky se týkají pouze přítomného okamžiku. Naopak jsou vyjádřeny jasné předpoklady a naděje do budoucna.
Deprese neurotického původu může slábnout, pokud se člověku podaří dostat se ze stresové situace nebo přepnout pozornost na něco pohodlnějšího. Ale když se zmíní traumatický faktor, příznaky se znovu vrátí.
Léčba
U některých lidí, stejně jako u dětí a dospívajících, se onemocnění nejčastěji vyskytuje v latentní formě. V tomto případě je obtížné rozpoznat neurotickou depresi, léčba by měla být předepsána pouze po předběžném úplném vyšetření a konzultaci s psychiatrem. Je důležité umět nemoc odlišit od jiných poruch s podobnými projevy.
Psychoterapeutické techniky
Rozhovor s psychoterapeutem pomáhá identifikovat příčinu onemocnění. Člověk se učí vnímat pozitivní události a okamžiky v životě. Sezení poskytují příležitost vyjádřit hluboce zakořeněné zkušenosti a skryté emoce a učí, jak mobilizovat vnitřní zdroje k řešení problémů.
Farmakoterapie
U neurotické deprese jsou symptomy a léčba vzájemně propojeny. Pokud je úzkostně-fobní syndrom závažný, lékař doporučuje léky proti úzkosti. Pokud je depresivně-astenická varianta výraznější, pak jsou předepsána antidepresiva.
Obecná posilovací opatření poskytují dobré výsledky. To zahrnuje užívání multivitaminů, fyzickou aktivitu, masáže a fyzioterapii.
depresivní neuróza – druh neurotické poruchy charakterizovaný neustále smutnou náladou, fyzickou nečinností a celkovou letargií. Depresivní neuróza je doprovázena vegetativně-somatickými poruchami a poruchami spánku. Vyznačuje se tak výraznými rysy, jako je optimistický výhled do budoucna, zachování schopnosti vykonávat profesionální činnosti a absence hlubokých osobnostních změn. Pro diagnostiku depresivní neurózy je nutná konzultace s neuropsychiatrem. Léčba se provádí kombinací psychoterapeutických technik pomocí léků (antidepresiva, antipsychotika, psychostimulancia, sedativa) a fyzioterapie (vodoterapie, reflexní terapie, elektrospánek, masáže).
ICD-10
Přehled
V neurologii, psychologii a psychiatrii se spolu s pojmem „depresivní neuróza“ používá také název „neurotická deprese“, který byl do medicíny zaveden již v roce 1895. Ve světové praxi nejsou všichni lékaři nakloněni identifikovat depresivní neurózu jako nezávislé onemocnění. Například američtí odborníci ji zahrnují pod pojem situační deprese.
Nejnáchylnější k rozvoji depresivní neurózy jsou přímí a cílevědomí lidé, kategoričtí ve svých názorech, zvyklí omezovat vnější projevy svých vnitřních zkušeností. Druhou skupinu z hlediska četnosti rozvoje depresivní neurózy tvoří lidé s nízkým sebevědomím, kteří se obtížně rozhodují a špatně se přizpůsobují změnám v životě.
Příčiny
Depresivní neuróza je psychogenní stav, to znamená, že její výskyt je spojen s vnějšími psychotraumatickými okolnostmi. Kauzální situace mají zpravidla pro pacienta zvláštní význam a mají dlouhý průběh. Existují 2 hlavní skupiny traumatických situací vedoucích k depresivní neuróze.
- Prvním jsou četná selhání, která se vyskytují v několika oblastech pacientovy činnosti najednou a dávají mu pocit „neúspěšného života“.
- Druhou skupinou jsou tzv. okolnosti citové deprivace, kdy je pacient nucen skrývat nějaký druh vztahu, nemůže navázat kontakt s osobou blízkou, je odloučen od blízkých, nemá možnost dělat to, co má lajky atd..
Obvykle se depresivní neuróza vyskytuje na pozadí dlouhodobých traumatických okolností. Pacient přitom považuje situaci za neřešitelnou a své úsilí nesměřuje k hledání řešení problému, ale ke skrývání negativních emocí s tím spojených. To vede k rozvoji funkčních poruch v centrálním nervovém systému a především k vegetativně-somatickým poruchám, které doprovázejí vznik depresivní neurózy.
Příznaky depresivní neurózy
V klasickém případě je depresivní neuróza charakterizována triádou typických příznaků: snížená vitální aktivita a dokonce i určitá celková letargie, depresivní nálada, zpomalené myšlení a řeč. Na počátku onemocnění se nízká nálada a celková slabost snoubí s různými vegetativně-somatickými příznaky: závratě, bušení srdce, kolísání krevního tlaku, snížená chuť k jídlu, funkční poruchy trávicího traktu. Tyto projevy zpravidla nutí pacienty navštívit terapeuta, který předepisuje symptomatickou terapii.
I přes terapeutickou léčbu však u pacientů s neurotickou depresí progreduje pocit slabosti, vzniká perzistující arteriální hypotenze a často se objevuje spastická kolitida. Pacienti zaznamenávají ještě větší zhoršení nálady, neustálý smutek a apatii a nedostatek pozitivních emocí z radostných událostí.
Typický je pokles motorické aktivity, špatná mimika, pomalé tempo myšlení, tichá a pomalá řeč. Snížená vitální aktivita a apatie se projevují především při výběru zábavy nebo při nutnosti někoho kontaktovat, často bez vlivu na profesionální aktivity pacienta. Mnoho pacientů naopak zažívá „útěk do práce“ (zejména pokud se příčinná situace týká rodinných vztahů).
Ve většině případů depresivní neuróza způsobuje poruchy spánku. Nejtypičtějšími příznaky jsou potíže s usínáním a nočním probouzením, doprovázené bušením srdce a úzkostí. Na rozdíl od hypochondrické neurózy však nevedou pacienta k fixaci nepříjemných pocitů v oblasti srdce. Ráno pacienti s depresivní neurózou zaznamenávají slabost a slabost charakteristickou pro neurastenii. Nemají zvýšenou úzkost a ranní nevolnosti typické pro depresivní poruchu.
Na rozdíl od klasické (psychotické) deprese u depresivní neurózy klinické příznaky nedosahují úrovně psychózy, ale mají méně hlubokou neurotickou závažnost. Pacienti s depresivní neurózou jsou schopni udržet sebekontrolu, adekvátně vnímat, co se děje a neztrácejí kontakt s okolím. Nemají sebevražedné myšlenky a jsou optimističtí ohledně budoucnosti.
Depresivní neurózu neprovází smutný, neperspektivní pohled do budoucnosti, jako je tomu u psychotické deprese. Naopak pacienti jako by při přemýšlení o svých plánech nepočítali s aktuální nepříznivou situací. Tento rys psychogenní deprese byl označen řadou autorů jako symptom „naděje na světlou budoucnost“.
diagnostika
Obtížnost diagnostiky depresivní neurózy je způsobena tím, že pacient sám nespojuje svůj stav s psychogenními faktory a v rozhovorech s lékaři nikdy nezmiňuje přítomnost chronické traumatické situace. Proto jsou projevy neurotické deprese často připisovány průvodním symptomům somatického onemocnění (vegetativně-vaskulární dystonie, chronická gastritida, kolitida atd.). V tomto ohledu je důležité takové pacienty konzultovat s neuropsychiatrem, který provede důkladný výslech pacienta zaměřený na zjištění příčiny onemocnění a identifikaci zážitků, které ho trápí. Aby se vyloučila somatická patologie, může být pacientovi s depresivní neurózou předepsáno: konzultace s kardiologem a gastroenterologem, EKG, ultrazvuk břišní dutiny, EEG, REG, Echo-EG atd.
Depresivní neurózu je nutné odlišit od úzkostně-fobní neurózy, hypochondrické neurózy, astenie, neurastenie a chronického únavového syndromu. Zároveň je třeba při diagnostice depresivní neurózy počítat s možností kombinace depresivních symptomů a dalších neurotických projevů se vznikem hypochondricko-depresivních, astenicko-depresivních, anxiózně-depresivních a fobicko-depresivních syndromů.
Důkladné vyšetření anamnézy a psychického stavu pacienta pomáhá odlišit depresivní neurózu od psychogenní deprese a depresivní fáze maniodepresivní psychózy, pro které je typický opakující se náhlý charakter a výrazná psychická dezorganizace jedince.
Léčba depresivní neurózy
Efektivní terapie depresivní neurózy je možná pouze kombinací psychoterapeutických vlivů s využitím léků a fyzioterapeutických technik. U neurotické deprese psychoterapeuti široce využívají přesvědčovací léčbu, která spočívá v logickém zpracování traumatické situace s cílem změnit postoj pacienta k ní. Dále se používá autohypnóza – pacient vyslovuje určité fráze s cílem vytvořit si nový pohled na situaci.
Základem medikamentózní léčby depresivní neurózy jsou obvykle antidepresiva (imipramin, amitriptylin, moklobemid, mianserin, citalopram aj.). V závislosti na charakteristice průběhu onemocnění může léčebný režim zahrnovat antipsychotika, psychostimulancia, sedativa, nootropika a trankvilizéry. I dobře zvolená medikamentózní terapie bez doprovodné psychoterapie však přináší pouze dočasné nebo částečné zlepšení.
Mezi fyzioterapeutické metody účinné u depresivní neurózy patří: darsonval, elektrospánek, masáž oblasti krčního límce, celková masáž (aromaterapie, klasická, akupresura, ájurvédská, bylinná masáž), vodoléčba, reflexní terapie. Výběr optimální kombinace fyzioterapeutických postupů se provádí po konzultaci s fyzioterapeutem s přihlédnutím k individuálním charakteristikám pacienta.
Předpověď
Při správné léčbě má depresivní neuróza příznivou prognózu s úplným uzdravením pacienta a jeho návratem do plnohodnotného života. V případě dlouhého průběhu se neuróza transformuje v neurotickou poruchu osobnosti.