Citlivost: koncept, typy, úrovně

Emocionální sféra člověka je bohatá a rozmanitá. Jsme schopni nejen cítit, ale i soucítit, nejen se trápit, ale i vcítit se do druhých lidí. To vše je dostupné každému člověku, ale jsou mezi námi jedinci, jejichž emoční sféra je nebývale citlivá. Psychologové je nazývají senzitivy. Citlivost do té či oné míry však může být přítomna u mnoha lidí, takže pojďme zjistit, co to je.

Citlivost jako osobnostní kvalita

Tento pojem pochází z latinského slova sensus – „pocit“ a překládá se jako citlivost. V psychologii termín „citlivost“ označuje několik v podstatě souvisejících jevů. Spojuje je spojení se zvýšenou náchylností k vnějším vlivům.

Citlivost emocionální sféry

Při definování a hodnocení citlivosti často dochází k nedorozuměním kvůli dvojímu významu tohoto pojmu, přesněji řečeno kvůli tomu, že pojem „pocity“ v psychologii má dva významy. Za prvé, pocity jsou typem emočních stavů, spíše stabilních emočních reakcí člověka na různé životní situace, předměty, jiné lidi a sebe. Citlivost je v tomto ohledu chápána jako zvýšená smyslnost nebo silné a často neadekvátní emoční prožitky. Jsou spojeny s celým komplexem osobních vlastností, jako jsou:

• časté výkyvy nálady;
• tendence po dlouhou dobu zažívat i menší potíže a selhání;
• zvýšená úzkost, často se rozvíjející ve fobie; ;
• sklon k častému přemítání a hledání duše;
• zamilovanost;
• dotykovost atd.

Tyto vlastnosti dohromady vytvářejí obraz klasického melancholického Pierrota – věčně trpícího a ustaraného člověka. Citlivý člověk se ale nejen neustále rozčiluje kvůli jakýmkoli nesmyslům, dokáže citlivě reagovat na změny nálad lidí kolem sebe a vcítit se do nich. Takoví lidé často trpí více než oni sami kvůli problémům svých blízkých. Citliví lidé, kteří na sebe berou břímě zážitků svého okolí, se pro přátele stávají nepostradatelnou „vestou“, do které se mohou vždy vyplakat.

Takový emoční stres a tendence obviňovat se za všechny trable nezůstávají u citlivých lidí bez povšimnutí. Častěji než ostatní trpí neurózami, frustracemi, depresemi a efekt psychického vyhoření je u nich velmi výrazný.

Citlivost dotykové koule

Za druhé, pojem „pocity“ v psychologii se používá k označení kanálů pro vnímání smyslových (smyslových) informací. Existuje pět takových kanálů: zrak, chuť, sluch, čich a hmat nebo hmatové vjemy – stejných pět smyslů. V tomto ohledu je citlivost považována za zvýšenou citlivost senzorů – smyslových orgánů. Zahrnují jak periferní část, například senzorické nervové buňky v sítnici, tak centrální část, odpovídající část mozku.

V psychologii existuje pojem „práh citlivosti“. Je to nejmenší podnět, který vyvolává vjem, jako je sotva slyšitelný zvuk nebo téměř nerozeznatelný odstín barvy. Všichni lidé mají různé prahy citlivosti. Nízký práh je ukazatelem citlivosti, citlivosti na daný podnět. Dobrý hudebník například dokáže rozpoznat rozdíly ve výšce tónu, které lidé s normálním sluchem nepostřehnou. Průměrný člověk vidí až 150 barevných odstínů a citliví umělci 15 tisíc. Této citlivosti se také říká podsmyslová nebo podprahová citlivost.

Ale oba tyto typy citlivosti (emocionální a smyslové) jsou si velmi blízké, často způsobené stejnými důvody a často se objevují společně. Proto jsou talentovaní umělci, hudebníci a básníci často tak emocionálně citliví a náchylní k hlubokým a traumatickým zážitkům.

Citlivost jako vlastnost temperamentu

Temperament je chápán jako komplex stabilních individuálních osobnostních kvalit, které jsou určovány charakteristikou vyšší nervové činnosti a zanechávají otisk ve veškerém lidském chování. Mezi tyto vlastnosti patří především síla a rychlost nervových procesů, stejně jako poměr excitace a inhibice. Citlivost je jedním z projevů temperamentu, spojeným na jedné straně s citlivostí nervového systému a na druhé straně s nestabilitou a slabostí nervových procesů. K reakci tedy stačí mírné podráždění.

Čtyři hlavní typy temperamentu jsou dobře známé, i když se zřídka vyskytují v jejich čisté formě. Citlivost, zvláště na vysoké úrovni, je tedy ve větší míře vlastní melancholickým lidem. Jedná se o nejcitlivější a zároveň nejzranitelnější typ.

Existuje také vlastnost temperamentu, která je opačná k citlivosti, která se nazývá odpor – to je odpor, zvýšená odolnost vůči vlivům, včetně emocionálních. Odolní lidé se nejčastěji vyskytují mezi flegmatiky a sangviniky, jsou nejen klidní a vyrovnaní, ale vyznačují se také průbojností, tvrdohlavostí a ochotou jít za svým cílem i přes hlavy svých přátel. Jednoduše nevnímají své zkušenosti.

Oba jsou proto mírně mimo normu, oba potřebují nápravu, ale pro citlivého je život nepochybně těžší.

Typy citlivosti

Existují extrémní případy, kdy se citlivost projevuje ve všech oblastech života člověka, ale jsou vzácné. Obvykle je zvýšená citlivost spojena se specifickou oblastí nebo směrem duševní činnosti. Existují 4 hlavní typy citlivosti:

• emocionální – schopnost projevit silnou emoční reakci na vnější vlivy a hodnotit i drobné jako významné;
• organická – zvýšená citlivost smyslově-percepční sféry;
• citlivost vyšší nervové aktivity (temperament);
• sociální citlivost.

Posledním jmenovaným typem se začali zabývat relativně nedávno, kdy zjistili, jak důležitá je citlivost v mezilidských vztazích a jak se projevuje. Nedostatek i základní citlivosti velmi ztěžuje navazování kontaktů mezi lidmi a slouží jako zdroj konfliktů. V současné době existují 4 typy sociální citlivosti:

• Teoretická – citlivost na racionální úrovni. To ani není citlivost, ale pochopení chování druhých lidí. Navíc ne vždy platí, že člověk s tímto typem citlivosti své znalosti dobře uplatní v praxi.
• Pozorovací je již klasická citlivost, která se projevuje citlivostí člověka ke změnám v chování lidí, k verbálním i neverbálním signálům přicházejícím od člověka: mimika, oči, intonace a rychlost řeči, expresivita atd.
• Ideografická je schopnost na základě často nevědomých vnějších charakteristik vytvořit psychologický portrét člověka, vyzdvihnout jeho rysy, jedinečné vlastnosti a na základě toho rozvíjet komunikační strategie.
• Nomotetická – sociální citlivost spojená nejen s pozorováním, ale také se schopností zobecnit přijatá data o vlastnostech skupin lidí a využít je k predikci chování jakýchkoli jiných podobných komunit.

Ze všech typů citlivosti má emocionální a sociální nejpatrnější dopad na chování a duševní stav lidí. Navíc je tento vliv často přesně opačný. Sociální citlivost je nepochybně nezbytná, užitečná a dobrý nástroj pro organizaci sociální interakce. Zatímco emocionální je často zdrojem problémů, včetně těch psychických.

Co jsou citlivá období

Pojem „citlivost“ je spojen s dalším důležitým duševním fenoménem, ​​tentokrát ve vývojové psychologii. Vývoj člověka je progresivní proces, je spojen nejen s fyzickým růstem a zráním, ale také s formováním nových duševních funkcí, s osvojováním si nových typů a technik činnosti. Nejvýrazněji se to projevuje v dětství.

Ale jak poznamenali vědci zabývající se problémy dětské psychologie, vývoj, i když progresivní, je nerovnoměrný. Jsou v něm období, kdy je dětská psychika nejcitlivější na vliv okolního světa a utváření určitých funkcí. Tato období ve vývoji se nazývají senzitivní nebo senzitivní.

• Senzitivním obdobím pro formování řečových schopností je věk od narození do 5-6 let. Právě od narození, protože základy pro zvládnutí řečové činnosti jsou v dítěti položeny již od narození (a možná i dříve). Ve věku 5-6 let děti nejen plynule mluví jazykem, kterým s nimi komunikují jejich příbuzní, ale ovládají i pravidla fonetiky a gramatiky a dokonce začínají ovládat i psaný projev.
• 6-10 let je citlivé období pro vzdělávací aktivity. Děti v tomto věku jsou nejen otevřené všemu novému, jejich mozek je plastický a vnímavý k vyššímu typu myšlení – abstraktně-logickému, konceptuálnímu. Mladší školáci zvládají i operace se znaky (počítání a psaní) a učí se reflexivní činnosti.
• Dospívání je citlivé období pro sebeobjevování a končí formováním sebeúcty. Toto období je také charakteristické rozvojem komunikačních dovedností a sociálních funkcí.
• Rané dospívání je důležité pro utváření světového názoru, systému životních hodnot a směrnic.

Senzitivní období jsou důležitá nejen proto, že v této době je snazší formování a rozvoj psychických funkcí, ale také proto, že nedostatek podmínek pro vývoj v tomto období může vést k vážným psychickým problémům. Pokud například dítě ve věku 1–4 roky nemá schopnost ovládat řeč nebo je s ním prostě jen velmi málo, pak se u něj s největší pravděpodobností vyvine mentální retardace. Pokud je teenager ochuzen o společnost svých vrstevníků, bude mít vážné komunikační problémy.

Citlivost: léčit nebo rozvíjet?

Abych to shrnul, podotýkám, že citlivost je nejednoznačný jev, jako mnoho věcí v naší psychice. Citlivost na vnější vlivy, včetně emocionálních, je nezbytná k tomu, aby člověk žil plnohodnotným životem.

A pokud mluvíme o sociální citlivosti, pak na tom závisí kvalita našeho osobního života (je možná láska bez pocitu partnera?), úspěšnost profesionální činnosti a prostě komunikace s přáteli a blízkými. Trénink komunikačních dovedností proto musí zahrnovat cvičení pro rozvoj citlivosti.

Ale na druhou stranu vysoká emoční citlivost je pro naši psychiku destruktivní, hrozí depresemi, neurózami a záchvaty paniky. Proto je třeba tento fenomén brát vážně. A pokud máte problémy s přehnanými emočními reakcemi a zvýšenými pocity úzkosti, pak je lepší se poradit s dobrým psychoterapeutem.

Všichni lidé jsou různí a jednou z vlastností, která z každého z nás dělá jedinečného člověka, je citlivost – naše vnímavost k cizím i vlastním zkušenostem, emocím a dalším vjemům. Citlivost lze buď zvýšit nebo snížit. Ale nejčastěji se tento termín používá k označení zvýšené citlivosti a emoční citlivosti jedince. Právě o tomto významu budeme hovořit.

Co je citlivost?

Citlivost je charakterový rys, který vyjadřuje schopnost člověka cítit a rozlišovat mezi vnějšími podněty a také charakterizuje sílu jeho reakce na ně a míru úzkosti v očekávání důležitých událostí. Může být stálým rysem člověka nebo se objevuje pouze periodicky – ve chvílích, kdy se z toho či onoho důvodu stává emocionálně zranitelnějším než obvykle.

Termín „citlivost“ je odvozen z latinského slova sensus, které se překládá jako „pocit“ nebo „pocit“. Proto jej lze doslovně přeložit jako „citlivost“ nebo „citlivost“.

I když přecitlivělost sama o sobě neškodí, může být životu docela škodlivá. Zasahuje do sociální adaptace, ovlivňuje to, jak člověk vnímá svět kolem sebe a sebe. Zejména bolestně reaguje na vlastní chyby, přikládá větší význam svým nedostatkům a zároveň má tendenci podceňovat vlastní síly.

Citlivost závisí především na temperamentu, protože právě temperament určuje, jak ostře člověk reaguje na vnější události. Cholerici a melancholici jsou obzvláště citliví, a proto mají zvýšenou citlivost. Sangvinici a flegmatici ale většinou vše vnímají mnohem klidněji. Toto pravidlo však není železné a osoba s jakýmkoliv typem temperamentu může mít zvýšenou nebo sníženou citlivost.

Příklady citlivosti

Zvýšená citlivost se může projevovat různými způsoby, ale nejčastěji má následující formy:

• nízké sebevědomí, tendence přikládat zvýšenou důležitost chybám;
• proměnlivost nálady, tendence okamžitě změnit emocionální stav na zcela opačný;
• zvýšená úzkost, která může vést k rozvoji fobií;
• sklon k reflexi a přemítání;
• vznětlivost;
• bázlivost, plachost, tréma a jiné společenské obavy;
• akutní reakce na emoce jiných lidí;
• sklon přeceňovat důležitost drobných potíží.

Často existuje také takový projev citlivosti, jako je tendence rychle a silně se připoutat, považovat za blízkého přítele sotva známého člověka. Pokud se ukáže, že nebyl tak dobrý nebo neopětoval přátelské city, způsobuje to citlivému člověku další bolest.

Příliš citlivý člověk většinou citlivě reaguje na emoce druhých lidí. Ale na rozdíl od empatie vám citlivost nepomáhá nenápadně cítit upřímné zážitky, ale nutí vás reagovat i na ty falešné. Citliví lidé jsou proto nuceni neustále na sebe brát těžké břemeno emocí jiných lidí a jejich okolí toho často využívá.

Typy citlivosti

Všichni lidé jsou různí a citlivost se u každého projevuje jinak. Zároveň však lze každou variantu jejího projevu připsat jednomu ze 4 typů:

• emocionální – zkušenosti, které vznikají jako reakce na vnější podněty, stejně jako úzkost kvůli nadcházejícím událostem.
• Organické – citlivost smyslového systému.
• Citlivost temperamentu – projev typu temperamentu vlastní konkrétnímu jedinci.
• Sociální – vnímání různých aspektů interakce s blízkými a společností jako celkem.

Čtvrtý druh se stal předmětem aktivního studia relativně nedávno. Navíc je to právě tento typ citlivosti, který má největší dopad na úspěch v různých oblastech života, protože může vést jak k silné vazbě a osobnímu zájmu, tak ke konfliktům. Výzkumníci identifikují 4 hlavní typy sociální citlivosti:

• Teoretický. To je schopnost nejen cítit, ale také chápat chování druhých na racionální úrovni. Ale navzdory racionální povaze této citlivosti lidé, kteří ji mají, ji nejsou vždy schopni efektivně aplikovat v praxi.
• Pozorovací. Jedná se o schopnost vycítit změny v chování druhých, jejich reakce na vlastní činy a vnější události. Patří sem citlivost na verbální i neverbální podněty, jako jsou pohyby očí, mimika, rychlost a způsob řeči, ztráta zájmu o konkrétní téma konverzace a tak dále.
• Ideografický. Tento typ sociální citlivosti vám umožňuje vytvořit psychologický portrét člověka pomocí nevědomě vnímaných rysů jeho chování.
• Nomotetický. Tato forma sociální citlivosti umožňuje zobecnit nevědomě vnímané rysy skupinového chování lidí za účelem využití získaných znalostí k pochopení a předvídání jednání podobných skupin.

Z uvedených forem citlivosti jsou nejdůležitější emocionální a sociální. První způsobuje především nepohodlí, protože nutí člověka vydávat emocionální energii, aniž by na oplátku dostával něco kromě duševních problémů. Sociální citlivost je ale užitečná, protože je velmi důležitá pro budování vztahů s ostatními a většina jejích projevů je pozitivních.

Příčiny citlivosti

Jako většina ostatních osobnostních rysů se i citlivost nejčastěji objevuje v raném dětství. Obvykle jsou důvodem rodinné problémy, jako jsou:

• Příliš přísná výchova.Dítě chápe, že za jakoukoli chybu bude přísně potrestáno, a snaží se tomu všemi dostupnými prostředky vyhnout. A protože ne vždy chápe, proč byl potrestán, nabývá dojmu, že může být potrestán kdykoli a za cokoli. V důsledku toho se stává uzavřeným a vyhýbá se komunikaci, protože se bojí výčitek. V budoucnu se mu každá chyba zdá hrozným selháním, protože v něm probouzí dětský strach z trestu.
• Nedostatek lásky a pozornosti. Pokud má dítě dojem, že není milováno a ceněno, zvyká si na pocit citového odmítnutí. V budoucnu se takový člověk může stát sociálním fobem, protože žije s neustálým strachem, že není doceněný a bude brzy opuštěn, což znamená, že i příjemná komunikace v něm vyvolává stav vnitřní nepohody.
• Dětství v neúplné rodině. Pro dítě je to dost bolestivá situace, protože se musí vypořádat s blahosklonným přístupem svých vrstevníků. Sám je z této vlastnosti v rozpacích, takže jakékoli dotazy na jeho rodinu mu způsobují velké nepohodlí. Po dozrání se takový člověk stává tajnůstkářským, nerad o sobě mluví a je citlivý na osobní otázky.

Tento výčet samozřejmě není zdaleka úplný a téměř jakékoli vážné problémy v rodině, které dítěti způsobí citové utrpení, mohou v dlouhodobém horizontu vést k rozvoji citlivosti u něj. Například spolu s nedostatkem pozornosti může být příčinou tohoto stavu přehnaná ochrana nebo idealizace kvalit dítěte, což implikuje přehnaná očekávání (zejména nároky na školní úspěšnost).

Výhody a nevýhody citlivosti

Jak jsme již zjistili výše, zvýšenou citlivost nelze považovat pouze za negativní nebo pouze pozitivní charakterový rys, protože má své nevýhody i výhody.

hlavní výhody citlivosti:

• tato kvalita přispívá k profesnímu zdokonalování v oblastech činnosti související s pomocí druhým lidem;
• zvýšená citlivost pomáhá navazovat vztahy s blízkými a zvyšovat vzájemnou míru důvěry;
• citlivost se často stává příčinou perfekcionismu, který pomáhá zdokonalovat dovednosti v povolání;
• Sociální citlivost pomáhá sblížit se s novými známými a budovat dobré vztahy v týmu.

hlavní nevýhody citlivosti:

• nadměrná citlivost může vést k problémům se socializací;
• někdy tato vlastnost brání člověku dosáhnout cílů (například pokud se člověk bojí mezilidské interakce s lidmi, jejichž pomoc nyní vyžaduje);
• citlivost může nejen podporovat sblížení, ale také do něj zasahovat;
• citliví jedinci se často stáhnou do sebe a jejich sociální aktivita je nulová.

Citlivá období

Ve vývojové psychologii se uvažuje o takovém konceptu jako senzitivní období. Tato období jsou způsobena skutečností, že dospívání člověka zahrnuje nejen fyzický vývoj. Kromě toho se vyvíjí jeho psychika, dochází k socializaci, formuje se charakter a osobnost. Tento proces je nelineární a obsahuje tzv. senzitivní období, během kterých je psychika dítěte nebo dospívajícího obzvláště citlivá.

Psychologové identifikují následující citlivá období:

• Období formování řeči. Ve věku 5-6 let se konečně formuje řeč dítěte. Většina dětí už samozřejmě umí mluvit ve věku 5 let. Ale právě v tomto věku ovládají gramatická pravidla a učí se skládat smysluplné věty.
• Doba studia. Toto období trvá od 6 do 10 let. Díky neuvěřitelné plasticitě je v tomto věku zvláště náchylný dětský mozek. Děti rozvíjejí abstraktní logické myšlení, učí se základním pojmům okolního světa a zákonitostem, podle kterých existuje. Také v tomto věku je položen základ školních znalostí.
• Puberta. Toto je důležité období pro sebeobjevování, protože teenager se poprvé setkává se silnými emocemi a učí se vnímat život jako dospělý, a ne jako dítě. Během dospívání se u člověka formují komunikační a sociální dovednosti.
• Rané dospívání.Během tohoto období se utváří světonázor jedince, formují se morální a etické hodnoty jedince a rozvíjejí se životní hodnoty a směrnice.

Citlivá období jsou velmi důležitá pro formování charakteru a osobnosti, stejně jako pro rozvoj potřebných dovedností a znalostí. Navíc každý z nich přispívá k určitým aspektům rozvoje. A pokud dítě nebo teenager nemá potřebné podmínky, může to vést k vážným negativním důsledkům. Zejména je velmi důležité, aby do 6 let dítě ovládalo řeč a do 10 let vytvořilo základ pro všechny budoucí znalosti.

Závěr

Citlivost je nejednoznačný rys psychiky, který spočívá ve zvýšené citlivosti jedince jak na vnější vlivy, tak na vlastní zkušenosti. Může to být užitečné při podpoře osobního zlepšení nebo zlepšení vztahů s ostatními. Ale stejně tak může člověku způsobit nepříjemnosti, bránit mu adekvátně vnímat realitu. A pokud si s nadměrnou citlivostí a vnímavostí nedokážete poradit sami, měli byste požádat o pomoc psychoterapeuta, protože vyřešení tohoto problému výrazně zlepší kvalitu vašeho života.