Jsou lidé, kteří mohou být dojati k slzám kvůli dalšímu melodramatu a u některých ani dojemné osobní okolnosti nevyvolají emoce. Jaký je důvod tak rozdílných reakcí na události? Jde o osobní vlastnosti člověka, nebo spíše o jeden rys, který ho nutí brát si všechno příliš blízko k srdci a neustále se ztotožňovat s cizími lidmi a událostmi a bez vážných důvodů si dělat starosti. Tato duševní vlastnost se nazývá sentimentalita – zvýšená vnímavost a denní snění. U takového člověka dojmy z vnějšího světa ovlivňují pocity, nikoli mysl a myšlenky. Tak se ukáže, že sentimentální člověk uroní slzu při čtení knihy, sledování zpráv nebo smutného příběhu, který se stal cizím lidem.
V určitém smyslu se tento rys vztahuje k přecitlivělosti, která i za nevýznamných okolností velmi mění náladu člověka. Takoví jedinci projevují z jakéhokoli důvodu něhu, empatii a plačtivost. Nezůstávají lhostejní ani v situacích, které neprobouzejí city v druhých lidech. Někteří považují sentimentalitu za typ soucitu, kdy se člověk ztotožňuje se znevýhodněným objektem a intenzivně prožívá emoce, které jsou s tím spojené. Tyto pojmy by však měly být odděleny: je-li lítost přirovnávána k chronické nemoci, pak je sentimentalita krátkým a okamžitým záchvatem nemoci, po kterém následuje nevyhnutelná úleva.
Je sentimentalita dobrá nebo špatná?
Je lepší zvážit každou charakterovou vlastnost z různých úhlů pohledu, z hlediska nutnosti a hodnoty pro život člověka. Proto se mnoho lidí ptá: je být sentimentální dobrý nebo špatný? Není možné dát jednoznačnou odpověď, kromě toho je vše v životě relativní. Nicméně stojí za to o této věci spekulovat, aby si každý mohl udělat správný závěr pro sebe.
Je špatné, když se člověk dokáže srdečně vcítit do druhých? Jedinci obdaření touto vlastností plně sdílejí smutek a radost svého okolí. A jak je hezké, když na svatebním obřadu nebo při propouštění z porodnice blízcí neudrží slzy. Možná, že sentimentalita v člověku není nic jiného než znak živé, nezkostnatělé duše. Koneckonců, v moderní společnosti jsou lidé uzavření a osamělí. Už není zvykem vyrazit na návštěvu bez pozvání, jednoduše pomoci ženám odnést domů těžkou tašku a dokonce i poklonit kolegyni považují mnozí za zbytečnou. Každý je fixovaný na své problémy a otevřenost a přirozenost jsou považovány za podivné a podezřelé.
Jedno je jasné, že sentimentalita není negativní charakterový rys, ale v jistém smyslu důležitá a vzácná. Neměli bychom však předpokládat, že lidé s touto kvalitou jsou slabí. Historie ukazuje, že někteří slavní spisovatelé a krutí vládci byli sentimentální jedinci a v určitých situacích se jich to dotklo. Z toho vyplývá, že tento charakterový rys se nevztahuje na všechny sféry lidského života. Některé lidi zvířata dojímají k slzám, i když při komunikaci s lidmi může být takový člověk pevný a dokonce nemilosrdný.
Přehnaná sentimentalita
Jak říká lidová moudrost: všeho dobrého s mírou. Předpokládá se, že nadměrná sentimentalita má nepříznivý vliv na jednotlivce a lidi kolem něj. Vše je však individuální a hranice projevu citů si určuje každý sám. Pro někoho je běžné ječet radostí při dlouho očekávaném setkání nebo se rozbrečet u smutného filmu, někomu ale takové chování bude připadat jako slabost a emoce zadrží za každých okolností. Jsou situace, kdy emoce vybočují z míry a člověk je již nedokáže ovládat a projevuje je absurdním a nevhodným způsobem. V takových případech mluvíme o přehnané sentimentalitě.
Tato duševní vlastnost je zpravidla ve větší míře vlastní ženám. Silnější pohlaví však také časem vyvine citlivost, je to způsobeno poklesem mužských hormonů a změnami v těle souvisejícími s věkem.
Když zvýšená citlivost narušuje osobní klid a brání vám normálně žít a tvrdě spát, měli byste si nastudovat informace, jak se přehnané sentimentality zbavit. To pomůže obnovit kontakt se světem emocí a zbavit se zbytečných obav z jakéhokoli důvodu. Doporučuje se řada speciálních cvičení souvisejících s prací na správném a relevantním vyjádření emocí:
“Tady a teď”. Několikrát během dne se rozptýlit a položit si otázku: jak se v tuto chvíli cítím? A ve své mysli si projděte všechny emoce, které prožíváte. Je lepší provádět takové akce co nejpečlivěji, ponořit se a identifikovat drobné odstíny a jemnosti stavu mysli.
Měli byste zjistit, kolik slov vyjadřujících pocity člověk denně používá v každodenním životě. Během doby vyhrazené pro toto cvičení musíte toto číslo zvýšit alespoň dvakrát.
„Empatické odhady“ jsou fantazie o tom, jak se ostatní cítí. Cvičení lze provádět kdekoli: v autobuse, v práci, doma. Navíc se dokonce vyplatí zeptat se členů domácnosti na správnost předpokladů. Děti staršího školního věku by se do takových aktivit měly zapojit, budou jim to prospěšné: na pozadí vzrušující činnosti se rozšíří i jejich slovní zásoba pocitů.
Šťastné chvíle. Není to o tom život? A co na vyjadřování citů říkají uzavření, zasmušilí a lakomí lidé – koho to zajímá!
Sentimentalita je zvláštním typem smyslné nálady, kdy vnější události a dojmy ve větší míře ovlivňují pocity a emoce člověka, prakticky bez ovlivnění mentální sféry, tendence psychiky ke zvýšené vnímavosti a dennímu snění. Pocit sentimentality se může projevovat jako dotek, něha, slast nebo empatie ve chvílích, které u většiny ostatních takové reakce nevyvolávají, a ve svých extrémních projevech se může projevit zvýšenou plačtivostí nebo maskujícím nadšením, hraničícím s ignorováním nedostatků.
Přítomnost takového pohledu na svět nepopírá skutečnost, že člověk může být agresivní, naštvaný, cynický a skeptický, protože sentimentalita má selektivní význam a nevztahuje se na všechny životní události. Člověk se může zvířaty příliš dotýkat a vcítit se do nich, přitom nenávidět lidi, může být dojatý filmem, ale zůstat lhostejný k dění v řadě obchodů. Nejčastěji se tento cit a sentimentální charakter hodí ke kritice, a to jak ve společnosti, tak v literatuře, a ve vnímání společnosti hraničí se slabostí, lehkomyslností a hloupostí.
Co znamená sentimentalita?
Jako vlastnost psychiky je sentimentalita vrozenou vlastností, ale zároveň lze upravit její projev a směr, neboť předpokladem je výhradně zvýšená citlivost. Když se taková citlivost spojí s logickým uvažováním a přijatou odpovědností, získá obraz sympatií a spoluúčasti, pomáhá lépe porozumět potřebám a motivům lidského chování, ale pokud je zbavena kontroly mysli, pak zůstává výlučně smyslná, nekontrolovaná sféra sentimentality. V takovém stavu se člověk vcítí do druhých, ale je také snadno manipulovatelný, jeho prožitky obvykle postrádají účinnou aktivitu ke změně situace.
Ve vnímání různých lidí může sentimentalita nabývat úplně jiných významů – pro někoho je znakem lidskosti a pro jiného hloupost a nedostatečnost. Toto rozdělení je způsobeno tím, že tato osobnostní kvalita člověka ponoří do plného prožívání jakéhokoli pocitu, který se objevil, do stoprocentního nasycení, přičemž absolutně nezahrnuje mentální sféru. Bez ohledu na to, jak se to může zdát, sentimentalita je podobná sympatiím, jsou radikálně odlišné, protože sympatie se zaměřuje především na druhého člověka, jeho potřeby a problémy. V případě sentimentality je veškerá pozornost zaměřena na sebe a své prožitky, zdá se, že si člověk libuje ve svých pocitech a nechává bez dozoru to, co je způsobilo.
Sentimentální člověk ve snaze o neustálé prožívání a vychutnávání si prožívání pocitů snadno chytne náladu ostatních a spojí se s emocemi, přičemž nemusí zcela sdílet důvody, které takový stav způsobily, ale to není to hlavní. Zhruba řečeno, ocitnete-li se na pohřbu úplně cizího člověka a ocitnete se mezi těmi, kdo pláčou, může sentimentální člověk také zlostně vzlykat na všechny přítomné. Rozdíl je v tom, že ostatním smutek ještě pár dní zůstane, ale pro tak citlivou povahu se může ztratit při konfrontaci za rohem s jinými zážitky a příběhy.
Lítost při sentimentalitě nastupuje rychle a prudce, až člověk možná neudrží slzy, ale stejně rychle přichází chvíle úlevy.
Sentimentalita není aktivní motivační pocit, je to dáno jak její pomíjivostí, tak směřováním vektoru pozornosti na vlastní prožitky. V kombinaci takových faktorů může člověk zůstat v zásadě krutý, i jen brečet nad osudem zatoulaného psa (za deset minut na to nejspíš zapomene nebo do něj možná i kopne, ale určitě ne. jít do obchodu koupit psovi klobásu).
Sentimentalita má destruktivní vliv jak na navazování sociálních kontaktů, tak na zdraví člověka samotného. Taková citlivost může způsobit podráždění mezi lidmi kolem vás a nedostatek akce může způsobit nedorozumění. Člověk sám se obvykle snaží omezit nadměrné projevy, a ještě více slzy, což vede ke vzniku psychosomatických onemocnění nebo exacerbaci chronických stavů.
Sentimentalita u žen
Pocit sentimentality je charakteristický spíše pro ženy a má pro to zcela biologické opodstatnění. Vzhledem k tomu, že žena vždy zůstávala v domě a musela sledovat sebemenší změny nejen v okolním prostoru, ale i ve stavu potomků, došlo k upevnění vyvinuté citlivosti na hormonální úrovni. Právě tento zvýšený soucit a schopnost živě prožívat bolest někoho jiného jako svou vlastní zajistily potomkům přežití na mnoho let. I nyní taková citlivost pomáhá udržovat zdraví a vztahy.
Je přirozené uvažovat o případech, kdy je to sentimentalita, která ničí vztahy a úspěch v kariéře stojí samostatně, a zde budeme hovořit o zvýšené sentimentalitě, kterou má smysl trochu omezit.
Při posuzování svého stavu pamatujte, že je to váš úspěch a vnitřní pocit sebe sama, co je ukazatelem normální úrovně sentimentality. Ženy jsou citlivější a častěji projevují své emoce, to je normální a navíc žena, která se snaží neustále si vše nechávat pro sebe, se nakonec promění v kamennou sochu nebo prodělá obrovské množství nemocí, jejichž základem bude nadměrný stres .
Až se budete snažit naslouchat výčitkám svého muže za zvýšenou plačtivost, pamatujte, že hormonální systém ovlivňuje nejen náš vzhled, ale také naše projevy chování a emocionální projevy. Tím, že se ženy snaží snížit svou citlivost (nebo její projevy) na tu mužskou, jdou proti přírodě. Má smysl naučit se tuto vlastnost realizovat jinak, než neustále brečet do vlastního silného ramene. Možná to budou setkání s přítelkyněmi, nebo možná, když budete mít pocit, že jste přecitlivělí, sledování melodramatu o samotě pomůže tyto pocity zmírnit.
Sentimentalita u mužů
Mužská sentimentalita vyvolává mnoho kontroverzí a jsou vedeny jak v ženských kruzích, tak s různými kombinacemi zástupců různých pohlaví. Myšlenka, že muž by měl být nezničitelná skála, která se nebude hýbat ani plakat, ať se děje, co se děje, přetrvává. Projevy odvahy a logické posouzení situace jsou hlavní mužské vlastnosti, ale jemnost, nerozhodnost a plačtivost je právem dána spíše ženám. Zde na distribuci nepracovalo jen veřejné mínění, ale sama příroda.
Citlivost a sentimentalita jsou regulovány hormonálními hladinami, a proto s věkem, kdy mužský hukot ubývá, se muži stávají citlivějšími a měkčími, u někoho to může být způsobeno počáteční nerovnováhou. Ale všechny ostatní excesy byly zavedeny výchovou a klasickým „kluci nepláčou“. Pravdou je, že muži nejsou tak necitliví, jak se zdají být. Navíc se takový výkon většinou ukáže nikomu k ničemu. Většina žen chce od svého vyvoleného více sympatií a vřelosti a ze dvou kandidátek si vybere tu, která si na dojetí odnese domů zatoulané kotě a ne tu, která ho odežene. Žena nebude vedle velmi odvážného a silného, ale bezcitného muže, který není schopen upřímně prožívat bolest jiných lidí. Jediná dobrá věc je, že tento stereotyp je podmíněně vnucován a vyvíjí se úsilí k jeho realizaci.
Je nutné, na sociální i osobní úrovni, dát mužům svolení projevit svou sentimentalitu, protože nejčastěji mluvíme o jejím nedostatku v životě. Jiná věc je, jestli mužská sentimentalita začne převyšovat i ženskou. Takové případy jsou poměrně vzácné, ale stávají se a pak je možné říci, že muž je v nestabilním stavu nebo prochází krizovým obdobím, možná utrpěl vážné psychické trauma. Podívejte se blíže na svého partnera a pokud zaznamenáte prudký nárůst úrovně sentimentality, buďte co nejopatrnější a nejjemnější. Pokud se nic vážného nestalo a zpočátku takového muže vidíte, pak je velká pravděpodobnost vývojových a výchovných problémů – možná je prostě zvyklý používat přehnané vyjádření citů k manipulaci. Ženy jsou skutečně dojaty mužskými slzami a zkušenostmi, což je může rychle sblížit nebo donutit ženu k akci, aby zachránila mužský osud.
Než na něco takového zareagujete ze své citlivě-sentimentální části, měli byste zkusit zahrnout logický rozbor situace a plně vyhodnotit, co se děje. Případy manipulace a umělého zvyšování citlivosti jsou opravdu vzácné a muži se snaží své projevy skrývat.
Jak se zbavit sentimentality
Úplným vymazáním sentimentality ze svého života se proměníte v necitlivého a spíše krutého člověka. Neschopnost vcítit se jednoznačně zmenší okruh vašich kontaktů a sníží počet lidí, kteří se k vám chovají dobře. Přehnanou sentimentalitu má smysl omezit nebo se jí zbavit, když začne překážet budování adekvátních vztahů a kazí vám pohodu.
Abyste mohli tyto projevy lépe ovládat, budete muset detailně poznat svou smyslovou sféru. K tomu si každý den vyhraďte určité časové období, kdy se ponoříte do vlastního světa a seznámíte se s pocity, které tam existují. Není třeba se snažit pokrýt vše, co se vám ve vašem životě stalo, soustřeďte se na přítomný okamžik a sledujte pocity a myšlenky, které se nyní objevují. Důležité je nejít směrem pouze smyslového nebo pouze mentálního prožitku, ale snažit se toto vše zároveň vnímat. Takový trénink s další situací, která se dotkne strun duše, vám pomůže všimnout si nejen emocionálního výbuchu, ale také argumentů mysli ohledně situace. Schopnost orientovat se ve svých pocitech vám navíc pomůže neponořit se do pocitů jiných lidí, protože když znáte své vlastní nuance, můžete již pochopit, kdy je to s člověkem upřímná lítost a kdy je to podobná situace a vaše vlastní neprolité slzy. V prvním případě je důležité pomáhat druhému, ve druhém je třeba se o sebe postarat a učinit události z minulosti méně traumatizující tím, že je prožijete, případně za přítomnosti psychoterapeuta.
Důležitým bodem je naučit se rozlišovat situace, kdy je vhodné zvýšenou citlivost projevit a kdy ne. Pokud jste v práci, vaše slzy pravděpodobně nebudou vhodné, stejně jako s vaší rodinou během radostné události. Je třeba se naučit vnímat tyto impulsy, ale ne proto, abychom je omezovali a ukládali do temné schránky, kumulující vlastní vnitřní napětí, ale abychom s nimi komunikovali ve vhodnější chvíli. Můžete si na to vyhradit speciální časy nebo jednoduše využít chvíle, kdy jste sami, k plnému uvolnění toho, co se uvnitř nahromadilo. Pak můžete plakat a smát se, křičet a bít polštáře – hlavní věc je, že pocity jsou úplně vylity. Čím častěji budete takové události provádět, tím snazší bude kontrolovat periodické útoky, protože čím více zadržovaných emocí, tím vyšší je pravděpodobnost, že se v tu nejméně vhodnou chvíli propuknou v neobnovitelnou lavinu.
Zatímco se učíte takové kontrole, rozvíjejte citlivost ke své emocionální sféře, a pokud se z vážné a skutečné bolesti valí slzy, neměli byste to snášet a zadržovat to. Když zemře někdo blízký, odejde blízký, vyhodí vás z práce nebo když vaše dítě udělá první krok, výsledky vyšetření jsou dobré, důležitý projekt je schválen – pláč, křičí radostí, hysterické rvačky, objímání každý, kdo projde kolem, je normální a adekvátní reakce bez ohledu na situaci a vaši polohu. Vše závisí na relevanci a skutečné důležitosti situace; kolem vás jsou živí lidé, kteří pochopí a podpoří vaše zkušenosti ohledně něčeho důležitého, ale je nepravděpodobné, že budou spolupachateli vaší vzdálenější zkušenosti.
Autor: Praktický psycholog Vedmesh N.A.
Mluvčí Lékařského a psychologického centra “PsychoMed”
