Jaké jsou výhody? Člověk, který má rád sám sebe, snáze buduje svůj život a vztahy s ostatními. Je to proto, že díky sebeúctě nejen rychle dosáhne vnitřní harmonie, ale je také schopen přijímat druhé takové, jací jsou.
V čem se liší od ostatních? Známkami zdravého přístupu k sobě samému je sebepodpora, péče a shovívavost vůči vlastním selháním. Tomu se lze naučit celý život. Kromě toho, na rozdíl od egoisty, takový člověk oceňuje nejen sebe, ale také pocity blízkých.
V článku si řekneme:
- Proč je důležité mít rád sám sebe
- Důvody sebeodmítání
- Známky zdravé lásky
- Jak se naučit mít rád sám sebe
- Rozdíly mezi zdravou sebeláskou a sobectvím
Proč je důležité mít rád sám sebe
Jak definovat sebelásku? To je stejně obtížné jako správně formulovat, co je láska obecně.
Psychologové interpretují sebelásku jako schopnost být oporou, přijímat a milovat, jako byste tyto pocity prožívali pro svého nejlepšího přítele nebo dobrého přítele.
Sebeláska je o přijetí, kdy se podporujete ve všech obtížných situacích, moudře vnímáte svá předchozí selhání a milujete své vlastnosti. Člověk, který je v harmonii sám se sebou, si nebude nadávat za slabosti: když místo toho, aby byl aktivní, leží na gauči, když se nedal na léto do pořádku. A protože si váží a miluje sám sebe, má stejný postoj k ostatním.
Člověk, který se miluje, si je dobře vědom svých tužeb a nedovolí, aby vnější okolnosti nebo hodnocení někoho jiného překonaly jeho sebeúctu. V jakýchkoli projevech – pozitivních i negativních – přijímá sám sebe. Velkou roli zde hraje koncept „sebehodnoty“, kdy se člověk cítí celistvý, cítí vnitřní harmonii, ale neměl by být zaměňován s narcismem.
Mnoho lidí má problémy s komunikací a interakcí s lidmi. To vše může vzniknout mimo jiné kvůli sebenelásce. Pokud člověk není v souladu sám se sebou, může ho názor veřejnosti velmi ranit, stává se důležitějším než jeho vlastní.
To vede i k tomu, že člověk ztrácí sám sebe, pronásleduje ho depresivní nálada. Proto je nesmírně důležité pracovat se sebou samým a vnitřní láskou, abyste si vybudovali stejně harmonické vztahy s ostatními lidmi.
Pokud se nemilujete, pravděpodobně budete soudní, úzkostliví a vinní. Vybudování pevného vztahu s partnerem není pro takové lidi snadné, protože je velmi obtížné přijmout druhou polovinu takovou, jaká je, a to vše kvůli nesouhlasu se sebou samým, její vlastní individualitou.
Na příkladu to vypadá takto: pokaždé, když uděláte chybu nebo uděláte nějakou chybu, řekněme, rozbijete sklenici vody, začnete se označovat, říkat si blázen. A to se děje kvůli jakékoli chybě. To je neúcta k sobě samému. Chováte se k ostatním velmi podobně. A jelikož jste na sebe extrémně přísní, kladete stejně přehnané nároky i na ostatní. O nějaké toleranci či porozumění se nemluví.
Někdy se samozřejmě mohou lidé, kteří se nemají rádi, chovat k ostatním laskavě a ocenit je. V tomto případě je ale potřeba být opatrnější, protože se můžete stát terčem manipulátorů.
Důvody sebeodmítání
Je to mnohem jednodušší: pokud chcete zlepšit svůj život, naučte se milovat sami sebe a naslouchat svým touhám. Ve skutečnosti se to ukazuje jako docela obtížné. A existuje spousta důvodů, proč se člověk začne sebekritikou věnovat.
Výchozím bodem pro přijetí sebe sama a své hodnoty, stejně jako mnoho jiných psychologických momentů, je dětství. To, jak si člověk vybuduje svůj život, rodinu, jaký bude mít vztah k určitým každodenním situacím a jaký bude mít vztah sám k sobě, bude záležet na vztazích v rodině, na výchově.
Pokud rodiče dali svému dítěti svou lásku a porozumění, vysvětlili mu, že je individualita, zapojili se do jeho zájmů a podporovali ho v každé situaci, pak se takové dítě bude samozřejmě milovat samo. Na rozdíl od toho, kterého rodiče neustále nadávali, obviňovali a kritizovali. To znamená, že pokud v rodině dítě pochopí, že může být samo sebou a za každých okolností se mu dostane lásky, podpory a porozumění, pak nepochybně bude od dětství vnitřně cítit harmonii.
A pokud se dítěti odmala nahlas nebo v náznacích říká, že je „hloupé“, „nedbalé“, „budou lepší vrstevníci“, pak až vyroste, hluboko v duši začne kritizovat a myslí si, že je rozhodně horší než ostatní. Právě z toho vyrůstá nízké sebevědomí a nejistota: člověk není schopen přijmout sám sebe a mít se rád takového, jaký je.
Silná závislost na názorech druhých lidí, emoční stres, pokusy srovnávat se nebo sbližovat s druhými, násilné reakce na komentáře týkající se sebevědomí, pokusy ponořit se do práce, zapomenout na odpočinek, pomoci komukoli kromě sebe, jen nemyslet o disharmonii uvnitř – to vše je vlastní člověku, který od dětství slýchá zraňující slova na jeho adresu, a to samozřejmě značně narušuje budování harmonického vztahu k sobě samému.
Samozřejmě tak silný dopad mohou mít nejen rodinné vztahy, někdy se v dětství stanou i další nepříjemné chvíle. Například vztahy v týmu, psychická a fyzická traumata a násilí. Bohužel lidé, kteří v dětství zažili tragédii, zažívají pocit studu a někdy i viny, což přirozeně ovlivňuje sebevědomí.
Známky zdravé lásky
Podle Sarah-Len Mutivasekwa, slavné psycholožky, existují 4 hlavní aspekty člověka, který miluje sám sebe:
přiměřené sebevědomí. Naučte se přijímat své nedostatky a přednosti, aniž byste v sobě přestávali nacházet pozitivní vlastnosti.
Sebeúcta. Važte si toho, co máte, a buďte v souladu se svým vnitřním světem.
Sebepoznání. Vědět, jak rozpoznat své touhy a potřeby a využít jakékoli negativní myšlenky jako zkušenost do budoucna.
Péče o sebe. V první řadě se starejte o své zdraví: pravidelný pohyb, vyvážená výživa, kvalitní odpočinek po práci. A nezanedbávejte radosti: dobrý film, chutné jídlo nebo třeba den relaxace v lázních.
Další aspekt do tohoto seznamu přidává psycholog, autor 5 knih o psychologii štěstí, Shannon Kaiser, a tím je péče o druhé. Jen zralý a uvědomělý člověk je schopen sebelásky a dobře si uvědomuje, že jeho vlastní pohodlí závisí mimo jiné na stavu jeho blízkých. Snaží se proto, aby byl jejich život šťastnější, pomáhá rodině a přátelům, stará se o ně, ale v žádném případě na úkor sebe, protože o osobních hranicích dobře ví.
To znamená, že samozřejmě svému příteli pomůže, ale až poté, co dokončí své podnikání.
Jak se jmenuje člověk, který má rád sám sebe, co je pro něj charakteristické?
Podívejme se podrobně na jeho hlavní vlastnosti:
Je nezávislý. Všechno, do čeho v životě jde, všechny plány a nápady jsou výsledkem jeho vlastní volby. Spoléhá na názory a rady ostatních, ale pouze těch lidí, kteří jsou pro něj důležití.
Pečuje o vaše tělo. Člověk si nepodkopává zdraví, naopak dodržováním režimu a správné výživy o sebe pečuje, dosahuje vnitřní i vnější harmonie.
Umět požádat o pomoc v nouzi. Zároveň umí odmítnout i svou rodinu, pokud pochopí, že není schopen pomoci, nebo tato pomoc odporuje a škodí jemu nebo jeho blízkým.
Váží si sám sebe, proto si k sobě nepřipouští hrubost. Na druhé straně se také chová jemně a uctivě ve společnosti a v případě potřeby je schopen omezit své emoce a pocity. Pokud uslyší, že kritika namířená proti němu nebo jeho blízkým nemá žádný základ, utne ji v zárodku. A své činy se samozřejmě nikdy nevymlouvá.
Zná hodnotu času. Každá minuta je pro něj drahá, proto se snaží žít naplno, neodkládá akce na později, protože chápe důležitost jednání tady a teď.
Neustále se rozvíjí, a to je jeden z jeho hlavních cílů. Zároveň si uvědomuje, jak důležité je pro seberozvoj trávit čas sám se sebou.
Je celostní, přirozený. Manipulace je mu cizí, na nic si nehraje, nechová se ani jako zachránce, ani jako oběť.
Je bez komplexů (skutečných nebo domnělých), ale nechlubí se svými úspěchy. Naopak aktivně bojuje se svými nedostatky a nezapomíná pracovat na zvyšování vlastních zásluh.
Za svůj hlavní úkol považuje dělat něco, co miluje, něco, co vyhovuje jeho schopnostem a vášním, přinášející mu uspokojení. A také velkým štěstím je pro něj možnost udělat radost svým blízkým.
Jak se naučit mít rád sám sebe
Pokud se ještě nemáte rádi a jasně tomu rozumíte, nebuďte smutní, určitě se to můžete naučit. K této problematice je nutné přistupovat komplexně a implementovat řadu tipů:
Nesnažte se srovnávat s ostatními
Vzhledem k tomu, že žijeme ve velkém sociálním světě, je samozřejmě součástí tohoto procesu i srovnání s ostatními. To však vůbec nedává smysl, protože každý člověk je jedinečný a těžiště pozornosti je vždy potřeba přesunout na sebe.
Nezaměřujte se na názory jiných lidí
Neztrácejte čas starostmi o to, kdo na vás bude myslet nebo co se od vás očekává. Pouze vy sami jste schopni vytvořit si svou vlastní náladu, takže si ji neničte depresí nebo záští z názorů nebo činů jiných lidí.
Dejte si svolení dělat chyby
Jsou společné úplně všem, důležitý je postoj k nim. Pokud berete chyby jako zkušenost a rostete s jejich pomocí, pak je to neocenitelný příspěvek k sebepřijetí. Propracujte se přes chybné kroky, které jste udělali v minulosti, abyste pochopili, proč jste je udělali, a mohli se tomu v budoucnu vyhnout.
Na vzhledu nezáleží
Samozřejmě byste se měli mít rádi, ale neměli byste očekávat, že ostatní lidé ocení váš vzhled. Stačí se na sebe podívat do zrcadla, přijmout a milovat své tělo i duši.
Ukliďte své okolí
Přestaňte komunikovat s toxickými lidmi, kteří nerespektují vás a vaše osobní hranice. Bude pro vás snazší vybudovat si harmonický vztah sami se sebou s podporou svých blízkých, kteří si vás váží a asistují vám.
Pracujte se svými strachy
Každý se bojí, ale vždy můžete své obavy pochopit a přijmout. Jedná se o velmi užitečnou zkušenost, která vám umožní zmírnit úzkost tím, že se vypořádáte s mnoha problémy, které vás trápí.
Nepřestávejte v sebe věřit
O správnosti určitých rozhodnutí a jednání není třeba pochybovat. Člověk je často nakloněn neposlouchat sám sebe a nevěřit ve vlastní sílu, ale pouze on sám je schopen učinit správné rozhodnutí. Jakýkoli cíl je na dosah, pokud si věříte a neočekáváte schválení od ostatních.
Každá příležitost je nám dána z nějakého důvodu a stojí za to ji využít.
Další šance už nemusí být, takže s dalším krokem ke svému cíli a snu neotálejte.
Naučte se cítit a rozumět svým emocím
Buďte smutní, pokud se cítíte uraženi, buďte upřímně šťastní, pokud jste šťastní. Nezadržujte své emoce. Chcete-li porozumět a milovat sami sebe, zažít strach, bolest a radost.
Naučte se vidět krásu v jednoduchých věcech
Každý den si všimněte něčeho krásného, poděkujte životu za tento dar. Skrze upřímnou vděčnost naleznete skutečnou radost.
Být k sobě laskaví
Na světě je již mnoho urážek a nepříjemných slov, neměli byste tam vylévat své vlastní špatné emoce.
Dávejte na sebe pozor a udělejte si radost
Je velmi důležité hýčkat se s péčí a radostí, abyste se naučili nejen milovat, ale také cítit, že jste svou vlastní oporou a nejste závislí na jiných lidech nebo okolnostech.
Postupně vše zavádějte do života krok za krokem a netrapte se tím, že na každém bodu nemůžete pracovat hned. Časem si je všechny osvojíte a stanete se člověkem, který má rád sám sebe a žije v harmonii.
Rozdíly mezi zdravou sebeláskou a sobectvím
Často se ptáme sami sebe, jaký je rozdíl mezi sobectvím a zdravou sebeláskou? Sebeláska tedy spočívá v uvědomění si svých potřeb a jejich naplňování, v péči o své zdraví, ve schopnosti normálně komunikovat ve společnosti.
Sobectví předpokládá neochotu a neschopnost naslouchat druhým, klást své zájmy na první místo a nevšímat si problémů druhých. Takoví lidé jsou si jisti, že pouze oni mají pravdu; ostatní je často prostě nezajímají, protože egoisté žijí podle zásady: „Jsem lepší než všichni ostatní“.
Hlavní znaky egoisty jsou podle psychologů následující:
Vždy obranná pozice
Egoista není schopen být v kůži druhého člověka, hájí sebe a své postavení do posledního, bez ohledu na to, zda je správné nebo ne.
Soustřeďte se pouze na sebe
„Celý svět jsem já“ – to si myslí egoisté a lidé kolem nich a svět jako celek se kolem nich točí.
Touha ovládnout
V každé situaci musí být egoista první, protože právě dominancí uspokojuje své touhy a potřebu zůstat v centru pozornosti.
Manipulativní chování
Egoisté se často snaží manipulovat i své blízké, aby sloužili jejich vlastním zájmům, přičemž vůbec nepřemýšlejí o tom, jaké pocity lidé prožívají, to je pro ně nezajímá.
Přehnané sebevědomí
Pro egoistu může být pravdivý a správný pouze jeho názor, není ani připraven naslouchat čemukoli jinému. Kritika a kompromis jsou pojmy, které takový člověk nebude brát v úvahu. Úhel pohledu druhého je pro egoistu absolutně nezajímavý.
Potíže s budováním vztahů
Pro egoisty je nesmírně obtížné vybudovat pevné a harmonické vztahy, romantické i přátelské. Časem člověk začne pociťovat egoistovu lhostejnost a nedostatek zapojení do komunikace a buď ji omezí, nebo vztah úplně přeruší.
Nízké sebevědomí
Kupodivu egoisté často trpí nízkým sebevědomím. Nežijí v souladu se svým vnitřním světem, a tak se to snaží napravit na úkor ostatních lidí.
Pokud jde o člověka, který má rád sám sebe, správně vnímá zájmy druhých lidí, přijímá jejich jedinečnost a bez problémů přistoupí na kompromisy, pokud to nenaruší jeho osobní hranice a neovlivní jeho zásady. Uvědomuje si, že jemu blízcí jsou soběstační, že potřebují lásku a pozornost.
I když byly někde porušeny osobní hranice, harmonický člověk uvnitř je dokáže znovu zdravě budovat a vysvětluje to asi takto: „Velice si tě vážím, ale bohužel momentálně nemůžu dělat, jak bys chtěl.
Někdy se stane, že člověk, který miluje sám sebe, může být nazván egoistou. S největší pravděpodobností se to děje proto, že člověk má nějaká nesplněná očekávání a očekává jejich naplnění od jiných lidí, ale to se nestane.
Člověk, který má rád sám sebe, je samozřejmě šťastnější než egoista. Koneckonců zná všechny své pozitivní i negativní stránky a přijímá se s nimi. Buduje harmonický vztah k sobě i k okolnímu světu, péče o bližního mu přináší radost. A egoista, ač se pro sebe donekonečna snaží dělat všechno možné, stále žije a nezná štěstí a harmonii, psychologicky není jako člověk úplně zdravý.
Poslouchejte sami sebe, pokud cítíte známky sobectví nebo nelásky, pak nespěchejte se smutkem. Určitě se s tím dá bojovat. Hlavní věcí je najít kompetentního specialistu, pomůže vám pochopit, odkud problémy pocházejí a jak je lze vyřešit. Díky takové práci budete konečně žít šťastný, harmonický život a skutečně milovat sebe i svět kolem sebe.
