Problém „otců a synů“ je věčným problémem, který se objevuje u lidí různých generací. Životní principy starších byly kdysi považovány za základ lidské existence, ale stávají se minulostí a nahrazují je nové životní ideály patřící mladší generaci. Generace „otců“ se snaží zachovat vše, v co věřili, s čím žili celý život, někdy nepřijímající nová přesvědčení mladých, snaží se nechat vše na svém místě, usiluje o mír. „Děti“ jsou progresivnější, stále v pohybu, chtějí vše přestavět a změnit, nechápou pasivitu svých starších. Problém „otců a synů“ se objevuje téměř ve všech formách organizace lidského života: v rodině, v pracovním týmu, ve společnosti jako celku. Úkol nastolit rovnováhu v názorech, když se „otcové“ a „děti“ střetnou, je složitý a v některých případech jej nelze vůbec vyřešit. Někdo vstupuje do otevřeného konfliktu se zástupci starší generace, obviňuje je z nečinnosti a planých řečí; někdo, který si uvědomuje potřebu mírového řešení tohoto problému, ustoupí a dá jak sobě, tak ostatním právo svobodně realizovat své plány a nápady, aniž by se srazil s představiteli jiné generace.
Střet mezi „otci“ a „dětmi“, ke kterému docházelo, dochází a bude docházet i nadále, se nemohl odrazit v dílech ruských spisovatelů. Každý z nich tento problém ve svých dílech řeší jinak.
Mezi takové spisovatele bych rád vyzdvihl I. S. Turgeněva, který napsal velkolepý román „Otcové a synové“. Spisovatel založil svou knihu na složitém konfliktu, který vzniká mezi „otci“ a „dětmi“, mezi novými a zastaralými pohledy na život. Turgeněv se s tímto problémem osobně setkal v časopise Sovremennik. Nové světonázory Dobrolyubova a Černyševského byly spisovateli cizí. Turgeněv musel redakci časopisu opustit.
V románu „Otcové a synové“ jsou hlavními protivníky a antagonisty Evgeny Bazarov a Pavel Petrovič Kirsanov. Konflikt mezi nimi je posuzován z hlediska problému „otců a synů“, z pozice jejich společenských, politických a veřejných neshod.
Je třeba říci, že Bazarov a Kirsanov se liší svým sociálním původem, což samozřejmě ovlivnilo formování názorů těchto lidí.
Bazarovovi předkové byli nevolníci. Vše, čeho dosáhl, bylo výsledkem tvrdé duševní práce. Evgeniy se začal zajímat o medicínu a přírodní vědy, prováděl experimenty, sbíral různé brouky a hmyz.
Pavel Petrovič vyrůstal v atmosféře blahobytu a blahobytu. V osmnácti byl přidělen k pážecímu sboru a v osmadvaceti získal hodnost kapitána. Poté, co se Kirsanov přestěhoval do vesnice za svým bratrem, zachoval si zde také společenskou slušnost. Pavel Petrovič přikládal velký význam vzhledu. Vždy byl dobře oholený a nosil silně naškrobené límce, čemuž se Bazarov ironicky vysmívá: „Hřebíky, hřebíky, pošlete je aspoň na výstavu. “Eugene se vůbec nestará o svůj vzhled nebo o to, co si o něm lidé myslí. Bazarov byl velký materialista. Pro něj záleželo jen na tom, čeho se mohl dotknout rukama, položit na jazyk. Nihilista popíral všechna duchovní potěšení, nechápal, že lidé mají potěšení, když obdivují krásy přírody, poslouchají hudbu, čtou Puškina a obdivují obrazy Raphaela. Bazarov pouze řekl: „Raphael nestojí ani cent. “
Pavel Petrovič samozřejmě takové nihilistické názory neakceptoval. Kirsanov měl rád poezii a považoval za svou povinnost dodržovat vznešené tradice.
Bazarovovy spory s P. P. Kirsanovem hrají obrovskou roli v odhalování hlavních rozporů éry. Vidíme v nich mnoho směrů a otázek, na kterých se zástupci mladší a starší generace neshodnou.
Bazarov popírá zásady a autority, Pavel Petrovič tvrdí, že „. V naší době mohou žít bez zásad jen nemorální nebo prázdní lidé.“ Jevgenij odhaluje státní strukturu a obviňuje „aristokraty“ z planých řečí. Pavel Petrovič poznává starou společenskou strukturu, nevidí v ní žádné nedostatky, bojí se jejího zničení.
Jeden z hlavních rozporů vzniká mezi antagonisty v jejich postoji k lidem.
Ačkoli Bazarov zachází s lidmi s opovržením pro jejich temnotu a nevědomost, všichni zástupci mas v Kirsanovově domě ho považují za „svou“ osobu, protože je snadné komunikovat s lidmi, není v něm žádná panská zženštilost. A v této době Pavel Petrovič tvrdí, že Jevgenij Bazarov ruský lid nezná: „Ne, Rusové nejsou takové, jaké si je představujete. Posvátně ctí tradice, je patriarchální, nemůže žít bez víry. “Ale po těchto krásných slovech, když mluví s muži, se odvrátí a přičichne ke kolínské.”
Neshody, které mezi našimi hrdiny vznikly, jsou vážné. Bazarov, jehož život je postaven na negaci, nemůže pochopit Pavla Petroviče. Ten nemůže Jevgeniji pochopit. Vrcholem jejich osobní nevraživosti a názorových rozdílů byl souboj. Hlavním důvodem souboje ale nejsou rozpory mezi Kirsanovem a Bazarovem, ale nepřátelské vztahy, které mezi nimi vznikly na samém začátku jejich vzájemného seznámení. Proto problém „otců a synů“ spočívá v osobní zaujatosti vůči sobě, protože jej lze vyřešit pokojně, bez uchýlení se k extrémním opatřením, pokud je starší generace tolerantnější k mladší generaci, někde s nimi možná souhlasí. a generace „dětí“ bude projevovat větší úctu ke svým starším.
Turgeněv studoval věčný problém „otců a synů“ z perspektivy své doby, svého života. Sám patřil do galaxie „otců“, a přestože autorovy sympatie byly na straně Bazarova, prosazoval filantropii a rozvoj duchovního principu v lidech. Po začlenění popisu přírody do vyprávění, testování Bazarova s láskou, se autor nepostřehnutelně zaplete do sporu se svým hrdinou a v mnoha ohledech s ním nesouhlasí.
Problém „otců a synů“ je dnes aktuální. Je naléhavě relevantní pro lidi, kteří patří k různým generacím. „Děti“, které se otevřeně staví proti generaci „otců“, si musí pamatovat, že pouze vzájemná tolerance a vzájemný respekt pomohou vyhnout se vážným střetům.
393379 lidí si prohlédlo tuto stránku. Zaregistrujte se nebo se přihlaste a zjistěte, kolik lidí z vaší školy již tuto esej zkopírovalo.
Nihilismus je filozofie, která zpochybňuje nebo odmítá obecně přijímané ideály, hodnoty, kulturní a mravní normy.
Konflikt generací v románu „Otcové a synové“
I. S. Turgeněv ve svém románu „Otcové a synové“ nastoluje a odhaluje věčné téma vzájemného neporozumění mezi rodiči a dětmi. Konflikt generací je v románu rozdílem v názorech na kulturní, politickou, sociální situaci v zemi druhé poloviny 19. století. Polovina 19. století byla dobou složitých a bouřlivých událostí. Vláda nebyla schopna vyřešit problémy, které jí byly vystaveny.
Šedesátá léta 1860. století se stala zlomem v dějinách Ruské říše. Častá povstání nespokojených rolníků přiměla úřady ke zrušení poddanství, což rozdělilo společnost na dva tábory.
Článek: Konflikt mezi otci a dětmi v Turgeněvově románu „Otcové a synové“
První tábor představovali lidé starého světa, boháči a šlechtici. Druhým táborem jsou zastánci nové éry svobody, ve které jsou lidé respektováni a oceňováni.
Zástupci generace „otců“:
- Pavel Petrovič Kirsanov,
- Nikolaj Petrovič Kirsanov,
- Arina Vasilievna,
- Vasilij Ivanovič.
Zástupci „dětské“ generace:
- Jevgenij Bazarov,
- Arkady Kirsanov,
- Anna Odintsová,
- Jekatěrina Odintsová.
Hlavní postava románu Jevgenij Bazarov patřil do druhého tábora, k těm, kteří toužili po změně, chtěli revoluci. Bazarov je nihilista, neuznává autority, směje se obecně uznávaným normám a hodnotám. Bazarovovy myšlenky sdílejí Arkadij a Anna. Bazarov se však stane nepřítelem pro svého blízkého přítele i pro vlastní rodiče.
Bazarov se objevuje na prvních stránkách románu a okamžitě upoutá čtenářovu pozornost svou uvolněností, nezávislostí, přímostí a bystrostí. Když Jevgenij a Arkadij přijdou ke Kirsanovovým, vyvolá ve svém okolí nejednoznačný postoj. Vesnické děti se mladého doktora s velkým zájmem ptají na žáby, sluhové v něm okamžitě poznají „jedného ze svých“ a Pavel Petrovič Kirsanov zažívá k hrdinovi intuitivní antipatii.
Vidí ho jako nepřítele, ideologického protivníka. A jednoho dne se tito dva lidé musí nevyhnutelně srazit. To se stane velmi brzy. Pavel Petrovič Kirsanov a Bazarov se hádají doslova o všem – o reformách, o nihilismu, o postoji k lidem a o půdě. Bazarov zpočátku neochotně odpovídá „přes zaťaté zuby“. Postupně se ale nechá unést a spory mezi hrdiny se rozvinou v ideologickou bitvu.
Tyto spory však nelze nazvat spory, ve kterých se rodí pravda. Na konci románu Bazarov vyčítá svému příteli jeho závislost na používání „opačných běžných věcí“. Sám Evgeny je však neustále používá ve svém sporu s Pavlem Petrovičem Kirsanovem. Například Kirsanov říká, že je nutné věřit autoritám a následovat je – to je běžné místo. A Bazarov popírá, že je to rozumné, ale je to jen „opak běžného“. Ani Kirsanovův úsudek, ani Bazarovův úsudek nejsou pravdivé. Podle Pavla Petroviče mohou žít bez zásad jen prázdní, nemorální lidé. Bazarov v reakci na tento princip nazývá neruským, prázdným slovem a zcela zbytečným pojmem. Kirsanov vyčítá Evgeniyovi, že pohrdá lidmi. Bazarov reaguje prohlášením, že Pavel Petrovič je hoden opovržení. Když Kirsanov mluví o Goethovi a Schillerovi, Bazarov tvrdí, že chemik je užitečnější než básník. Hrdinové však vůbec netouží přijít na kloub pravdě. Pro ně je důležitější vytvořit opozici pozic, protože se jedná o pozice různých generací. Proto má souboj Pavla Petroviče s Bazarovem symbolický charakter – ani jeden z protivníků nechce zabíjet. Bazarov, který zranil Pavla Petroviče, ho přichází ošetřit.
Konflikt generací se však neomezuje jen na vztah Bazarova a Pavla Petroviče. Bazarov je také nepřátelský ke svým rodičům, laskaví, pohostinní lidé. Vždy se od nich snaží dostat pryč. To se vysvětluje tím, že Evgeny nemůže souhlasit s jejich názory a jejich názory a považuje za zbytečné se s nimi hádat, jako s Kirsanovem.
Generační konflikt není vždy určen věkem. Například Arkady je ve svých názorech blíže „staré“ generaci, generaci „otců“. Je to vznešený syn a byl vychován v tradicích šlechty. A je zcela přirozené, že se cesty Arkadije Kirsanova a Jevgenije Bazarova rozcházejí.
Střet pohledů v románu
Konflikt nabývá největšího rozvoje díky nepochopení a tvrdohlavosti dvou představitelů různých epoch a generací. Takové setkání liberálního šlechtice a revolučního demokrata nemůže projít pokojně. Bazarov chce pracovat ve prospěch společnosti. A Pavlu Petroviči Kirsanovovi jde spíše o osobní prospěch. Oba hrdinové jsou však energičtí a velmi sebevědomí v hájení svých názorů a přesvědčení. Témata pro jejich spory jsou nepřeberné. Týkají se filozofie, náboženství a poezie. Rozhovory mezi Kirsanovem a Bazarovem jsou rozhovory mezi lidmi oněch klíčových let pro zemi.
Vzhledem ke konfliktu generací v románu I. S. Turgeněva je nutné analyzovat vztah Arkadije a Nikolaje Petroviče. Jsou to také zástupci různých generací. Arkady Kirsanov je nejlepší přítel Jevgenije Bazarova a jeho student. Arkadij chce poznat nihilismus a pochopit teorii demokracie.
Arkadijův otec, Nikolaj Petrovič Kirsanov, je zanícený liberál. Stydí se za své spojení s lidmi. Stydí se za svou lásku k Fanechce. V románu vzniká první generační konflikt mezi Nikolajem Petrovičem a Arkadií. Láska, která váže otce a syna, je však mnohem silnější než nepochopení názorů na společnost. Jejich příbuznost je silnější než přesvědčení. A postupem času Arkady svou teorii opouští. Nikolaj Petrovič také mění své názory a na konci díla se ožení s Fanechkou. Arkadij si za manželku vybere tichou a skromnou Kateřinu. Konflikt mezi otcem a synem je vyřešen.
Podstatou Turgeněvova románu je rozbor tehdejší společnosti.
Spisovatel ukazuje, že Eugenovy myšlenky nezapustily kořeny a konflikt, který v rodině vznikl, zmizel, aniž by dosáhl logického řešení. Na konci románu, během dvojité svatby syna a otce, však Turgeněv udělá malou poznámku a poznamená, že ani jeden z nich nevypadá šťastně.
Postoj autora k Bazarovovým rodičům
Turgenev neskrývá svůj postoj ke generaci otců a snaží se vštípit lásku k této generaci svým čtenářům. Jeho pocity úcty a vděčnosti ke generaci jeho otců lze vidět ve spisech Eugenových rodičů. Okouzlující, milí manželé vzbuzují čtenářovy sympatie již od prvních řádků. Vyzařuje z nich přátelskost a vřelost.
Právě odhalení obrazů starých lidí umožnilo tak jasně ukázat konflikt generací. Turgeněv seznamuje čtenáře s Vasilijem Ivanovičem a Arinou Vasilievnou. Matka věří v Boha a v lidové pověry. Arina Vasilievna je ztělesněním míru, laskavosti a pohostinnosti. Vasilij Ivanovič je úctyhodný muž, který si získal respekt svých přátel. Je vřelý, upřímný a dokonce se snaží pochopit nové myšlenky generace.
