Od dětství je většině lidí vštěpováno, že nic nedávat je špatné a v první řadě by se měl člověk zamyslet nad tím, jak pomoci svým blízkým, napravit chyby a stát se užitečným pro někoho jiného. Úspěchu ve skutečnosti nedosahují ti, kteří se odsouvají do pozadí a dělají vše pro to, aby si získali přízeň druhých, ale ti, kteří se naučili zvládat obtíže bez bolesti a starostí, aniž by si slova druhých lidí vzali k srdci.
Nedat kurvu vám může opravdu zjednodušit život, ale tady jde hlavně o to, abyste pochopili rozdíl mezi obyčejným nedat kurva a zdravým, správným. Zdravá lhostejnost je především schopnost člověka čelit svým obtížím, zrale hodnotit své pocity a být k sobě upřímný. Nezdravým projevem toho, že se nedáš, je ignorování svých chyb, znehodnocování životních zkušeností a nechtít prožít těžké chvíle. Takoví lidé se vnitřně nevyvíjejí a řadu let s sebou táhnou břemeno nevyřešených problémů.
Pokud se chcete naučit, jak reagovat na vnější podněty bez paniky a stresu, použijte pár pravidel zdravého nešukání. Shromáždili jsme pro vás ty nejlepší tipy, které vám změní život.
1. Nesuďte věci nebo události
Je lidskou přirozeností myslet v kategoriích a rozdělovat všechny události a věci na „pozitivní“ a „negativní“, „možné“ a „nemožné“. V tomto výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat, ale jde o to, že ve skutečnosti je odstínů mnohem více a dělit vše na černé a bílé je přinejmenším nesmyslné.
Můžete se setkat s problémem, který se vám na první pohled zdá neřešitelný, a budete postaveni před těžkou volbu: jít jednoduchou cestou a označit ji za nepřekonatelnou překážku, nebo si dát s hodnocením na čas a pokusit se vyvinout alespoň nějaké úsilí První. Zdravá lhostejnost učí nehodnotit myšlenky, slova, činy a události, protože v životě člověka není nic jednoznačného. Dokud se nepokusíte změnit to, co vás trápí, dráždí nebo rozčiluje, dokud nezjistíte, co ten člověk skutečně myslel a jaké byly jeho motivy, nepodávejte hlasité charakteristiky.
2. Přijměte, že v životě bude vždy nejistota.
Člověk se děsí neznáma a nejistoty, ale snažte se smířit s nezpochybnitelným faktem: život sám je nejistý. Ale to vás nepřipraví o příležitosti. Naopak, všechny dveře máte otevřené. Můžete si dělat, co chcete, vypadat, jak chcete, žít tam, kde se cítíte nejpohodlněji. Vaše budoucnost není scénář napsaný do nejmenších detailů, ale cesta, kterou si volíte a upravujete dle libosti. S dostatečným úsilím můžete dosáhnout všeho, co si zamanete, a ještě více.
3. Zbavte se touhy po nedosažitelném ideálu
Zbavte se svého perfekcionismu – zapomeňte na svou myšlenku dosáhnout dokonalosti, stát se nejlepším z nejlepších a poskytovat ideální výsledky. Stále nemůžete dosáhnout něčeho, co neexistuje. Perfekcionistům nestačí jen dobrý výsledek – pokaždé zvýší sázku a požadují od sebe nemožné. A pak trpí, obviňují se z lenosti, nedostatku úsilí nebo nedostatku potřebných dovedností.
Zdravá lhostejnost je, když pochopíte, že jste nedokonalí, a dovolíte si, byť občas, spokojit se s jednoduše splněnými úkoly, bez sebezkoumání a obviňování. Ke své práci se musíte naučit přistupovat bez fanatismu, jinak budete čelit úzkosti, neurózám a emočnímu vyhoření, se kterým rozhodně nedosáhnete úspěchu.
4. Najděte si svůj vlastní způsob, jak se vypořádat se stresem
Každý člověk se vyrovnává se stresem jinak, a to je v pořádku. Neměli byste číst články o tom, jak prospěšné jsou sporty a jak vám změna aktivit pomůže zbavit se starostí. Pokud je pro vás sport zdrojem stresu, pak návštěva posilovny po náročném dni v práci negativní dopad na vaše zdraví jen znásobí. Přemýšlejte o tom, co vám pomáhá relaxovat. Možná je ve vašem případě místo fyzické aktivity lepší dát si horkou koupel nebo si objednat donášku vašeho oblíbeného jídla.
5. Neberte si slova a činy druhých osobně
Přestaňte se obviňovat za činy a slova druhých. To, že vám někdo odpověděl příliš stroze na neškodnou otázku, neznamená, že jste udělali něco špatně. Mohl mít špatný den v práci, mohl se pohádat s milovanou osobou, mohl přijít pozdě na důležitou schůzku atd. Pokud vás tak znepokojuje chování člověka k vám, zdvořile se ho zeptejte, co se děje.
6. Vzdejte se toho, co vás nezajímá
Lidé se zdravou lhostejností se mohou zvenčí zdát nezodpovědní a nedbalí, ale není tomu tak. Váží si prostě sebe a svého času, a tak rychle zaplevelí ty činnosti, které je nezajímají nebo je nevedou ke kýženému výsledku. Zdravý nedárce si vyzkouší různé koníčky, vystřídá několik zaměstnání (a možná i profesí) a nepřesvědčí se, aby přestal jen kvůli stabilitě nebo dokončení věcí. Takoví lidé se nespokojí s málem a takový postoj jim přináší v životě úspěch.
7. Omládněte tím, že budete dělat věci, které vás baví.
Jsme zvyklí udržovat se v neustálém napětí, dávat práci na první místo a pracovat, aniž bychom si dopřáli chvilku odpočinku. V důsledku toho se člověk rychle unaví, oslabí a pouze plýtvá vnitřními zdroji, aniž by si dal příležitost je doplnit.
Vyznavač pozice zdravé lhostejnosti si vždy najde čas na své oblíbené koníčky, procházky, setkání s přáteli, cestování a další věci, které mu dodávají sílu a příjemné vzpomínky. Chápe, že život není jen o práci a uspokojování základních potřeb.
8. Nevěnujte přílišnou pozornost případným neúspěchům
Lidé, kteří se bojí možného neúspěchu, nikdy nedosáhnou úspěchu v žádné oblasti. Je to proto, že jejich pohyby jsou omezeny strachem. Jsou zvyklí si mnoho věcí odpírat, aby byli v komfortní zóně, kde se neděje nic, co by nezvládli.
Přestaňte klást tolik důrazu na selhání. Jakýkoli neúspěch je životní lekcí, příležitostí to zkusit znovu s přihlédnutím k nabytým znalostem a dovednostem. Neúspěch je motorem pokroku, zkouškou, kterou musíte projít, abyste dosáhli svého potenciálu a dosáhli úspěchu.
Dokonce i ti, kteří jsou v bezpečí, mohou zažít hrůzu, úzkost a záchvaty paniky. Shromáždili jsme rady od dánské psycholožky, která pracovala s lidmi v nejtěžších životních situacích a vyvinula schéma sebepodpory
Ilse Sandová byla jedenáct let pastorkou v Dánské církvi a poté získala titul psychoterapeuta, aby mohla i nadále pomáhat lidem vyrovnávat se s problémy a obtížemi. Jejích osm knih, které dobře znají čtenáři po celém světě, vyšlo i v Rusku. Jsou určeny lidem, kteří ostře reagují na okolní svět a kteří jsou více ovlivněni vnějšími okolnostmi než ostatní. Od spisovatelky jsme sesbírali šest tipů, které vám pomohou udržet vnitřní rovnováhu i v těch nejúzkostnějších a nejturbulentnějších časech.
Ilse Sandová, psychoterapeutka, spisovatelka
Dávkujte své dojmy
Sand radí pamatovat si pro vás optimální úroveň psychického stresu a sledovat toky informací, které vás mohou „přetížit“. Tato rada je zvláště důležitá během období nepřátelství, kdy jsme bombardováni neustále aktualizovanými zdroji sociálních sítí s fotografiemi a videi. V knize „Distance of Happiness“ psycholog radí snížit množství příchozích informací, dělat si přestávky na shromažďování myšlenek, vyhýbat se intenzivní komunikaci, a to i na internetu, a číst zprávy v dávkách.
Udržovat si odstup
Všichni musíme vést obtížné rozhovory a právě teď to může být obzvláště obtížné. V takových případech Sand radí udržovat si odstup: „Pokud vás rozhovor začne deprimovat, zkuste zvětšit vzdálenost mezi vámi nebo zaujmout jinou, uzavřenější pozici, která vám umožní soustředit se na vaše vlastní pocity. Pokud budete sedět velmi blízko svého partnera, můžete si ublížit. Sedněte si napůl otočení k sobě – to vám pomůže, abyste se nenechali zaplavit svými pocity. Navíc budete moci odvrátit pohled. Odvrácením zraku nebo úplným sklopením očí dáváme jasně najevo, že přepínáme pozornost z mluvčího na sebe.“
Pokud potřebujete pár minut na strávení toho, co bylo řečeno, zdvořile požádejte druhého, aby se odmlčel a na několik minut mlčel: „Už toho bylo řečeno hodně a všechno se děje příliš rychle. Zkusme trochu zpomalit, pak budu moci získat bod lépe.“
Analyzujte emoce
Pocity nemůžete ovládat přímo, ale můžete je ovlivnit pomocí myšlenek. Pokud se cítíte přemoženi vztekem nebo strachem, prozkoumejte ten pocit. Když je člověk přemožen emocemi, může být těžké se racionálně zapojit, přiznává Ilse Sand: „Nejčastěji nemáme touhu oddělit se od svých myšlenek. A samozřejmě je snazší se poddat pocitům a myšlenkám. Abyste se od nich distancovali, musíte sebrat sílu, ustoupit o tři kroky a zdát se, že se na sebe díváte zvenčí.“
Některým lidem pomáhá zaznamenat své emoce. Zkuste si vzít papír a podrobně si zapište důvod svého hněvu nebo strachu: „Právě teď jsem hodně naštvaný, strašně se bojím. “. Než dopíšete odstavec textu, s největší pravděpodobností se trochu uklidníte. A pak můžete list zmačkat a vyhodit do koše.
Všichni musíme vést obtížné rozhovory a právě teď to může být obzvláště obtížné.
Postav se svému strachu
Každý zažívá strach, ale nikdo na něj nezemřel (pravda, můžete zemřít strachem, pokud máte slabé srdce, ale o to nejde). Ilse Sand radí tento pocit poznat, prozkoumat jej za bezpečných okolností, abyste si zvykli na fyziologické vjemy. Když budete vědět, jak vaše tělo na strach reaguje, bude pro vás snazší se s ním vyrovnat.
Můžete si všimnout, že předtím, než si promluvíte s příbuzným nebo jen vyjdete ven, cítíte dech a závrať. „Strach ze strachu je často horší než strach sám. Vědět, co očekávat od svého strachu, již výrazně sníží váš problém,“ píše Sand v The Emotional Compass. Zkuste ohodnotit míru strachu na desetibodové škále: od jedné do deseti. Až příště ztratíte dech před nepříjemným rozhovorem, řeknete si: „Jo, v sedm se bojím, dobře,“ a bude snazší ten strach přežít. Pokud je strach příliš silný na analýzu, zkuste se zaměřit na své vlastní tělo. Ilse Sand svým pacientům radí, aby dýchali na prsty nebo se trochu procházeli a soustředili se na pocity v chodidlech.
Zamyslete se nad strachem a vytvořte plán B
Dalším způsobem je vizualizovat si, čeho se bojíte, a promyslet situaci až do konce, abyste zažili úlevu. V knize „Od srdce“ autor uvádí seznam otázek, na které byste se měli pokusit odpovědět, bez ohledu na to, jak moc se bojíte:
- Jak moc to dopadne v nejhorším případě?
- Jak dlouho to bude trvat?
- jak to uděláš?
- přežijete?
- Dokážete vytěžit maximum i z té nejhorší situace?
Je chytré přemýšlet o záložním plánu, pro každý případ. Obrátíte se na něj, pokud je hrozba příliš vysoká. „Vypracovat plán B a možná i C a D je totéž jako seznámit se s plánem evakuace a nouzového východu v případě katastrofy. Je to chytrý tah, který vám dodá sebevědomí,“ píše Ilse Sand.
Zkuste ohodnotit míru strachu na desetibodové škále: od jedné do deseti.
Nespěchejte do postele
Po nadměrné stimulaci s největší pravděpodobností pocítíte ztrátu energie. První touhou bude padnout do postele a spát co nejdéle. Ale ve stavu hyperstimulace bude usínání obtížné a spánek nepřinese úlevu.
Ilse Sandová doporučuje vyhradit si pár hodin před spaním na „vegetativní čas“, kdy neděláte nic náročného, ale ve skutečnosti uklidňujete svou psychiku. Snadná činnost, jako je chůze nebo úklid, vám může pomoci rozptýlit vaši pozornost. Pokud si vedete deník nebo děláte kreativní práci, věnujte tomu čas a spánek bude mnohem prospěšnější. Autor navrhuje vyhradit si před cvičením „vegetativní čas“. V Close to the Heart píše: „Pokud musím přednášet, nikam nechodím předchozí noc a snažím se zůstat v klidu. Během přednášek musí být mé vnímání očištěno od všech zbytečných dojmů a nezpracovaných vzpomínek.“