ПProblém přísnosti při výchově dětí vždy znepokojoval rodiče. Někteří přitom spoléhají na zkušenost z výchovy ve vlastní rodině, přenášející ji na novou generaci, jiní hledají odpovědi v psychologické a pedagogické literatuře.
Zásady uplatňování trestů
Přístupy B. Spocka k výchově dětí si v posledních desetiletích oblíbili rodiče po celém světě. Americký pediatr se stal propagátorem myšlenky humánního přístupu k dětem, vyžadujícího respekt a uznání jejich přirozených potřeb, popírání jakéhokoli násilí na jejich psychice, s vyloučením trestů.
Navzdory atraktivitě takového principu se však stále častěji ozývají hlasy obviňující B. Spocka, že s jeho pomocí vychoval celou generaci neuctivých, neposlušných a nezodpovědných lidí. Jak píše ve své knize „The Naughty Child“ krajan B. Spocka, psycholog D. Dobson, slavný dětský lékař v posledních letech vážně revidoval své názory na výchovu ve prospěch potřeby pevné disciplíny. Dospěl k závěru, že bezmezná shovívavost rodičů a shovívavost dětských rozmarů nejenže neumožňují vyhýbat se konfliktům, ale také je činí nevyhnutelnými. Děti si nevypěstují představu o hranicích toho, co je dovoleno, a vypěstují si sobecký a neuctivý přístup k ostatním lidem. To, co bylo řečeno, vůbec neznamená volání po rákosové disciplíně a krutosti. V téže knize D. Dobson formuluje šest základních principů, na základě kterého by se rodiče měli sami rozhodnout o otázce trestání svých dětí:
- Stanovte si hranice a pak požadujte, aby byly respektovány.Rodiče si musí sami určit, co chtějí a co nechtějí. Dítě zase musí vědět, co je v jeho chování přijatelné a co ne. Pouze za této podmínky bude trest vnímán jako akt spravedlnosti. Jinými slovy, bez stanovení pravidel nemohou rodiče požadovat jejich realizaci.
- Reagujte sebevědomě a rozhodně na náročné chování.Pokud dítě prokáže jasnou neposlušnost a jde do otevřeného konfliktu, je nutné rozhodně a sebevědomě „zahájit boj“. Bezmoc dospělého ho v očích dětí připravuje o autoritu.
- Rozlišujte dětskou svévoli od nezodpovědnosti.To znamená, že dítě by nemělo být trestáno za neúmyslný čin. Pokud zapomněl splnit žádost dospělého nebo jednoduše jeho žádosti nerozuměl, neměl by být potrestán. Na dětskou paměť a inteligenci nemůžete klást stejné nároky jako na dospělé. Dětinská nezodpovědnost není vůbec totéž jako zlomyslná neposlušnost, vyžaduje trpělivější přístup.
- Až konflikt skončí, uchylte se k útěchám a vysvětlení.Dítě téměř vždy nese trest těžce. Cítí se zároveň provinile, zmatený, opuštěný. Po uplynutí trestu by s ním měly být obnoveny pokojné vztahy. K tomu můžete dítě obejmout, pohladit, říct, že je stále milováno a že ho trestat bylo nepříjemné. Je potřeba ještě jednou vysvětlit, proč byl potrestán a jak se má příště zachovat.
- Nevyžadujte nemožné.Rodiče si musí být jisti, že dítě skutečně dokáže, co se od něj vyžaduje. Nemůžete ho potrestat za to, že namočil postel nebo rozbil hodinky, které mu sami dali na hraní. Trest v tomto případě může v dítěti vyvolat neřešitelný vnitřní konflikt.
- Láska jako návod k jednání.Chyby, omyly a konflikty jsou nevyhnutelné v každém vzdělávacím procesu. Měřítkem zdravého vztahu s dětmi je láska, vřelost a upřímná péče. Pouze oni mohou ospravedlnit potřebu přísnosti a disciplíny.
Jak je vidět, popsané zásady zužují rozsah trestů a vycházejí z lásky a odpovědnosti rodičů za budoucnost svých dětí.
Trestání malých dětí
Dobson D. nedoporučuje plácat děti do jednoho a půl roku ani velmi jemně. Starší děti by ale měly být trestány jen v nejkrajnějších případech – když záměrně prokazují neposlušnost.
Trest v psychologii označuje činnost, která se provádí za účelem snížení (alespoň dočasně) pravděpodobnosti, že se některé chování trestané osoby bude opakovat. Účelem trestu je odradit člověka od určitého chování.
Pokud se trestu nelze žádným způsobem vyhnout, měl by následovat bezprostředně po provinění. Paměť dětí je krátká. Rodič, který se rozhodne dát výprask dítěti, které se během dne po návratu z práce špatně chovalo, by měl mít na paměti, že nepochopí jeho spravedlivý hněv. Do té doby kaleidoskop událostí dne již vymaže událost dne z paměti dítěte a trest v něm nezpůsobí nic kromě zášti.
Děti ve věku od jednoho roku do jednoho a půl roku, které se snaží prozkoumat vše, co je obklopuje, často věci kazí a dokonce si škodí. Než se rozzlobíte, musíte si uvědomit, že jsou řízeni kognitivní potřebou, a ne vědomou touhou někomu ublížit nebo mu ublížit. Od jednoho a půl roku starého dítěte nelze požadovat, aby se chovalo jako pětileté, pamatovalo si a splňovalo všechny požadavky. Za takové chování, které přirozeně vyplývá z potřeby rozumět okolnímu světu, nemůže být trestán. Jinak může vyrůst zpomalený a bez iniciativy.
K mnoha ztrátám by se mělo přistupovat filozoficky, v klidu, protože jsou nevyhnutelné. Většině z nich lze snadno předejít. Když miminko hodí křehký kelímek na podlahu a ten se s rachotem rozbije, je překvapené, vyděšené a rozrušené. Takový křehký předmět by bylo lepší dítěti vůbec nedávat nebo jej nahradit smaltovaným hrnkem. Když už se ale neštěstí stalo, matka, která nerozumí stavu miminka, mu může začít nadávat, že třeba už nikdy nebude mít tak krásný šálek. Za trest se v něm tak snaží navodit pocit viny, který brání v životě nejen dospělým, ale i dětem. Místo toho můžete svému dítěti říct: „Vidíš, křehké předměty se při pádu rozbijí. Pokuste se držet pohár pevněji, nebo ještě lépe, vezměte si silnější pohár, který se nerozbije.”
Vysvětlováním příčin událostí rodiče učí malé děti předvídat důsledky svých činů a chápat souvislosti mezi různými jevy, které jsou stále rozptýleny v jejich myslích.
Problém nespravedlivých trestů
Spravedlivým trestem lze nazvat trest, který dítě dostane za porušení pravidel, která jsou mu dobře známá, promyšlená rodiči a prodiskutovaná s ním. Když dojde k nespravedlivému trestu, dítě nechápe jeho význam a cítí upřímnou zášť a rodiče se cítí vinni.
Každý případ špatného chování dítěte je individuální. I s vnější podobností mohou mít takové případy různé důvody. Práce psychologa začíná identifikací a analýzou příčin a forem trestaného chování dítěte, zejména pokud jsou tresty nespravedlivé. Podívejme se na některé situace, ve kterých dítě dostává nezasloužený trest, a pokusme se pochopit, jak je napravit.
- Děti nechápou, co po nich dospělí chtějí.Podívejme se na příklad. Dítě vylévá nedopalky cigaret z popelníku na podlahu a hraje si s nimi. Matka ho potrestá a řekne mu, aby se nedotýkal popelníků. Dítě si spojuje popelník se specifickou zelenou vázou. A už se jí nedotýká. Ale další den ho jeho matka najde dělat to samé s jiným, modrým popelníkem. Dítě dostává příkaz, jehož smysl je mu nejasný. Koneckonců splnil matčino přání a zeleného popelníku se už nedotkl.
Tento příklad ukazuje, jak rozdílný může být význam požadavků rodičů a jak jim dítě rozumí. Udělal, co matka žádala – nehrál si se zeleným popelníkem, ale nepochopil podstatu jejího zákazu, protože abstraktní myšlení a schopnost zobecňování u malých dětí ještě nejsou rozvinuté.
Co byste měli v tomto případě dělat? Je nutné dítěti vysvětlit, že si nemůžete hrát s nedopalky cigaret a vylévat je na podlahu, bez ohledu na barvu předmětu, ve kterém se nacházejí, tj. být co nejkonkrétnější v popisu těch akcí, které jsou považovány za nepřijatelné.
- Dítěti chybí pozitivní pozornost rodičů.Může to být důsledek opakovaného chování, které je trestuhodné. Rodiče by v této situaci měli s psychologem probrat postoje, které v tomto ohledu zastávají, a najít individuální styl interakce s dítětem v situacích, kdy se dožaduje jejich pozornosti.
- Rodiče nespravedlivě trestají své děti pod vlivem jejich vlastního vnitřního stavu.Může to být podráždění, únava atd., která není způsobena samotným jednáním dítěte, ale situacemi, například v práci. Rodiče v takových případech zpravidla trestají dítě za jednání, kterému většinou nevěnují pozornost – například za neodložení hraček. Takové nedůsledné chování dospělých dítě jen mate.
Co dělat v takových případech? Psycholog by měl rodičům pomoci převzít kontrolu nad jejich špatnou náladou a jí způsobeným chováním a také pracovat na řešení osobních problémů.
- Rodiče trestají své dítě kvůli těžké rodinné situaci.Typický příklad: rodina je na pokraji rozvodu, dítě se ji snaží zachránit všemi prostředky, které má k dispozici. Svým nepřijatelným chováním odvádí pozornost rodičů od jejich problémů, a tím je nutí ke sjednocení.
Co dělat v takových případech? Rodiče by se měli poradit s psychologem, aby rozvinuli linii chování. Pokud je rozvod skutečně nevyhnutelný, psycholog pomůže jak rodičům, tak i dítěti jej přežít s minimální citovou ztrátou. Pokud je v rodině chronická psychická tíseň z jiného důvodu, pak psycholog může pomoci zlepšit rodinné prostředí, což se jistě pozitivně projeví na chování dítěte.
- Dítě je nemilované.To je další důvod pro nespravedlivé tresty, nejtragičtější ze všech. Důvody mohou být různé: žena nechtěla mít děti, ale „stalo se tak“; dítě není pohlaví, které rodiče očekávali; je vzhledově i povahově podobný jednomu z jeho nemilovaných příbuzných; dítě nepřijímá otčím ani macecha atp.
Málokdo si dokáže přiznat, že své dítě nemá rád, ale ti, kteří k tomu najdou sílu, dostanou šanci změnit, když ne svůj přístup, tak chování k němu. Není pochyb o tom, že první krok k nápravě udělali rodiče, kteří byli schopni přiznat svůj případný negativní postoj k dítěti. Jejich rezervovanost je smyslem rodičovské povinnosti.
Co dělat v tomto případě? Takoví rodiče budou určitě potřebovat pomoc psychologa. Pomůže získat kontrolu nad jejich chováním vůči dítěti a také se vypořádat se základními problémy a pocity. Každý takový případ vyžaduje individuální práci psychologa v souladu s jeho kvalifikací.
Pravidla pro trestání dětí
Pokud si je dítě jisto, že může cokoliv a nic se mu za to nestane, nenaučí se rozlišovat hranice mezi dobrem a zlem, mezi vlastním potěšením a bolestí někoho jiného. Je nutné trestat – v některých případech pouze tato metoda umožňuje dítěti cítit hranice toho, co je povoleno, zachovat rodičovskou autoritu a vštípit mu zodpovědnost. Zde jsou pravidla, která musí rodiče při trestání svého dítěte dodržovat.
Zpráva pro rodiče
Jak správně potrestat dítě
- Jakýkoli trest musí být spravedlivý.
- I při trestu si dítě musí být jisté, že nezůstalo bez rodičovské lásky, je stále milováno.
- Žádný trest by neměl připravit dítě o příležitost uspokojit biologické a fyziologické potřeby.
- Dítě musí vědět, jaké přestupky budou potrestány a v jaké formě.
- Trest dítěte by měl být dočasný. Například: „Budete zbaveni možnosti hrát počítačové hry přesně na tři dny.“
- Trest by se měl týkat pouze chování nebo konkrétního činu dítěte, nikoli jeho osobnosti. Je třeba se vyvarovat zneužívání a označování.
- Když dítě trestáte, neměli byste mu připomínat jeho předchozí prohřešky. Měli byste s ním mluvit pouze o tom, za co je právě teď trestán.
- Musíte být důslední v požadavcích kladených na vaše dítě. Čas od času byste se neměli uchylovat k trestu.
E.A. Chepraková, Ph.D. psychol. věd, vedoucí služby psychologické a pedagogické podpory, Gymnasium č. 1748 „Vertikální“, Moskva
