Schopnost učit je dar nebo dovednost.

Moderní učitel bude schopen plně realizovat svůj profesní potenciál v závislosti na hloubce pochopení podstaty vzdělávání. Každý učitel ví, že existují dvojí chápání vnitřní stránky vzdělávacího procesu: spočívá buď v rozvoji a utváření schopností, nebo v získávání systematických znalostí. Mysl je vyšší než vědění, protože podle P.F. Kaptereve, ovládnutím své mysli vždy získáte znalosti, ale ovládnutím znalostí nezískáte vždy inteligenci.

Schopnosti jsou dynamický pojem. V činnosti se nejen objevují a existují, ale v činnosti se formují a rozvíjejí. V.D. Shadrikov ukázal, že k rozvoji schopností dochází ve dvou směrech: „přizpůsobení“ individuálních schopností za prvé k systému činnosti, jejich integraci a za druhé k objektivnímu světu, k požadavkům činnosti, tzn. „vzestup“ ke konkrétním, konkrétním projevům obecných schopností. Uvedené aspekty spolu úzce souvisí a rozvoj schopností probíhá v jednotě těchto dvou aspektů.

Učení a kreativita, stejně jako speciální schopnosti, se rozvíjejí v příznivých podmínkách prostředí na základě obecné inteligence. Proto jsou více závislé na prostředí než na genetických faktorech a ve větší míře než na obecné inteligenci jsou „vázány“ na konkrétní obsah předmětu. Doba, intenzita a míra dalšího rozvoje pedagogických schopností závisí na vlivu vzdělávacího prostoru a činnosti samotného učitele.

Pedagogické schopnosti se projevují v dynamice osvojování znalostí, dovedností a schopností nezbytných pro úspěšný výkon odborných činností.

Ve své knize „Člověk a svět“ S.L. Rubinstein formuluje základní pravidlo pro rozvoj schopností, kterým je, že vývoj probíhá ve spirále: realizace příležitosti, která na jedné úrovni představuje schopnost, otevírá nové možnosti pro další rozvoj, pro rozvoj schopností na vyšší úrovni. úroveň. Talent člověka je dán škálou nových možností.

A.N. Leontyev ve svých dílech prosazuje myšlenku, že všechny duševní funkce a schopnosti, které jsou člověku jako společenské bytosti vlastní, se rozvíjejí a formulují jako výsledek osvojení zkušeností předchozích generací. Ovládnutí výdobytků sociálního rozvoje, jejich „převedení“ do „vlastních“ schopností se děje prostřednictvím jiných lidí, tzn. v procesu komunikace, kde se dítě, člověk, učí adekvátním činnostem. Tento proces je tedy ve své funkci procesem vzdělávání.

Rozvíjení problému schopností, B.G. Ananyev zdůrazňuje roli aktivní činnosti jednotlivce při asimilaci sociální zkušenosti.

Podle L.S. Vygotského se schopnosti vyvíjejí zpočátku jako imitace kulturního vzorce myšlení a činnosti; pak dochází ke změně původního vzorku, následuje reflexe a zaznamenávání rozdílů mezi způsobem činnosti člověka a tou kulturní.

Bez znalosti psychologických zákonitostí a mechanismů nelze určit strategii, obecný směr utváření a rozvoje pedagogických schopností a profesní činnost učitele jako celku. Abyste se stali tvůrcem, musíte zvládnout určitou úroveň kultury, vstoupit do určité sféry života s pomocí jiné osoby – „model kreativity“. Přítomnost napodobovací schopnosti poskytuje „snadnost vstupu“, kreativní schopnost (kreativita, schopnost představivosti) určuje produktivitu a originalitu.

READ
Co je morální zrada a co je považováno za zradu?

Pozitivní vliv profesní činnosti učitele na rozvoj jeho pedagogických schopností je způsoben těmito podmínkami:

1) aktivita by měla v učiteli vyvolat silné a trvalé pozitivní emoce;

2) aktivity učitele by měly být co nejkreativnější a neměly by mít pouze reprodukční charakter;

3) pro učitele je důležité organizovat své aktivity tak, aby sledoval cíle, které vždy mírně předjímají jeho dosavadní schopnosti, úroveň aktivity, které již dosáhl.

Zjistit úroveň rozvoje pedagogické činnosti je možné pouze na základě rozboru této činnosti. Pedagogické schopnosti mají individuální míru vyjádření. Všichni učitelé mají přibližně stejný soubor odborných schopností, ale kvalita jejich projevu je různá.

Na základě analýzy obecných schopností lze identifikovat tyto ukazatele úrovně rozvoje pedagogických schopností:

1) úspěšný výsledek činnosti;

2) originalita, originalita při výkonu práce;

3) stupeň překonání nepříznivých podmínek prostředí;

4) rychlost osvojování nových znalostí a dovedností (dobrá schopnost učení v určité oblasti).

Podmínkou těchto ukazatelů je inteligence.

Intelektové schopnosti učitele jsou vlastnosti jeho intelektu, které charakterizují úspěšnost intelektuální činnosti z hlediska rychlosti a správnosti zpracování informací v kontextu řešení pedagogických problémů, rozmanitosti a originality myšlenek, tempa a kvality učení, vyjadřování individualizovaných způsobů poznávání a proměny pedagogické reality.

Vztah mezi pedagogickými schopnostmi, jejich rozvojem a úspěšnou činností učitele

Otázka schopností by měla být sloučena s otázkou rozvoje, otázkou pedagogických schopností – s otázkou profesní činnosti a osobnosti učitele. Právě v procesu překonávání profesních a osobních obtíží se rozvíjejí pedagogické schopnosti (jako spontánní změna), jejich utváření (jako změna cílevědomá) se uskutečňuje ve speciálně organizovaných podmínkách systému vysokoškolské a postgraduální přípravy učitelů.

Úspěšnost pedagogické činnosti závisí na komplexu schopností učitele. Vysokých úspěchů ve stejné činnosti lze dosáhnout různými kombinacemi schopností, lze tedy mluvit o jejich různých typech. Přítomnost různých schopností nám umožňuje mluvit o možnosti kompenzovat některé schopnosti jinými, v důsledku čehož je relativní slabost jedné schopnosti kompenzována jinou.

Schopnost je příležitost. Dosažená úroveň je realita. Z hlediska výkonu může být každý učitel zařazen do jedné z následujících úrovní, přičemž každá další úroveň zahrnuje všechny předchozí:

1) reprodukční úroveň: učitel může a ví, jak sdělit ostatním, co ví;

2) adaptivní úroveň: učitel ví, jak přizpůsobit své sdělení charakteristikám publika;

3) úroveň lokálního modelování: učitel ovládá strategie výuky znalostí, dovedností a schopností v jednotlivých úsecích kurzu, ví, jak formulovat pedagogický cíl, předvídat požadovaný výsledek a vytvořit systém a posloupnost pro zařazení žáků do vzdělávacích a kognitivních činností ;

4) úroveň aktivity a chování modelující systém: učitel má strategie pro přeměnu svého předmětu v prostředek k utváření osobnosti žáků, jejich potřeb sebevzdělávání, sebevzdělávání a seberozvoje.

READ
Typy dívek podle charakteru: jsou tak nepředvídatelné, jak se zdají?

Učitelé na prvních dvou úrovních nemají speciální pedagogické schopnosti. Teprve při přechodu na třetí stupeň učitel projevuje více pedagogických schopností, čím vyšší je jeho úroveň.

Všechny uvažované úrovně jsou vzájemně propojeny. Učitel v procesu osvojování odborných znalostí a dovedností přechází v průběhu činností z jedné úrovně do druhé a podle toho se mění struktura jeho schopností. S dosažením vyšší úrovně se učitel stává schopnějším objevovat nové věci a vytvářet originální věci. Jaký je konečný výsledek jeho snažení? Zde jsou 3 hlavní výsledky:

Adamová, U. K. Pedagogické schopnosti učitele a metody jejich rozvoje / U. K. Adamová, N. R. Kutlimurotová, M. A. Kalandarová. — Text: bezprostřední // Mladý vědec. – 2016. – č. 13 (117). — S. 760-763. — URL: https://moluch.ru/archive/117/31209/ (datum přístupu: 14.10.2023).

Pedagogické schopnosti jsou důležitým předpokladem úspěšného zvládnutí učitelské profese a představují osobnostní kvalitu vyjádřenou sklonem k práci se studenty, láskou k nim a radostí z komunikace s nimi.

Vhodnost (predispozice) je dána anatomickými, fyziologickými, psychofyziologickými a psychologickými vlastnostmi člověka, což mu umožňuje provádět činnosti typu „Člověk – člověk“. Vhodnost člověka pro výuku je založena na normálním intelektuálním vývoji, empatii, teatrálnosti emocí a normální úrovni rozvoje komunikativní a kognitivní aktivity.

Osobní připravenost k pedagogické činnosti předpokládá zaměření člověka na profesi typu „Člověk – člověk“, kterou L. M. Mitina nazývá pedagogickým zaměřením. Z pohledu vědce budeme pedagogickou orientaci chápat jako systém hodnotových orientací, které definují hierarchickou strukturu dominantních motivů osobnosti učitele a snaží se ji ustavit v pedagogické činnosti a komunikaci. Pedagogické zaměření zahrnuje: orientaci na studenta; sebeřízenost; zaměřit se na předmětovou stránku učitelské profese.

Zapojení učitele do interakce s ostatními lidmi předpokládá snadnost a přiměřenost navázání kontaktu s účastníkem rozhovoru, schopnost sledovat jeho reakci, reagovat na ni a užívat si komunikaci (Zimnyaya, 2005).

Otázka pedagogických schopností je ve vývoji. N.V.Kuzmina, L.M.Mitina rozlišují dvě skupiny pedagogických schopností, schematicky uvedené níže

I. A. Zimnyaya, L. A. Grigorovich a další autoři zahrnují pedagogické schopnosti: didaktické, akademické, percepční, řečové, komunikativní, organizační, autoritářské, prediktivní a schopnost distribuovat pozornost. Otázka pedagogických schopností se intenzivně vyvíjí. I. P. Podlasy identifikoval tyto hlavní skupiny pedagogických schopností:

  1. Organizační – projevuje se schopností stmelovat žáky, zaměstnat je, rozdělovat povinnosti, plánovat práci, sumarizovat atp.
  2. Didaktické – specifické dovednosti vybrat a připravit výukový materiál, názorné pomůcky, vybavení; přístupné, jasné, expresivní, přesvědčivé a konzistentní duchovní potřeby, zvyšují vzdělávací a kognitivní aktivitu.
  3. Vnímavý, projevující se schopností proniknout do duchovního světa vzdělaných, objektivně posoudit jejich emocionální stav a identifikovat duševní vlastnosti. (3, 28 stran)
  4. Komunikační schopnosti se projevují ve schopnosti učitele navazovat pedagogicky vhodné vztahy se studenty, jejich rodiči, kolegy a vedoucími vzdělávací instituce.
  5. Sugestivní schopnosti spočívají v emocionálním a volním působení na žáky.
  6. Badatelské schopnosti, projevující se ve schopnosti poznávat a objektivně hodnotit pedagogické situace a procesy.
  7. Vědecko-kognitivní, která se scvrkává na schopnost asimilovat vědecké poznatky ve zvolené oblasti.
READ
Jak se stát dobrým přítelem: 5 tipů

Profesní činnost učitele vyžaduje mimořádné všeobecné i speciální schopnosti. Úspěch odborné pedagogické činnosti závisí na speciálně pedagogických schopnostech.

V pedagogických schopnostech se rozlišují tyto skupiny:

− citlivost k předmětu (k žákovi);

− percepční schopnosti – odborná zralost, empatie, pedagogická intuice;

− osobnostní dynamika – schopnost uplatňovat volní vliv a logické přesvědčování;

− emoční stabilita – schopnost ovládat se;

− kreativita – schopnost tvořit.

Speciální schopnosti učitele se týkají činností souvisejících s osvojováním vědomostí, dovedností a schopností a schopností jedince vzdělávat.

Vyučovací, výukové a učební schopnosti zahrnují:

− schopnost vidět a cítit porozumění studenta, stanovit míru a povahu takového porozumění;

− schopnost samostatně vybírat výukový materiál, určovat optimální prostředky a efektivní metody výuky;

− schopnost prezentovat materiál přístupným způsobem a zajistit jeho pochopení všemi studenty;

− schopnost budovat proces učení s ohledem na individualitu studentů;

− schopnost organizovat pokročilý rozvoj studentů;

− schopnost zlepšit své učitelské dovednosti;

− schopnost předávat své zkušenosti ostatním;

− schopnost sebevzdělávání a sebezdokonalování.

Pedagogické schopnosti zaměřené na vzdělávací proces jsou následující:

− schopnost správně posoudit vnitřní stav druhého člověka, sympatizovat, vcítit se (schopnost vcítit se);

− schopnost být vzorem;

− schopnost zohledňovat ve vzdělávacím procesu individuální charakteristiky;

− schopnost najít správný komunikační styl, dosáhnout dobré vůle a vzájemného porozumění;

− schopnost vzbudit úctu k sobě samému, mít autoritu mezi vzdělanými.

Schopnost učitele organizovat dlouhodobou a efektivní interakci se studenty je spojena s komunikačními schopnostmi.

Komunikační schopnosti jsou schopnost komunikovat specifickým způsobem v oblasti pedagogické interakce.

V psychologické literatuře se rozlišuje několik skupin komunikačních schopností.

  1. Poznání člověka člověkem. Tato skupina schopností zahrnuje posouzení člověka jako člověka, individuálních osobnostních rysů, motivů a záměrů, posouzení souvislosti mezi vnějškem pozorovatelným chováním a vnitřním světem člověka; schopnost „číst“ pózy, gesta, mimiku, pantomimu.
  2. Znalost člověka o sobě samém. Zahrnuje posouzení vlastních znalostí, posouzení schopností, posouzení charakteru a dalších osobnostních rysů; posouzení toho, jak je člověk vnímán zvenčí a jak se dívá do očí lidí kolem sebe.
  3. Schopnost správně posoudit komunikační situaci je schopnost pozorovat situaci, vybrat její nejinformativnější znaky a věnovat jim pozornost; správně vnímat a vyhodnocovat sociální a psychologický význam situace.

Tím, že se člověk narodí jako biologická bytost, získává v procesu činnosti svůj sociální vzhled a čím intenzivnější je, tím vyšší je vývoj, čím všestrannější, tím širší jsou hranice obzorů, kompetencí a vzdělání jedince. . V procesu jakéhokoli druhu činnosti člověk jakoby reprodukuje sociální zkušenost nashromážděnou předchozími generacemi a zlepšuje ji.

READ
Strach z oslovení dívky: jak překonat strach ze setkání s dívkou

Kategorie „činnost“ se ve vědě rozšířila. Používají ho ekonomové, filozofové, učitelé, psychologové a fyziologové. Aktivita je aktivní interakce s okolní realitou, při které živá bytost vystupuje jako subjekt cíleně ovlivňující objekt, a uspokojující tak jeho potřeby. Aktivita je lidská činnost, projevující se ve vnitřní (mentální) a vnější (fyzické) formě, určená vědomým cílem, který má společenský význam.

Profesní činnost zahrnuje hloubkové ponoření se do konkrétního druhu činnosti, tedy do profese, studiem teoretických principů s tím spojených a praktickým rozvojem předchozích zkušeností. Učitelská profese je druh činnosti, ve které je zdrojem existence člověka umění řídit formování osobnosti jiného člověka pomocí prostředků jeho specializace. Pedagogická činnost je výchovné a vzdělávací působení učitele na studenta (studenta, žáka), směřující k jeho osobnímu, intelektuálnímu a profesnímu rozvoji, zároveň působí jako základ pro jeho seberozvoj a sebezdokonalování. Pedagogická činnost je chápána jako systémově organizovaný, do celistvosti integrovaný, vzájemně se ovlivňující soubor lidí, myšlenek a prostředků, který generuje pedagogický proces a jeho předem stanovený výsledek.

Vznik pedagogické odborné činnosti je spojen s dělbou funkcí mezi lidmi. Při definování jeho role je třeba poznamenat, že se jedná o první a počáteční aktivitu, protože je zaměřena na vzdělávání, výchovu a rozvoj dětí. Jedná se o jeden z nejsložitějších typů lidské činnosti, protože její účinnost závisí na znalostech učitele o fyziologii a psychologii člověka a je spojena se schopností proniknout do vnitřního světa jiné osoby a na tomto základě provádět organizační a pedagogické vlivy. . Přes složitost a nejednoznačnost vnímání ze strany společnosti obklopující učitele lze jeho práci považovat za prioritu, neboť pedagogická činnost stojí u zrodu všech ostatních oblastí lidské činnosti, má normativní a regulační charakter a do značné míry určuje budoucí vývoj. společnosti.

Výchovná a pedagogická činnost. Tato činnost je zaměřena na organizaci procesu učení ve vysokoškolském vzdělávání v souladu s požadavky společnosti. Vzdělávací proces na vysoké škole je charakterizován organickou kombinací vzdělávacích a výzkumných aspektů, zvyšující roli studentské aktivity a samostatné práce a tvůrčího potenciálu jednotlivce.

Pedagogická činnost vysokého školství spojuje teoretické a praktické činnosti. Teoretická činnost je spojena s objevováním nových zákonitostí. Praktické činnosti jsou zaměřeny na transformaci konkrétních situací a řešení systému pedagogických problémů. Učitel určuje účel a cíle výuky konkrétního předmětu ve spojení s dalšími akademickými předměty, promýšlí obsah výuky, moderní formy a metody, které přispívají k aktivizaci vzdělávací a poznávací činnosti žáka.

Zvláštností pedagogické a pedagogické činnosti učitele je jeho aktivní účast na výzkumné práci. Při charakteristice pedagogické činnosti vysokoškolského učitele se výuka zpravidla opírá o výzkum N. V. Kuzminy a Z. F. Esareva, kteří v této struktuře vyzdvihují následující složky:

READ
Proč nezavolá po prvním rande?

Konstruktivní složka se projevuje ve výzkumné, pedagogické a vzdělávací práci v podobě designérských nebo skutečných konstruktivních dovedností. Designové dovednosti jsou intelektuální dovednosti pro modelování vědeckého výzkumu nebo vzdělávacího procesu. Byly studovány designérské dovednosti vysokoškolského učitele Tato činnost se projevuje ve schopnosti jasně plánovat, budovat vědecký výzkum a vzdělávací proces. Jedná se o propojenou činnost učitele, studenta a dalších vědců. Organizační činnost spočívá ve schopnosti organizovat sebe a svůj čas; individuální, skupinová, kolektivní práce studentů; vybrat personál pro provádění kolektivního výzkumu, rozdělovat odpovědnosti. Hlavní funkcí organizační činnosti je integrace úsilí všech účastníků činnosti.

Gnostická aktivita je vyjádřena ve schopnosti hluboce a komplexně porozumět světu kolem nás a nás samotných. Učitel analyzuje postup a výsledky svého výzkumu, vědeckou činnost studentů a postgraduálních studentů. Komunikační aktivity. Tato činnost vyžaduje schopnost navazovat dobré vztahy s kolegy a studenty. Základem komunikativní činnosti je učitelova schopnost sebeovládání.

Badatelé považují pedagogický úkol za zvláštní druh systému, který představuje základní jednotku pedagogického procesu. V. A. Slastenin chápe pedagogický úkol jako smysluplnou pedagogickou situaci, která má za cíl poznání a transformaci reality. V cílevědomé činnosti učitele se rozlišují tři velké skupiny pedagogických úkolů: strategické, taktické a operační.

Strategické cíle vyplývají z celkového účelu vzdělávání. Jsou dány zvenčí a odrážejí objektivní potřeby společenského rozvoje. Tyto úkoly určují výchozí cíle a konečné výsledky pedagogické činnosti. V reálném pedagogickém procesu se strategické úkoly proměňují v úkoly taktické. Taktické úkoly, při zachování zaměření na konečný výsledek vzdělávání, jsou spojeny s tou či onou etapou řešení strategických problémů. Operativní úkoly jsou aktuální, bezprostřední úkoly, které učitel řeší ve své praktické činnosti.

Analýza profesní činnosti vysokoškolského učitele ukazuje, že tato profese je nejobtížnější a nejkreativnější. Pedagogická dovednost učitele je tedy dána vysokou úrovní řešení pedagogických problémů, syntézou osobnostních kvalit učitele, jeho znalostí, dovedností a schopností v různých oblastech vědecké a pedagogické činnosti.

  1. Karimov I. A. Harmonicky vyvinutá generace je základem pokroku Uzbekistánu. T., 1997.
  2. Karimov I. A. Naším hlavním úkolem je další rozvoj země a zvyšování blahobytu lidí. Taškent, „Uzbekistán“, 2010.
  3. Azizkhodzhaeva N. N. Pedagogické technologie a pedagogické dovednosti. T., 2005.
  4. Osipova S.I., Dulinets T.G. Přednáška poznámky k disciplíně „Základy pedagogických dovedností“. Krasnojarsk 2008.
  5. Moreva N. A. Základy pedagogického mistrovství. Tutorial. M., 2006.

Základní pojmy (vygenerováno automaticky): schopnost, pedagogická činnost, dovednost, vyšší škola, úkol, pedagogické zaměření, vzdělávací proces, komunikativní činnost, vědecký výzkum, organizační činnost.

Rating
( No ratings yet )
Like this post? Please share to your friends:
Leave a Reply

;-) :| :x :twisted: :smile: :shock: :sad: :roll: :razz: :oops: :o :mrgreen: :lol: :idea: :grin: :evil: :cry: :cool: :arrow: :???: :?: :!: